Hodina před: Když se změní celý život
Hodina před mší: Než přistoupíte k oltáři, musíte se ztišit, říká arcibiskup Jan Graubner
Jen jednou za rok můžete na vlastní oči spatřit nejvzácnější symbol české historie – lebku svatého Václava. Ta je vystavená při svatováclavské poutní mši ve Staré Boleslavi vždy 28. září. A jak se na tuto mši připravoval letošní hlavní celebrant, olomoucký arcibiskup Jan Graubner?
Arcibiskup na místo doráží necelou půlhodinu před začátkem mše. Působí klidně a suverénně. Vstupuje do kostela sv. Klimenta, který momentálně slouží jako převlékárna.
„Běžně nosím jednoduchý kříž, který jsem kdysi dostal darem od papeže Jana Pavla II. K této pouti jsem si ale vzal kříž z olomoucké katedrály, na kterém je svatý Václav,“ říká Jan Graubner, zatímco si za pomoci svého asistenta obléká jednotlivé části liturgického roucha.
Je vidět, že praktická stránka příprav je pro něj rutinní záležitost. „Každá mše je velká záležitost. Když člověk přistupuje k oltáři, potřebuje se nejen obléct a připravit, ale také ztišit, protože chce vstoupit do svatých tajemství. Do nich musí člověk vstoupit s pokorou a vědomím Božího milosrdenství,“ vysvětluje.
Rozechvění, nebo tréma?
Přípravy svatováclavské mše má na starosti ceremonář Vojtěch Mátl. Je tři čtvrtě na deset, uděluje tedy poslední instrukce.
Výjimečnou chvílí je okuřování lebky svatého Václava v úvodu mše. „Člověk cítí úctu. Je to světec, je to dávná osobnost, která vryla hlubokou stopu do dějin celého národa,“ přiznává Jan Graubner těsně před začátkem samotné mše. A jak přípravy prožívá? Trému prý necítí, rozechvění ovšem ano.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.