Hlavní brána v hinduistickém chrámu patří jen bohům
Indonéský ostrov Bali je známý nejen krásnými plážemi a dobrým jídlem, ale také milými lidmi. Jejich chování ovlivňuje údajně i náboženství – mírumilovný hinduismus. Praktikuje se tam přibližně v tisícovce chrámů.
Vcházím do malého hinduistického chrámu Mas Suka na jihu ostrova Bali.
„Dnes tady budeme uctívat bohy při obřadu Yadnya, který pochází ze Sumatry. Počkáš-li, ve tři hodiny tady bude více lidí a vše začne,“ láká mě jeden z místních návštěvníků.
Stihnu jen poděkovat a pochválit krásnou výzdobu z čerstvých květin a ovoce. Už na mě sype rýži, čímž údajně v hinduismu často začíná modlitební obřad.
Co mám teď udělat? ptám se zmatená a zasypaná. „Teď si dáš rýži sem, sem a sem,“ ukazuje mi. „Začneš se modlit a zbytek rýže třikrát hodíš za sebe.“
Aranžmá z květin musí pryč
Mému neumělému počínání se smějí přihlížející děti i stařeny. Všichni však jsou milí a chtějí mi pomáhat. „Polij se vodou,“ radí mi. „Tak je to správně,“ dostává se mi vzápětí pochvaly.
Zmočená jako myš se zcela oddávám instrukcím jednoho z věřících mužů, na Bali tradičně oblečeném v sukni, takzvaném sarongu. Mokrá s nalepenou rýží po těle se mám ještě poklonit a nádherné aranžmá z květin, které jsem při příchodu dostala, poté vyhodit.
Trochu se vzpouzím, ale údajně jsou v něm zlí duchové a musí pryč. Ještě chvíli pozoruji modlící se lidi okolo a naplněna duchovnem pak z chrámu couvám ven.
Když chci vyjít hlavní branou, jsem od stále usměvavých místních rázně upozorněna, že tudy ne. „Hlavní brána je jen pro bohy,“ vysvětluje mladý indonéský průvodce Made. Vycouvám tedy bočními dveřmi a vracím se s ním zpět do města.
Náboženství je spojeno s každodenním životem
V polovině cesty Made zastaví a vybíhá z vozu ven. Myslím na nejhorší. Vrhá se ke stánku s modlitebními aranžmá z květin, jedno kupuje a umisťuje ho na palubní desku v autě. Jak říká, je to pro naše bezpečné cestování. Jeho počínání dokazuje, jak jsou tady náboženství a obřady propojeny s každodenním životem.
„Do chrámu nechodíme každý den, obvykle jenom tehdy, když slavíme,“ říká mi. „Denně se modlíme doma, před domácími oltáři. Když mi zbude čas, věnuji se modlitbě minimálně třikrát denně – ráno, večer a pokaždé před jídlem.“
Během vyprávění mačká klakson. Projíždíme totiž okolo chrámu a alespoň takto je potřeba vzdát bohům holt. To, jak důležité jsou rituály pro místní, si během svého pobytu potvrdím ještě mnohokrát. Právě jimi a laskavým chováním k lidem a zvířatům si totiž zdejší hinduisté zajišťují v příštích životech reinkarnaci do mnohem ušlechtilejších a šťastnějších bytostí.
Už se těším na další návštěvu této země. Budou-li tito lidé ještě milejší, než jsou, asi tady navždy zůstanu.
