Hrdinu od Zborova poslali bolševici na dvacet let do vězení. Generál Syrový se narodil před 130 lety
Armádní generál Jan Syrový, který se narodil před 130 lety (24. ledna 1888) byl velitelem československých legií v Rusku a předsedou vlády, která v roce 1938 přijala mnichovský diktát. Jednooký hrdina bitvy od Zborova doplatil na své angažmá ve vysoké politice za druhé republiky a protektorátu. Po válce byl Syrový ve zpolitizovaném procesu odsouzen na dvacet let za spolupráci s nacisty. Žádost o jeho rehabilitaci zamítl v roce 1995 Nejvyšší soud.
Rodák z Třebíče patřil k prvorepublikové armádní elitě. Účastnil se bojů na ruské frontě, kde se vypracoval na velitele Československého armádního sboru, se kterým ovládl celou sibiřskou magistrálu. V roce 1926 byl krátce ministrem národní obrany a poté sedm let náčelníkem generálního štábu československé armády. V letech 1933 až 1938 vykonával úřad generálního inspektora branné moci. Přes oko nosil černou pásku, zranění si přivodil u Zborova v roce 1917.
Do čela vlády postavil Syrového prezident Edvard Beneš v září 1938 po odstoupení kabinetu Milana Hodžy. Jeho jmenování mělo podle prezidenta „uklidnit masy a zvládnout ulici", bouřící se proti vrcholícímu nátlaku Adolfa Hitlera na odstoupení československých pohraničních oblastí. Den po nástupu vyhlásil úřednický kabinet, v němž byl Syrový i ministrem obrany, všeobecnou mobilizaci. O týden později ale táž vláda přijala potupné podmínky mnichovské dohody.
To, že se v kritickém okamžiku podřídil politickým vůdcům a souhlasil s přijetím mnichovského diktátu, je Syrovému vyčítáno nejvíce. V několika pozdějších rozhovorech sám připustil, že byl připraven vydat rozkaz k obraně země, pokud by zahraniční spojenci Československa přislíbili pomoc. Záruky z ciziny byly ale nulové. Prvního prosince 1938 byla jmenována nová vláda v čele s Rudolfem Beranem, v níž Syrový pokračoval jako ministr národní obrany.
Z politického života se stáhl po nástupu první protektorátní vlády generála Aloise Eliáše v dubnu 1939. Ministerstvo národní obrany bylo zrušeno, Syrový byl penzionován a pobýval na venkově pod dozorem gestapa. Po vypuknutí Pražského povstání nabídl své služby hlavnímu povstaleckému štábu, byl ale odmítnut. Krátce po osvobození byl zatčen, označen za významného kolaboranta a postaven před soud. Ten ho v dubnu 1947 uznal vinným, odsoudil ho na 20 let vězení a zbavil vojenské hodnosti i vyznamenání. Původně Syrovémuhrozil trest smrti.
Po letech putování po věznicích byl v roce 1960 amnestován. Po propuštění pracoval jako hlídač parkoviště, později byl hlídačem Maroldova panoramatu Bitvy u Lipan. Syrový zemřel v zapomnění v Praze 17. října 1970, bylo mu 82 let. Noviny nesměly o jeho smrti psát, přesto však u jeho rakve stála čestná stráž 48 legionářů.
