Jsme jen extra pár rukou navíc, ale máme neuvěřitelné kontakty, říká zakladatelka Czech National Trust

My prostě byli Češi a fertig. Nemohl jsem ani odmaturovat, ale že nemám titul, mi nikdy nevadilo, říká boskovický hrabě Mensdorff-Pouilly

• Upravit
• Smazat

Hugo Mensdorff-Pouilly je dnes už 90letý hrabě šlechtického rodu, který pochází Lotrinska. Vyrůstal na boskovickém zámku z 19. století, který až do znárodnění v 50. letech rodu Mensdorff-Pouilly patřil (od roku 1856).

„Ve Velké Británii jsem zjistila, že všichni Angličani chodí do National Trust properties a že jich je strašně moc. Jsou tam kavárny, děti si tam mohou hrát a je tam spousta hodných lidí, kteří tam provázejí zadarmo. Pracují tam dobrovolně a dávají jim svůj čas i odbornost. To mě fascinovalo,“ vysvětluje.

Pomáháme komukoliv

Na realizaci myšlenky došlo ve chvíli, kdy Edwards odešla do penze a potkala kolegu, který jí navrhl založit v Česku projekt podobný britskému NTP.

Zdejší podnikatelé si neuvědomují, že kulturní dědictví je strašně dobrý byznys.
Irena Edwards

„Naším cílem je záchrana historických zahrad, budov, krajiny, ale i nehmotného dědictví. Hlavně pomocí dobrovolnictví, komunit a jinými způsoby financování. Pomáháme privátním vlastníkům, městu, jednotlivcům, komukoliv,“ uvádí iniciátorka projektu.

„Například jeden z našich členů je kastelánem v Kroměříži. Národní památkový ústav, který se stará o památky, se nemůže věnovat fundraisingu. To my můžeme. V Kroměříži mají čínský pavilon a hudební archiv, na jejichž údržbu a opravy nebyly peníze. Nám se za rok podařilo vybrat přes 120 tisíc korun, které pomohly NPÚ začít, a dnes je pavilon opravený.

Památková péče v Británii

Ředitelka Czech National Trust Abroad také popisuje, jakým způsobem probíhá ochrana památek ve Velké Británii. „V Anglii nejsou památky spravovány státem. Všechny společnosti, které tohle dělají, jsou privátní nebo trustové. Poslední ze státních institucí, English Heritage, už také byla odpojena. Dali jí peníze na šest let, potom už se o sebe musí starat sama,“ říká.

Situace v české republice je odlišná. „Pro státní NPÚ je nemožné, aby přilákal dobrovolníky a získával peníze. Proto je tak skvělé, že i tady už existují neziskové organizace, které se starají o to, o co se nemůže, anebo prostě nestará stát nebo privátní vlastníci,“ nastoluje situaci.

Zámek v Rožmitále pod Třemšínem je na prodej. Skončí příběh chátrajícího areálu šťastně?

• Upravit
• Smazat

Dvacet let chátrající národní kulturní památka zámek v Rožmitále pod Třemšínem je na prodej. Českému rozhlasu to potvrdila menšinová majitelka.

Hrozba zvenčí

Podle Edwards je v Česku tolik památek, že je stále velký prostor pro lidi, kteří ušetří státu a spoluobčanům peníze i čas. Práce probíhá na dobrovolnické bázi. Státní úředníci ale mívají tendenci vnímat samostatnost a pluralitu v péči o kulturní dědictví jako hrozbu. „Přitom to není třeba. Vždyť my jsme jen extra pár rukou navíc. A máme neuvěřitelné kontakty,“ podotýká Irena Edwards.

V této souvislosti popisuje strategii pro získávání prostředků k ochraně památek: „Zdejší podnikatelé si neuvědomují, že kulturní dědictví je strašně dobrý byznys. Zákazníkům se hodně líbí, když firmy přebírají část společenské odpovědnosti. Myslím, že tohle není u nás ještě tak moc jasné. V zahraničí je spousta podniků, které mají radost z toho, že si mohou dát National Trust na svůj web jako něco, co podporují,“ uzavírá.

Celý rozhovor s Irenou Edwards si můžete poslechnout online.