Housle naděje zpívají o holocaustu a oživují hlasy těch, kterým kdysi patřily
Příběhy se dají vyprávět různě – slovy, obrazy, ale třeba i hudbou. Takové poslání má i jedna neobyčejná sbírka houslí, které zpívají celému světu o naději, přestože příběhy jejich bývalých majitelů – židovských hudebníků – se pojí s jednou z nejtragičtějších kapitol historie.
Historie může mít různé podoby – někdy suchých dat v učebnici, jindy napínavého filmu. Ale může ji vyprávět i konkrétní předmět. „Housle naděje“ zpívají o osudech lidí, které historické okolnosti připravily o všechno – o domov, blízké a nakonec i o život.
Chceme, aby se příběhy nástrojů dostaly ke každému chlapci a děvčeti, aby chápali, co holocaust znamenal, a nikdy nezapomněli.
Jejich hlas se jim rozhodl vrátit Amnon Weinstein. Mistr houslař z Izraele za posledních dvacet let nashromáždil rozsáhlou sbírku nástrojů, které patřily židovským hudebníkům zavražděným v koncentračních táborech a ghettech během holocaustu.
S „houslemi naděje“ v posledních letech hrály orchestry po celém světě – v Německu, Turecku i tady ve Spojených státech. Teď je tu Amnon znovu s dalším projektem.
Housle do škol!
„Chceme, aby se příběhy nástrojů dostaly ke každému chlapci a děvčeti, aby chápali, co holocaust znamenal, a nikdy nezapomněli,“ vysvětluje Amnon Weinstein, který společně se svým synem Avshalomem objíždí americké školy a instituce a vypráví příběhy dětem i dospělým.
„Máme tolik příběhů, tolik osudů, ani je není prostor odvyprávět. Snažíme se zorganizovat velkou výstavu a objet s ní Spojené státy i zbytek světa,“ říká Avshalom Weinstein.
Hlavní pro něj a pro jeho otce ale je vzdělávací program, kde děti můžou slyšet jak příběhy, tak i samotné housle, živě v akci. „Doufáme, že tak pochopí, že existuje hodně možností, jak spolu komunikovat,“ vysvětluje.
Ozvěny z minulosti
Mezi 65 nástroji sbírky jsou, jak mi říká, i housle z bývalého Československa vyrobené v někdejším Schönbachu, tedy v dnešních Lubech u Chebu.
Všemi nástroji rezonují tragické osudy. Avshalom do Spojených států přivezl ale i jedny, které zachránily život svému majiteli a celé jeho šestnáctičlenné rodině deportované z Rumunska. Díky výdělkům z hraní přežila nouzi a hlad a housle se tak staly symbolem naděje.
Nástroje rozezpívává mladá americká houslistka Hannah Tarleyová. Jak říká, s účastí na projektu neváhala ani vteřinu. Stejně jako pro houslařské mistry Weinsteinovy, i pro ni je holocaust součástí její vlastní historie. Její rodinu před smrtí zachránil útěk z domova na území dnešního Běloruska.
„Má to pro mě dva rozměry. Na jednu stranu je to nástroj a jako hudebník musíte přijít na to, jak na něj hrát. Ale když slyšíte všechny příběhy a uvědomíte si, co všechno za sebou tyto housle mají a čím prošly, najednou hra dostane úplně jiný, mnohem intenzivnější náboj. Můžete to cítit, když je máte v ruce,“ přibližuje své pocity Hannah.
Je pro ni pocta, že může rozeznít nástroje stejnou hudbou, pocity a emocemi, jaké měli i jejich majitelé před lety – a vrátit jim tak jejich hlas.
