„Hrabal byl maďarský spisovatel, který náhodou psal česky.“ V Budapešti má oddané fanoušky i vlastní hospodu

Na nábřeží Dunaje se v jedné z hospod pravidelně scházejí členové spolku Kruh přátel Bohemia – příznivci Česka a české kultury. Dnes mezi sebe vzali i mě.

„Chodil jsem na český jazykový kurz v Budapešti. S Evou Molnárovou jsme tam před... ani už nevím kolika lety založili přátelský klub Bohemia,“ loví z paměti překladatel László Polgár.

Eva Molnárová napovídá, že je to už 35 let.

U piva se tentokrát sešel jen malý vzorek – šest členů. Všechny ale spojuje vášeň pro dílo Bohumila Hrabala. Řeč se k němu stočí téměř okamžitě a mě zajímá, čím si je získal.

„Často říkáme, že Hrabal byl maďarský spisovatel, který náhodou psal česky. Je to, jako by psal o nás. O obyčejných lidech v Budapešti nebo kdekoli v Maďarsku,“ vysvětluje László.

Hrabal na titulní stránce časopisu Sedmý schod o české pivní kultuře|foto:Ladislav Novák, Český rozhlas

Blízko maďarské duši

„Já jsem se s Hrabalem nejdřív seznámil prostřednictvím filmů Jiřího Menzela. Tehdy byly ještě černobílé, třeba Ostře sledované vlaky. Uchvátily mě natolik, že jsem začal shánět i Hrabalovy knihy. A proč je u nás tak populární? Je těžké na to odpovědět několika slovy. Životní pocit, který z jeho knih vyzařuje, je přirozený, jde přímo ze srdce. Myslím, že je velmi blízký maďarské duši. Tak možná proto,“ pokračuje Gábor.

Bývalý velvyslanec Arpád se ke Kruhu přátel Bohemia přidal hlavně kvůli častým výpravám do Česka. „Když cestujeme po vaší zemi, dáváme přednost místům, kam chodí Češi. Nezajímají nás turistické atrakce, ale autentická místa, která mají rádi Češi.“

Ani on nezapře obdiv k Hrabalovi. „Hrabal psal o složitosti života ve střední Evropě. Se všemi jeho paradoxy a nečekanými zvraty. Mimochodem měl rád fotbal a obdivoval maďarského fotbalistu Nándora Hidegkutiho, který uměl skvěle kličkovat. A to se projevilo i v Hrabalově stylu. Děj se ubírá jedním směrem a najednou se nečekaně stočí úplně jinam.“

V Hrabalově pivnici v Budapešti|foto:Ladislav Novák, Český rozhlas

Hospoda, kde žije Hrabal

Na oblibu Bohumila Hrabala v Maďarsku nenarážím poprvé. V zemi působí hned několik spolků, které se věnují jeho dílu. V Budapešti po něm dokonce pojmenovali jednu z hospod. László trvá na tom, že mi ji musí ukázat.

Stojíme na jedné z hlavních budapešťských tříd. Nad námi svítí nenápadný nápis Hrabal Söröző – Hrabalova pivnice.

„Tohle je autentická česká hospoda v Budapešti. Založil ji náš kamarád Miklós Órozs, který má rád českou hospodskou kulturu.“

U vchodu je nízko na zdi zasazená pamětní deska věnovaná Bohumilu Hrabalovi. Vznikla podle stejného návrhu jako desky v Praze 8 nebo v nymburském pivovaru. Je na ní česky a maďarsky citát Bohumila Hrabala: „Já žádnou desku nechci, a když, tak jen ve výšce, kam čůrají psi.“

Uvnitř visí na stěnách plakáty z filmů Jiřího Menzela, Hrabalovy portréty, jeho busta, fotografie z Kerska i řada dalších připomínek spisovatele. Na stůl nám nesou, jak jinak, pivo z Nymburka a v jídelním lísku nechybí ani cseh krumplilángos – český bramborák.