Herec Lábus: Tlučhořovi jsou čistá improvizace, kterou točíme doma v pokoji. Díky téhle rodince jsem poznal Miloše Formana

Před chvílí vám skončilo představení Jonathan Livingston Racek. Jedná se o taneční představení s mluveným slovem o svobodě a poznání člověka od Richarda Davida Bacha. To je poměrně unikátní spojení několika různých uměleckých směrů. Jak k tomu došlo?

Navíc představení hrajeme s Českou filharmonií, která nás doprovází. Vzniklo už asi před 10 lety, kdy jsem poznal tanečníky, kteří zakládali soubor Dekkadancers. Viděl jsem několik představení, která mě strašně zaujala a začali jsme se spolu kamarádit. Zároveň jsem pro ně namluvil texty v Proměně Franze Kafky a dalších představeních. Účinkoval jsem s nimi v představení, jehož výtěžek byl věnován Lékařům bez hranic. Takže se opravdu dobře známe a kromě toho, že s nimi spolupracuju, jsme přátelé, což je vždycky krásné.

Jak se vám líbilo na scéně ostravského Gongu?

Je to obrovský prostor. V životě jsem nehrál pro 1500 lidí. My to hrajeme v Praze v Rudolfinu ve vestibulu. Tohle bylo úplně neuvěřitelné. Kupodivu to bylo vyprodané, což ve mně vzbudilo úžasný údiv. Ale víte, jak se k tomu geniálnímu textu ten spisovatel Bach dostal? On psal různé knížky, ale většinou vůbec neměly ohlas. Pak ale vydal tady tu knížku, Jonathana Livingstona Racka, a ta se stala bestsellerem. Ovšem ten Bach se na to už vykašlal a mezitím sbíral v jiné části Ameriky jahody. Vydavatel na něj neměl žádné spojení, když mu chtěl říct, že je najednou milionář. Pak na něj to spojení nějak sehnali a potom teda ještě napsal dalších několik knih. Takže to byla neuvěřitelná shoda náhod. Román byl dokonce zfilmovaný a opravdu v něm hrají jenom samí rackové. Je to vlastně o lidech, není to o ptácích, ale lidi jsou vlastně taky dost často ptáci.