Hygiena je pestrý a zajímavý obor, ale výsledky své práce nevidíte hned, vysvětluje docent nezájem ze strany studentů

Hygienici jsou v současné době absolutně přetížení, pracují od března prakticky ve dne v noci. „Někdy se dá velmi těžko zvládnout všechno tak, jak by bylo žádoucí,“ konstatuje přednosta Ústavu hygieny 3. lékařské fakulty UK Pavel Dlouhý.

Čtěte také

Jak probíhá trasování nemocných? Práce hygieniků často připomíná detektivní pátrání

Ačkoli kolaps podle něj nehrozí, situace není dlouhodobě udržitelná. „Společnými silami, za pomoci studentů a armády, situaci zvládneme, ale pokud bychom nedostatek hygieniků neřešili, tak se nám to vymstí,“ varuje docent.

Navýšení počtu lidí o 137, jak avizoval ministr zdravotnictví, podle něj nestačí. „Bylo by žádoucí získat alespoň 500 pracovníků navíc. Je třeba řešit nejen nové lidi, ale i náhrady za stávající. Průměrný věk lékařů v hygienické službě je devětapadesát let a tito lidí budou pomalu odcházet do penze.“

Desítky nestačí

Zatím se podařilo obsadit pět míst. Docent Dlouhý považuje za reálné desítky lidí: „Pokud by to měli být kvalifikovaní lidé v ochraně veřejného zdraví, jedná se o desítku pracovníků. U bakalářů nebo magistrů bude víc těch, kteří vystudovali obor, ale nevěnují se mu. I tam se pohybujeme v řádu desítky, možná dvacítky lidí,“ upozorňuje.

Problém vzniká už na lékařských fakultách: „Hygiena je pestrý a zajímavý obor, ale výsledky své práce nevidíte hned. Práce hygienika se projeví na úrovni populace, její výsledky se dostaví za řadu let.“ Na vině jsou také až o jedenáct tisíc nižší platy, než mají lékaři ve zdravotnických zařízeních. Hygienici navíc pracují v omezujícím režimu státní služby.

Čtěte také

Dodržujte sociální distanci a hygienu rukou, vyzývá hlavní hygienička. Ostražitost je na místě

Aby se epidemie zvládla, ne všechny úkony by podle něj museli dělat hygienici. „Například trasování nutně nevyžaduje specializaci v hygieně a epidemiologii.“ Krátkodobě se dá využít pomoci studentů lékařských fakult.

„Navíc nemáme jen covid,“ připomíná docent. „Akutní případy řešíme, například hromadné onemocnění na dětském táboře nebo hepatitidu. Ale omezujeme zbytné činnosti jako kontroly nebo dozor. Nelze dělat naprosto všechno jako v běžném režimu.“