Holub se bojí míň, straka je chytrá. Ornitologové studují, jak život ve městě ovlivňuje chování ptačích druhů

Jsme v Letenských sadech, na jednom ze 40 míst, kam Peter Mikula s Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity opakovaně chodí zkoumat míru strachu ptáků z lidí.

„Holub domácí – super, teď si můžeme udělat měření strachu zvířat únikovou vzdáleností. Důležité je zapamatovat si bod, z kterého vycházíme, abychom to pak mohli změřit, a pak bod, z kterého před námi unikne, to je ta úniková vzdálenost,“ vysvětluje a dívá se přitom na ptáka, který si poměrně daleko od nás zatím v klidu chodí v listí.

Autoři studie zkoumali míru strachu měřením únikových vzdáleností 68 druhů ptáků v Praze|foto:Tomáš Jůnek, Česká zemědělská univerzita, press, ©

„Takže pět, šest… padesát devět, šedesát,“ krokuje zvolna Peter Mikula. „A teď před námi začíná unikat, takže teď už to změřím jen k bodu, kde byl, když začal unikat,“ vysvětluje a začíná znovu počítat: „Jedna, dva, tři… a sedm. Takže jeho úniková vzdálenost v tomto případě je sedm metrů.“

Holub sice neuletěl pryč, jen tak trochu popošel, ale i to se podle vědce z České zemědělské univerzity počítá: „Posunul se od nás, tak je to únik.“

Jak na straku

Právě holubi domácí, kosi, vrabci nebo brhlíci se lidí bojí méně. V Praze totiž žijí už desítky i stovky let.

Čtěte také

Čeští vědci pomohli odhalit tajemství barev papoušků. Studii otiskl prestižní časopis Science

„Když je ten druh už po mnoho generací zvyklý na rušení člověkem, dá se předpokládat, že se přizpůsobí tomu specifickému prostředí, kterým města jsou,“ vysvětluje Jan Grünwald z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Naopak rychle před lidmi uletí druhy, které začaly v hlavním městě hnízdit až po druhé světové válce.

„Z těch nových přistěhovalců, kteří se bojí nejvíc, to může být volavka popelavá nebo kvakoš noční,“ vyjmenovává ornitolog. Bojácnější jsou také dravci, drozdi a straky.

„Straka je poměrně plachý druh, záleží, jak k ní přistupujete. Když přímo a ona to vidí, tak je ta vzdálenost dlouhá. Ale když si jí nevšímáte, tak je ta vzdálenost je kratší – je strašně chytrá,“ popisuje.

Snižování strachu ptáků z lidí není jen krátkodobým přizpůsobením, ale spíše důsledkem dlouhodobé historie soužití s člověkem, ukazuje studie českých vědců|foto:Tomáš Jůnek, Česká zemědělská univerzita, press, ©

Co krok to metr

Na větší vzdálenosti používájí vědci pro měření dálkoměr, na kratší obyčejné krokování.

„Ale musíme si dát pozor, aby to bylo porovnatelné, takže to musíme validovat vůči nějaké vzdálenosti,“ upozorňuje Jan Grünwald. Za pět let, po které se výzkumu věnuje, už má prý délku kroku natrénovanou, takže odpovídá vzdálenosti jednoho metru.

Za tu dobu už odborníci provedli 4,5 tisíce měření v pražských parcích a hřbitovech u 68 druhů ptáků.