Hodina před obdržením státního vyznamenání: Řád bílého lva převzal Karel Lánský s klidem

V Belgické ulici, kousek od Českého rozhlasu, řídil Karel Lánský v srpnu 1968 přímo ze svého bytu protiokupační vysílání. Na stejném místě se pak o padesát let později chystá na Pražský hrad. Čtyřiadevadesátiletý Lánský mluvil o svých pocitech a dojmech před předáváním státního vyznamenání s reportéry Radiožurnálu.

Obléká se do černého obleku, protože organizátoři mají požadavek na tmavé oblečení. A jak se těší na slavnostní ceremoniál? „Já se těším z každého dne, kdy neupadnu a nenatluču si.“

Čtěte takéRozhlas řídil zemi, vzpomíná Karel Lánský na pohnuté okamžiky srpna 1968

Pak Karel Lánský míří z bytu na Pražský hrad. „Krásná ozdoba krásné Prahy,“ říká o výhlednu na Hrad. Nervózní prý není: „Trémista nejsem, nevím, proč bych měl mít trému.“

V areálu Pražského hradu se předkládají pozvánky. „Než tam dojdu, tak to skončí,“ žertuje Lánský během cesty do Vladislavského dálu. Cítí se prý klidně: „Určitě nejsem nervózní z toho, že se mě tady na něco budou ptát.“

Na co myslel Karel Lánský během předávání? „Já budu úplně upřímný. Já si myslím, že to, co dostanu, si zasloužím. Protože jsem tenkrát měl velice namále. Je to ocenění práce.“ Z vyznamenání má radost: „Byl bych pokrytec, kdybych řekl, že ne.“