I Asii čeká obrozenecké hnutí, že není potřeba vycpaný zadek, aby člověk měl nějakou hodnotu, říká humanitární pracovník Pasz

4. červen 2022

Novinář, fotograf a humanitární pracovník Jiří Pasz se zabývá destigmatizací duševních nemocí a zvyšováním podvědomí o rozvojových problémech. Teď se vrátil z Vietnamu a Kambodže. „Snažím se propojovat Česko se světem, prolamovat bariéry a mluvit o tom, že když budeme investovat do rozvojové a humanitární pomoci ve světě, tak se nám to vyplatí,“ říká. Co v obou zemích dělal pro různé neziskovky? Jak se tam daří prevenci domácího násilí?

Včera jste se vrátil z Vietnamu a Kambodže, kde jste před deseti, respektive devíti lety v každé z těchto zemí žil a pracoval. Jak se tyto země za dekádu změnily?

Čtěte také

Asi bych použil jejich oblíbené motto same same, but different, to znamená, že jsou tak stejné, až jiné. Nicméně důležitá zpráva je, že rozvoj je hodně patrný. Jedním z velkých symbolů této cesty pro mě bylo pozorovat, nakolik se změnil počet lidí, kteří mají přístup k vodě, toaletám, ale i k elektřině. A co je mimořádné zajímavé – k mobilům, internetu a datům. Dneska už skoro všichni lidi ze všech tříd společnosti mají mobil, data a jedou svoje selfíčka na Instagramu a Facebooku.

Co vás tentokrát do Vietnamu, potažmo Kambodže přivedlo?

Přidal jsem se na monitorovací cestu humanitárního střediska České Diakonie, protože tam – jak ve Vietnamu, tak Kambodži – mají různé projekty. Ve Vietnamu jsme se společně s partnerskou organizací Blue Dragon zabývali problémem obchodování s lidmi. V Kambodži jsme se dívali hodně na ženské zdraví, nejvíce na menstruační zdraví, a trošku jsme monitorovali různé věci, které tam diakonie dělala, od čističky odpadních vod přes toalety na vesnicích po přístup k vodě a elektřině pro rodiny nejvíce ohrožené materiální chudobou.

Ženské zdraví, to bylo tentokrát hlavním tématem vaší cesty do Kambodže. Co konkrétně?

V Kambodži je spousta mýtů, které se opakují jednak v mužské, tak ženské komunitě, a to je třeba to, že žena, která menstruuje, nesmí do kláštera, nesmí mít kontakt s buddhistickými mnichy, nesmí se sprchovat, není skoro možné požádat chlapa, když jde na nákup, aby koupil menstruační vložky. Pak jsou takové klasické mýty, které asi existují i u mužů v Česku, že to je výmluva, je to o lenosti nebo nechuti mít sex. A Česká diakonie se snaží pomáhat jednak s vyvracením těch mýtů, což může fungovat tak, že se třeba vzdělávají učitelky na vesnických školách, aby za nimi mohly chodit studentky. Ale co je úžasné, podporuje se také výroba textilních vložek…

Kromě lidských práv se specializujete na pozitivní žurnalistiku. Co je tím myšleno?

Všichni vnímáme, že když se média soustředí pouze na zprostředkování zpráv, tak je to hodně negativní, protože média přináší zprávy hlavně o problémech. Pozitivní žurnalistika je o tom, že přinášíme zprávu nejenom o problému, ale i o řešení. A často se soustředíme na konkrétní lidi. Teď jsem udělal rozhovor s klukem, který je ředitelem neziskovky, která pomáhá dětem ulice v Hanoji, a sám je bývalé dítě ulice. Měl štěstí, dostal se z ulic, neskončil jako gangster, má úspěšný život. Chci ukázat, že spousta dětí, které trpí tím, že se octly na ulici, můžou mít dobrý život a ještě pomáhat ostatním, když dostanou šanci.

Absurdní stereotypy, jak bychom měli vypadat a co je to krása, se týkají všech po celém světě
Jiří Pasz

Několikrát jste se zmínil i o obchodu s lidmi ve Vietnamu. Jaké se používají triky? Figurují v tom sociální sítě?

Je to zajímavý fenomén dnešní doby, že sociální sítě se zneužívají na všechno včetně obchodování s lidmi. Častý trik pašeráků lidí je, že si zakládají falešné profily a pak se snaží lidi různým způsobem oslovit, včetně toho, že to může být zaměřené na holky, může to být potencionální přítel, který snaží holku ukecávat. Píšou si spolu půl roku na sociálních sítích, on ji pak pozve na nákupy do obchoďáku blízko čínských hranic, a pak holka skončí v bordelu v Číně nebo jako prodaná nevěsta čínskému farmářovi, který si našetří na manželku z Vietnamu. Používají se sofistikované metody a lidé bohužel bývají hrozně naivní.

Vy jste také přivezl nějakou kuriozitu?

To se týká toho, jak dopadají stereotypy o kráse i na ženy, stejnou věc koupíte v Kambodži i ve Vietnamu, jsou to kalhotky s vycpávkami na zadek. Ženy tam mají strach, aby neměly plochý zadek, takže si kupují tyhle kalhotky. Jenom to ukazuje to, že nepřijetí vlastního těla, absurdní stereotypy, jak bychom měli vypadat a co je to krása, se týkají všech po celém světě. Takže i tu Asii čeká obrozenecké hnutí, že není potřeba vycpaný zadek, aby člověk měl nějakou hodnotu.

autoři: Vladimír Kroc , prh
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.