Hudba vychází z mašinek, slova odněkud přilétnou, popisuje Ventolin svou tvorbu

V téhle době je stále složitější škálovat hudbu mezi žánry, myslím, že se to hodně propojuje. Ale jak byste snesl označení disco?

Disco mám rád, mám pár disco věcí, které hraji, ale celé dohromady, co hraji, určitě není jenom disco.

Nezískalo disco v posledních letech pejorativní nádech?

Čtěte také

Furt jsme ještě mladí kluci, usmívá se Milan Cais z Tata Bojs. Jak vznikl speciální obal nové desky?

Myslím, že zrovna s tím pojmem disco nádech pejorativnosti se táhne od jeho vzniku, za tím je trochu přehlíživý postoj, protože to byla původně černošská hudba. Byl rock versus disco, bylo to znevažování, ale já to neberu jako pejorativní záležitost. Pro mě to je prostě druh rytmu a přístupu, který mám rád a který oceňuji, akorát ne všechno z toho, co dělám, je disco.

Jak vzniklo vaše propojení se stroji? Když se podívám na vaše stránky, tak se mi líbí sbírka strojů…

To vznikalo postupně, původně jsem byl kytarista, hrál jsem na různé nástroje, a postupně mě začala přitahovat elektronická hudba, nejdřív jsem začínal s počítačem, ale to mě frustrovalo, nějak to nebylo ono. A pak jsem měl sen, že si potřebuji koupit synťák, který má pořádný zvuk a tón, a že minimalismus je něco, co je pro mě důležité. A v duchu tohoto snu se držím dodnes, pro mě to je hodně o zvukovém charakteru a inspiraci, která vychází z těch krabiček, nebo z těch mašinek.

Je to tím, že počítač je až příliš dokonalý, že nabízí až příliš mnoho možností?

Určitě, pro mě to bylo o tom, že to je volné pole, tam se dá dělat cokoliv, ale šlo mi o to, že jsem chtěl něco, co má zvuk, ale ten počítač zvuk žádný nemá, ten zvuk se do toho teprve musí nějaký dostat.

Virtuální hudební nástroje jsou hudební nástroje, ale omezení a fyzický charakter je pro mě důležité. Potřebuji fyzicky kroutit s těmi věcmi, a když jsou to ty analogové nástroje, tak hrají i podle teploty trochu jinak…

Ventolin vystoupil v R-Streamu na Radiožurnálu|foto:Katherine Vašíčková, Český rozhlas

Kolik jich máte?

Hodně. Ve své krabici mám třeba přes deset věcí. Moje sestava se pořád vyvíjí, ale mám tam věci, které tam mám od začátku, dobré věci jsou dobré víceméně pořád, ať s nimi člověk dělá, co s nimi dělá, tak to jde, a jde to rychle. A ty, které nefungují, tak s nimi je moc práce, většinou je vyřadím.

Jak silná je česká elektronická scéna?

Rap hodně dominuje, ale elektronická hudba se pohybuje víc na žánrových koutech. Devadesátková vlna elektronické hudby je asi pryč, ale vyvinulo se to do různých jiných věcí a objevuje se to jinými cestami.

Co je dřív, slogan, nebo beat?

U mě všechno začíná hudbou, ale zároveň nezávisle na tom si dělám poznámky, sbírám různá slova nebo slovní spojení, která mě zaujmou, začíná to hudbou, a pak hledám, co s tím z těch textů komunikuje.

Kde sbíráte ta slova?

Čtěte také

Demokracie v kapele nefunguje, jsem diktátor, směje se Kateřina Marie Tichá. S Bandjeez zahraje na Colours

Někdy mě slogany napadnou, odněkud přiletí, někdy to zaslechnu, inspiruje mě často moje žena Klára, ta mi občas něco řekne, a mě to zaujme, tak si to napíšu. Sbírám, jsem takový folklorista.

V čem je tvoje nová deska jiná?

Vznikala jinak než předtím, doma mi to nešlo, venku na ulici byl hluk, tak jsem se rozhodl, že pojedu někam jinam, takže jsem objel různá místa, vzal jsem si s sebou nástroje. Bylo to jiné v tom, že jsem objevoval psaní venku, zjistil jsem, že to funguje.

Opravdu fungují vnější faktory?

Jo, pro mě je dobré, když si zajdu někam do parku a tam si sednu a zkouším tam psát, u stolu na člověka začne tlačit to, že to nejde, zatímco venku to tak všechno poletuje, jde to líp.

Je tam i kytara na vaší desce?

Spousta, na každé desce mám hodně kytary, i když to není hned poznat. Pro mě to je nejspontánnější nástroj.

‚Studenti vědí, co jsem zač‘

Vaše akademická dráha pořád trvá – jak rychle se dokážete dostat z Davida Doubka a zpátky?

To jde docela rychle, akorát to není úplně bez bolesti, zejména, když se vracím z koncertu, přijedu v neděli večer a v pondělí ráno nastupuji do výuky, tak to občas bolí.

Dá se to kombinovat, neříkal jste si, že se budete věnovat stoprocentně hudbě?

Určitě jsem o tom přemýšlel, ale učení mi na druhou stranu poskytuje protiváhu. Je to i zajímavé v různých věcech, baví mě to, takže se toho zatím držím, i když vyrovnávání poměrů nebo sil je komplikované.

Jak na vás reagují studenti? Chodí na vás třeba s vidinou výhodnějšího přístupu?

S tím jsem se vůbec nesetkal, s takovým pokusem si to zjednodušit, ani na to nenavádím. Studenti v současné době vědí, co jsem zač nebo co dělám vedle učení. Zajímavé bylo období, když se to objevovalo, nebo když na to přicházeli, kuriozní bylo, když se dívali do počítače během přednášky a objevili tam nějaký klip. Ale jsem rád, když přijdou, rád si s nimi popovídám, když mají zájem si popovídat o hudbě.

 Proč má Ventolin radši nepředvídatelné stroje než dokonalý zvuk z počítače? Poslechněte si celý rozhovor.