Hlucká tvrz bránila Moravu před nájezdy z východu

Tvrz v Hluku

Je několik obcí, které jsou symboly Moravského Slovácka a jeho folklóru. Rozhodně k nim, vedle třeba Vlčnova anebo Dolního Němčí, patří Hluk, velká obec, která je už od roku 1970 městem. Slováckou jizbu tady mají v kdekteré chalupě. Najdete tu i několik památkových domků, kde uvidíte, jak se žilo kdysi. Ale v Hluku stojí i starobylá tvrz.

„Stojíme na nádvoří hlucké tvrze. První písemná zmínka o této tvrzi pochází z roku 1391,“ začala o historii místa knihovnice a kronikářka Marie Plačková. „O Hluku se psalo už v roce 1294,“ doplnila.

To jej držel Oldřich z Hradce. Ještě starší zmínky Hluku jsou v Kosmově kronice české, kdy je místo spojováno s tak zvaným Luckým polem a Luckou provincií, tedy územím na pomezí českých území a Uher. O něj vedli Přemyslovci boj s uherskými králi. K českému státu bylo celé připojeno až ve 12. a 13. století.

Ale neklidno tu bylo i v dalších dobách. „Tvrz byla postavena jako obranná bašta proti nájezdům z východu, protože těch tu bylo odjakživa velmi mnoho. Byli jsme jakýmsi nárazníkem třeba pro Hradiště a celou oblast,“ přiblížila Marie Plačková.

Vchod do tvrze v Hluku

Původně bývala hlucká tvrz dřevěná, a tak několikrát, stejně jako ves kolem ní, padla za oběť požárům. V jejím držení se vystřídala dlouhá řada majitelů. „Velmi významní byli páni z Kunovic. Ti také původně zemanskou tvrz přestavěli do renesanční podoby. Erb, který vidíme před sebou, je pánů z Kunovic. Tvrz přestavěli někdy v polovině 17. století,“ upřesnila kronikářka.

S mou průvodkyní stojíme na nádvoří tvrze a já obdivuji renesanční pavlač s kamennými sloupy a vysokou věž. Podobu, kterou objektu vtiskli páni z Kunovic, si totiž uchovala i za dalších majitelů – Lichtensteinů. Tvrz vlastnili po několik století, kdy tu byla správa panství a obydlí jejich úředníků. Sami tu ovšem nikdy nesídlili, a tak neměli zájem objekt přestavovat podle dobové módy.

Roku 1939 se hlucká tvrz stala majetkem města. Dnes tu sídlí knihovna, jsou tu dva velké sály pro kulturní akce, malé historické muzeum anebo slovácká jizba. Kousek dál stojí v centru města další významná památka - zdejší farní kostel.

Arkády na nádvoří hlucké tvrze

„Nacházíme se v kostele svatého Vavřince. Příští rok bude mít 270. výročí od jeho vysvěcení. Je to krásný barokní chrám,“ uvedl hlucký farář páter Jaroslav Kapuš.

Postavil jej lichtensteinský stavitel italského původu Antonín Erhard Martinelli na místě staršího svatostánku, který - jak jinak - zničil požár. Kostel nedávno prošel celkovou rekonstrukcí. Opravovaly se třeba krásné vitráže v oknech. Avšak za bližší prohlídku stojí i další výzdoba, kterou mi opět přiblížil páter Kapuš.

„Nejcennější jsou oltáře. Díváme se i na nejvzácnější fresku Nejsvětější Trojice na tím vítězným obloukem. Ta je také datovaná do doby 1741 jako kostel,“ ukázal farář.

Erby na nádvoří tvrze

Hlucké tvrzi hrozil v 50. letech minulého století zánik. O její záchranu se zasloužil František Kožík. „V 50. letech byla tvrz natolik zdevastovaná a zchátralá, protože si tu zemědělské družstvo zřídilo sklady, že se komunisté rozhodli ji rozebrat. Naštěstí František Kožík, jehož tatínek z Hluku pochází, napsal knížku Na Dolinách svítá o východních vpádech na Moravu. Hlučané si při uvedení divadelního kusu asi uvědomili, že tvrz je vlastně dědictví otců a že by nebylo dobře ho zničit. Nelenili a tvrz opravili,“ dodala Marie Plačková.


Zobrazit polohu města Hluk na větší mapě