Holanďan van Hesselt patří k Řecku stejně jako Akropole

Každý školák ví, že jeden z kořenů naší civilizace vyrostl v Řecku. V Athénách se zrodily demokracie, politické hašteření a vymysleli tam podivná písmena řecké abecedy. Víme také, že Řekové od počátku stavěli jen samé památky. Řecká metropole má však kromě nehybných pomníků velké minulosti také památky živé. Mezi ně už 60 let patří Frans van Hasselt, který – jak už jméno napovídá – není Řekem, ale k Řecku patří pomalu stejně jako Akropole.

Starého pána Franse van Hasselta můžete často potkat v některé z taveren pod Akropolí. Narodil se sice v roce 1927 v Amsterodamu, ale většinu života prožil v Řecku. Má své heslo ve Wikipedii a je nejdéle sloužícím zahraničním zpravodajem v Evropě a možná i na celém světě. Teď už sice pro svůj list Handelsblad píše méně, ale píše. Jeho řecké dobrodružství začalo před 59 lety.

„Měl jsem pět přátel – studentů antické historie. Vstoupili jsme do studentského spolku Homérus a plánovali jsme výlet do Řecka. Mně se moc nechtělo, protože jsem se musel připravovat na těžké závěrečné zkoušky, ale přátelé mě přemluvili a místo toho jsme vyrazili do Řecka. Byli jsme první turisté po občanské válce. To bylo v roce 1951,“ vzpomíná.

Holanďanovi Řecko učarovalo od prvního okamžiku. „Mám tady rád všechno – přírodu, zvláštní řecké světlo, ale především lidi. Byli a jsou nesmírně pohostinní. Tehdy jsme byli chudí, hodně jsme cestovali a pokaždé nás místní nechali zadarmo přenocovat. Pro venkovany jsme byli zdrojem důležitých informací o světě. Řekové si hrozně rádi povídají a získávají informace. Asi proto jsou tak pohostinní. To já nejsem,“ říká.

Frans van Hasselt byl jediným ze skupiny, kdo se do Řecka začal pravidelně vracet, vystudoval k tomu novořečtinu, po 13 letech dokončil školu a v roce 1959 se stal stálým zpravodajem listu Algemeen Handelsblad v Athénách. Svět se tehdy o Řecko moc nezajímal, a tak pan Van Hasselt psal o turistice, kultuře a gastronomii. Až do roku 1967.

„Přišla diktatura plukovníků, což jsem předvídal. Tehdy jsem se seznámil se skladatelem Theodorakisem, který měl v Nizozemsku 22. dubna 1967 nahrávat desku. 21. však došlo ke státnímu převratu. Theodorakis byl známý levičák. Okamžitě začal organizovat odboj a musel se skrývat. Pomáhal jsem mu, než mě chytili a zavřeli v temné kobce. Po třech dnech mě vyhnali ze země,“ přibližuje svůj osud.

Frans van Hasselt se vrátil do Nizozemska, ale vzápětí ho poslali do Malé Asie. „Byl jsem vlastně juntě vděčný, že mě vyhnala. Díky tomu jsem se stal na sedm let zpravodajem v Istanbulu. Víte, v Řecku už jsem byl příliš řecký nebo prořecký a teď jsem celou situaci viděl z odstupu. Po obnovení demokracie jsem se vrátil do Řecka, kde mě podezřívali, že pracuji pro Turky. Řekl jsem jim, že můžu být tureckým špionem v Řecku, zrovna tak jako řeckým v Turecku,“ usmívá se.

Zahraniční zpravodaj Frans van Hasselt se zdraví se známým zpěvákem, který jde právě kolem, dojídá smažené sépie, dopíjí pohár vína a pak už přijíždí taxík s paní, která se o něj stará. Frans už trochu hůř chodí, ale náladu mu to nekazí.

Tak tahle bych chtěl jednou dopadnout taky.

Navštívili jsme Athény, kde žije a pracuje nejdéle sloužící zpravodaj v Evropě. Už 60 let s drobnou přestávkou informuje 83letý Holanďan Frans van Hasselt o tom, co se v Řecku děje. Na práci zahraničního zpravodaje jsme se zeptali autora reportáže Martina Dorazína.

Logo
autor: mdo
Spustit audio