Hudba nemá lidi ovládat, ale přinášet radost a spojovat. Na koncertě jsou všichni v mé péči, říká LP

Letos je to devět let od vašeho prvního vystoupení v Česku. Bylo to v pražském klubu Roxy, vstupenky zmizely za pět minut. Pamatujete si ten večer?

Ano, pamatuji si ho. Ve vzduchu byla neuvěřitelná energie. Mám pocit, že jsme tehdy začínali písní Muddy Waters. Pamatuji si obrovské fotografie na stěnách, jinak byl celý prostor ponořený do tmy. Klub byl úplně narvaný. Bylo to neuvěřitelné.

Čtěte také

iROZHLAS

LP večer vystoupí na Colours of Ostrava. Její nové album je jako hotelový pokoj plný emocí

O pár měsíců později následoval festival v Ostravě Colours. Má pro vás tento festival pořád zvláštní místo ve vašem srdci?

Rozhodně, bylo to kouzelné. Byla to moje první návštěva. Přišlo obrovské množství lidí. Ohromilo mě to. Lidé zpívali každou píseň se mnou, byli jsme propojení. Moc se mi líbilo i to dlouhé molo do publika, které mi umožnilo být mezi lidmi. Bylo to skvělé.

Máte vůbec během festivalu čas se podívat na koncerty jiných interpretů, nebo se prostě uzavřete do sebe a soustředíte se na vlastní vystoupení?

Nejvíc přemýšlím o svém koncertu. Když zbyde čas až potom, tak se třeba někam podívám, ale většinou je pro mě těžké se od toho úplně oprostit. Raději se soustředím na to svoje.

Jak takové soustředění vlastně vypadá – karavan, zkoušení, opakování texů? Co přesně si máme vybavit?

Ani nevím. Prostě se snažím být v klidu, bez starostí. Postupně během dne rozezpívávám hlas, připravuji ho na večer, cvičím trochu jógu, skáču přes švihadlo, rozhýbu tělo. Zpívání je pro mě hodně fyzická záležitost, takže se potřebuji fyzicky připravit.

LP potřetí na festivalu Colours of Ostrava|foto:Michaela Danelová, iROZHLAS.cz

Nacházíte se uprostřed turné a zároveň vydáváte v září nové album Room 12. Překvapilo mě, kolik koncertů absolvujete během roku 2026. Musí to být vyčerpávající neustále cestovat. Je každý koncert něčím speciální? Prožíváte koncert pokaždé jinak?

Každý koncert je jiný, jen se do něj musím umět rychle ponořit a stejně rychle ho zase nechat za sebou. Nemůžu v něm zůstávat ještě další den. Po skončení se už musím soustředit na další město, další publikum, další atmosféru.

Co vlastně můžete během koncertu změnit? Předpokládám, že playlist asi ne.

Ve skutečnosti ho měnit můžeme. Mám teď v kapele několik nových muzikantů, takže máme připravených více skladeb. Na zvukové zkoušce si je projdeme a pak podle energie poznáme, co ten večer funguje nejlépe. Snažíme se koncerty obměňovat, aby lidé nezažívali každý večer úplně to samé.

Kde se cítíte svobodnější – při skládání a tvorbě, nebo na pódiu?

Podle mě jedno bez druhého nemůže existovat. Obojí je stejně důležité. Ve studiu si můžete někdy dovolit říct, že to dneska nejde, zkusíme to zítra. Ale na pódiu takovou možnost nemáte. V tu chvíli prostě musíte být stoprocentně připravený.

Čtěte také

Od Mobyho přes Lorde až po Twenty One Pilots. Sledujte reportáže Radiožurnálu z Colours of Ostrava

Room 12 vychází 2. září, venku jsou dva singly, tím posledním je Love is all I have. Jste i po všech těch letech pořád nervózní z toho, jak nové písně lidé přijmou? Zažíváte ten speciální moment, když fanoušci poprvé můžou slyšet vaši novou muziku?

Samozřejmě. Nikdy nevíte, jakou cestu si konkrétní píseň najde. Dnes funguje hudba úplně jinak než dřív a každá skladba si publikum hledá po svém. Takže ano, nervózní jsem vždycky, jen se nad tím nesmím zamýšlet příliš dlouho. Očekávání je vždycky tak trochu váš nepřítel.

Přináší vám léta na scéně větší sebevědomí? Po tolika úspěšných letech má člověk možná pocit, že si musí svoje postavení neustále obhajovat, ne?

Ne, právě z tohoto pocitu se musíte dostat. Samozřejmě mám jednu velkou píseň, kterou lidé milují, ale když se podívám na své koncerty, publikum se mnou zpívá skoro všechno kromě těch úplně nových věcí. A toho se držím.

V dnešní době je důležité vážit si světa, který kolem sebe vytváříte, fanoušků, lidí, kteří s vaší hudbou souzní. Dnes existují miliony věcí, které si člověk může pustit nebo oblíbit. O to víc bychom měli být vděční za komunitu, která kolem naší tvorby vzniká, a soustředit se na to, abychom pro ni vytvářeli další věci.

LP|foto:Michaela Danelová, iROZHLAS.cz

Když se totiž člověk příliš snaží zavděčit všem – já jsem od přírody člověk, který chce všechny potěšit. A upřímně, moc dobrého mi to nepřineslo –, není to zdravá vlastnost. Samozřejmě chcete, aby lidé měli z vaší hudby radost, chcete jim dát něco, co si budou chtít pustit znovu a znovu. Něco, co je uzdravuje nebo jim přináší radost. Přesně to pro mě hudba znamená.

Je s tím spojená i určitá odpovědnost. Měl by umělec cítit zodpovědnost vůči publiku?

Rozhodně. Odpovědnost je obrovská. Pro mě hlavně znamená jediné – nepokazit to. Je to moje práce a po těch devadesát minut koncertu jsou všichni lidé v publiku tak trochu v mé péči. Chci, aby měli pocit, že je o ně postaráno, aby nemuseli přemýšlet nad ničím jiným. Je to podobné jako u komika – když není vtipný, všichni sedí v trapném tichu.

Péče o publikum je zajímavý pohled. Jiní interpreti by možná spíš řekli, že naopak mají publikum pod kontrolou. Je to pochopitelně angličtina, ale není trochu nebezpečné říkat tomu kontrola?

Slovo kontrola mě netěší. Přijde mi, že když interpret mluví o tom, že chce publikum ovládat, je v tom něco domýšlivého, arogantního, a možná dokonce agresivního. Vždyť jsme pod kontrolou celý den ze všech stran. Hudba přece nemá lidi ovládat. Když se vám líbí, tak se vám líbí, když ne, tak ne.

Čtěte také

Colours jsou o tom nejprogresivnějším, co se ve světové hudbě děje, říká umělecký ředitel festivalu Filip Košťálek

Je to stejné jako na sociálních sítích. Lidé mají potřebu všechno komentovat a odsuzovat. Proč? Protože chtějí mít kontrolu. Ale víte, jak tu kontrolu můžete uplatnit? Prostě jděte a pusťte si něco jiného. To je celé.

Já jsem přece nikomu neklepala na dveře a nenutila ho, aby poslouchal moji hudbu. Nepřicházejte do mého světa, pokud sami nechcete.

Co znamená název nového alba Room 12? A proč je podle LP dnes svět plný osamělých lidí? Poslechněte si celý rozhovor.