Humor, to je stanovisko, postoj, říká herečka Vlasta Chramostová

Po Novém roce by měla vyjít její druhá knížka vzpomínek Návraty, která vypráví právě o prožitých 19 sezónách v Národním divadle. Po vydání první knihy v roce 1999 za ní lidé a přátele chodili a říkali, aby psala dál. „Každou větu přepisuji 15krát, ale psala jsem, a dáli pánbůh, tak by to mělo vyjít,“ ubezpečuje.

Čtěte také

Divadlem žila od 15 let, a když byla nepohodlná a znelíbila se moci, tak hrála doma v bytě. Bytové divadlo ale tehdy nebylo novinkou – ještě za druhé světové války, po uzavření škol, vzpomíná, jak s kamarády ze školy v bytech českých vlastenců hráli přestavení.

„Protože jsme nebyli známí, tak po nás nikdo nešel. Říkala jsem tam téhož Seiferta, kterého jsem říkala o mnoho let později, protože Seifert je s námi vždycky, když je průser a povzbuzuje nás,“ podotýká.

Oporou v životě ji vždy byl její manžel Stanislav Milota, se kterým se společně, jak sama říká, prosmáli životem. „Humor, to je stanovisko, postoj,“ upozorňuje.

Vlasta Chramostová je i ve svých devadesáti letech dobře naladěná|foto: Filip Jandourek

Společně zažili ale také nehumorné a dramatické chvíle, například během okupace 21. srpna 1968, když Stanislav Milota točil z Národního muzea.

Audio záznam všech rozhovorů si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.