Horkovzdušným balónem nad severoitalskými vinicemi

Projíždíme mezi vinicemi ke startovnímu místu balónů. Po 30 minutách se mezi vinnou révou rozevře zelená louka o velikosti asi poloviny fotbalového hřiště. Všichni pomáháme s vybalováním košů. Mezitím, co pilot montuje hořák na koš balonu, pasažéři pod dohledem pilotova kolegy roztahují samotný balon.

Uprostřed rozbalování v nás hrkne. Následný ohromující hluk pochází ze zkoušky hořáku. Na koš, nad nímž se do několikametrové výšky pnou oranžové jazyky ohně, je v tu chvíli impozantní pohled. Jakmile je hořák odzkoušen, nasedáme do koše a startujeme. Za hřmotu plynového hořáku se odrážíme od země.

Zelené lány vlnících se vinohradů pomalu splývají v dobře střižený pestrobarevný koberec. Jakmile se dostaneme do patřičné výšky, rozevře se před námi město Alba, které z nebe vypadá jako vesnice. Zatímco se kocháme krajinou, pilot zarytě sleduje svoji navigaci a řídí směr letu balónu.

Stoupáme asi do kilometrové výšky, kde máme Albu a okolí jako na dlani. Poté klesáme až k místní řece. Jsme tak nízko, že koš omývá proudící voda, která se skrz díry mezi pruty dostává do nitra koše pod nohy. Náš vzdušný průvodce nedopustí, abychom dopadli jako aktéři Svěrákových Vratných lahví a se šibalským úsměvem na rtech přidává horký vzduch, který nás vynese zase nad hladinu řeky.

O sto metrů dále klesáme opět. Tentokrát nad dálnici do Alby. Pro řidiče je skupina balonů velkou show, a tak troubí a mávají, seč jim síly stačí. Se zapadajícím sluncem končí naše vzduchoplavba kousek za dálnicí hladkým přistáním mezi vinohrady. Romantiku celé akce podtrhuje slavnostní křest těch z nás, kteří jsme v balonovém koši letěli poprvé.

Tato reportáž se uchází o vaši přízeň v soutěži Zápisníku zahraničních zpravodajů. Pro své hodnocení můžete využít známkování pod textem - systém je stejný jako ve škole. Reportáže zaslané v prvním kole soutěže můžete hodnotit v dubnu 2009. Další informace uslyšíte ve vysílání ČRo 1 - Radiožurnálu každou sobotu a neděli po 10. a 22. hodině.