SERIÁL

5) Hodina před propuštěním z vězení: Doufám, že mi dají děti, věří 29letá Jolana

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jolana po propuštění z věznice
Předchozí díl
Následující díl

300 dnů čekala na to, až bude zase na svobodě. Na své dvě dcery se za mřížemi snažila nemyslet – to aby tolik nebrečela.

Jolaně je 29 let. Do vězení ve Světlé nad Sázavou se dostala za krádeže. Naše reportérka Veronika Hlaváčová s ní strávila poslední hodinu před propuštěním na svobodu. Balila si věci, loučila se, vracela si šedé trestanecké oblečení, dostala zpět své osobní věci… a pak bez jediného ohlédnutí odešla. 

Ve Světlé nad Sázavou se nachází ženská věznice

Balení v slzách

„Nejprve sbalím prostěradlo, peřinu a deku. Všechno zabalím a udělám z toho kouli,“ začíná Jolana s přípravami. 

Ve své cele strávila 10 měsíců. „Psala jsem dopisy, měla jsem výtvarnou činnost a pohybovou aktivitu. V automobilce jsem také vyráběla autodíly,“ vzpomíná na čas strávený ve vězení. „Přibrala jsem tu 13 kilo, teď vážím 59 kilo.“

Pokoj Jolana sdílela se sedmi dalšími ženami. Ty dojatě pláčou. „Jolana pro mě byla jako sestra, dávala nám naději, že to zvládneme,“ přiznává jedna z nich.

Svléknout se donaha, udělat pár dřepů, vzít si kouli. Co vás čeká při nástupu do vězení?

Vězeň při nástupu do vazební věznice v Českých Budějovicích

„Rozhodně to není místo, kde bych chtěl někdy skončit,“ řekl po návratu z natáčení reportáže redaktor Zdeněk Zajíček. Vydal se totiž s mikrofonem do vazební věznice v Českých Budějovicích a zkusil si na vlastní kůži přijímací proceduru.

„Doufám, že mi dají děti“

Chvíle propuštění se blíží a nervy pracují. „Potím se, klepu se, mám divné pocity,“ neskrývá mladá žena. „Když mě zavřeli, o všechno jsem přišla. Mám dvě dcery, Leontýnku a Šarlotku. Moc jsem tu ale na ně nemyslela. Protože když myslíte na děti, hodně pláčete. A tady se musíte přizpůsobit místnímu životu.“

Teď už ale na nic jiného než na svou rodinu nemyslí. „Doufám, že budu ten nejlepší vánoční dárek. Že budou mít radost, že je maminka doma, že už nebudou v dětském domově. Doufám, že si najdu dobrou práci a bydlení a že mi děti dají.“

Pak už zbývá jen vyřešit pár administrativních věcí – a Jolana definitivně opouští vězení. „Dýchá se mi dobře,“ směje se. Nastupuje do auta, které pro ni přijelo, a už se neohlíží.