Historie Dukly zajímá víc Čechy než Slováky, říká historik

Stejnojmenné město leží v Polsku, pro Čechy i Slováky je však klíčový hlavně Dukelský průsmyk na polsko-slovenské hranici, místo krvavých bojů, kde na podzim roku 1944 padly také stovky československých vojáků. Vzpomínka na Duklu pomalu bledne. Jsou však lidé, kteří se tomu snaží usilovně zabránit.

Ve Svidníku jako by ještě vládly staré časy. Na kolemjdoucí dohlíží z podstavce generál Ludvík Svoboda, jediná jeho socha ve střední Evropě. Hlavní ulice se jmenuje Sovětských hrdinů.

„Tento název tu zůstal i po roce 1989, a to především proto, že sovětští vojáci k nám přicházeli z Dukelského průsmyku,“ říká zdejší historik Jozef Rodák.

O karpatsko-dukelské operaci má přehled jako málokdo. Od 60. let zpovídal přímé aktéry bojů. Zaznamenal stovky jejich výpovědí. A snaží se je předat mladé generaci.

„Mnoho mladých lidí dnes už o karpatsko-dukelské operaci nebo o Slovenském národním povstání nic neví,“ soudí. „V našem regionu však tyto události stále rezonují.“

Vítejte na Dukle|foto: Vojtěch Berger

Ne všichni mladí zapomněli

Jedním z mladých, kteří nezapomínají, je 29letý historik. Světe, div se, jmenuje se taky Jozef Rodák. Vede mě na dukelské bojiště. Začínáme v takzvaném Údolí smrti.

„Na podzim roku 1944 probíhala karpatsko-dukelská operace, a to i v těchto místech,“ říká. „Jejím cílem bylo pomoci Slovenskému národnímu povstání. V Údolí smrti se odehrála největší tanková bitva v rámci této operace.“

Oslovuji projíždějící cyklistku, která si zálibně prohlíží tank. „Jezdíme sem často,“ říká. „Je to pro nás už vlastně normální.“

O pár kilometrů výš u státní hranice se k nebi vypíná památník 1. československého armádního sboru. Dukelská operace byla sice hrdinská, ale taky krvavá událost. Sovětské armádní velení ji spustilo se slovy „buď Karpaty přejdeme, nebo na nich padneme“. Tak trochu se vlastně naplnilo obojí, ztráty mužů byly obrovské na všech stranách.

Duklu dnes vidí každý jinak

Dřív měla Dukla ideologickou nálepku sovětského přátelství. Dnes okolní lesy lákají hledače válečných artefaktů, i když je to podle slovenských zákonů trestný čin. Sbírat se tu dá i leccos jiného – například bukvice.

Na slovensko-polských hranicích na karpatsko-dukelskou operaci nezapomněli|foto: Vojtěch Berger

Dukelský průsmyk je sice východní výspou Slovenska, pro české turisty však není žádná vzdálenost nepřekonatelná. Ze zahraničních návštěvníků na Dukle Češi suverénně vedou. Historik Rodák si je pochvaluje. „Český turista se hodně ptá. Má větší zájem o poznání dějin než slovenský turista,“ upozorňuje.

Druhý historik Jozef Rodák ze Svidníku nezapírá ani všechny kontroverze, které se vážou k dukelským bojům. Údajně zbytečně velké ztráty na životech, politický souboj o velení 1. československého armádního sboru, kam nakonec Sověti dosadili pro ně přijatelnějšího generála Svobodu, a další věci.

Duklu zkrátka vidí každý jinak. „Historii jsme nezničili. Zachováváme ji, ať si každý udělá vlastní představu. Změnit historii nejde,“ uzavírá Jozef Rodák.

Zvětšit mapu: Dukelský průsmyk