Hasičům lidé důvěřují dlouhodobě, policie a armáda si důvěru budují postupně od roku 1989, říká analytička STEM Jitka Uhrová

Nejvyšší míře důvěry se u nás těší Hasičský záchranný sbor. Důvěřuje mu 95 procent dospělých obyvatel. Kolem tří čtvrtin lidí důvěřuje policii, armádě, obecním a městským úřadům a také ČNB. Naopak instituce spojené s výkonem politické moci a zákonodárstvím jsou dlouhodobě vnímané jako ty nejméně důvěryhodné. Jak bychom měli k číslům přistupovat?

Je potřeba se na to dívat jako na komplexní jev. Na jedné straně do toho vstupují osobní zkušenosti, ty jsou ale často omezené, zejména u institucí, které jsou vzdálenější běžnému každodennímu životu. 

Čtěte také

Hasiči Hustopeče

V takových případech se pak spíš odráží to, jak se o těchto institucích mluví v médiích nebo ze strany politické reprezentace. Kritický postoj politiků vůči určité instituci se pak může promítnout i do postojů jejich voličů, kteří tuto interpretační linii přejímají. Vedle toho ale samozřejmě existuje i samostatná rovina hodnocení samotných politických institucí.

Podle čeho jste vybírali třiadvacet institucí, na jejichž důvěryhodnost se ptáte?

Má to svůj historický vývoj. Otázku klademe od poloviny 90. let a složení sledovaných institucí se v průběhu času měnilo. Na začátku šlo o základní instituce, postupně se ale přidávaly další, například Evropská unie nebo NATO. Ne vždy se navíc ptáme na celou sadu institucí, někdy pracujeme jen s výběrem. Některé instituce, jako například Veřejný ochránce práv, byly do šetření zařazeny až později.

Klíčové pro nás je sledovat nejen jedno aktuální číslo z konkrétního průzkumu, ale především vývoj v čase u jednotlivých institucí. To je mnohem podstatnější než soustředit se na to, jak vysoká je důvěra v daný moment.

Dlouhodobě průzkumu důvěryhodnosti jednotlivých institucí kralují hasiči. Bylo tak tomu po celých třicet let?

U Hasičského záchranného sboru je to trochu složitější. Pod touto institucí si řada lidí představí i dobrovolné hasiče a vůbec všechny aktivity, které jsou s hasiči spojené. Do přehledu jsme je proto nezařazovali pokaždé, mimo jiné i proto, že výsledky byly téměř totožné. Důvěra v tuto instituci se dlouhodobě pohybuje na extrémně vysoké úrovni.

Čtěte také

iROZHLAS

STEM: Češi znovu věří armádě. Důvěru jí vyjádřilo 70 procent dotázaných, víc má jen policie

Za důležité jsme ale považovali jejich zařazení například v kontextu významných událostí, především po živelných katastrofách, kdy bylo srovnání obzvlášť relevantní.

Na předních místech jsou také další bezpečnostní složky. Policie má aktuálně 77 procent, armáda 74 procent, Městská policie 70 procent kladných odpovědí. Přitom když se podíváme na historický vývoj třeba u Policie ČR, tak ta v roce 1997 začínala na 25 procentech. Čím to je, že důvěryhodnost tak vzrostla?

V tomto případě je zásadní postupné budování důvěry jak u policie, tak u armády. Na přelomu 90. let a na začátku nového tisíciletí bylo důležité sledovat, jak se obě instituce odpoutávají od pověsti, kterou měly před rokem 1989. U armády do toho navíc vstoupila její profesionalizace, která výrazně proměnila její obraz v očích veřejnosti.

Roli zde sehrává i to, jak policie funguje v české společnosti, jaké s ní mají lidé osobní zkušenosti a jak veřejnost vnímá řešení různých policejních kauz – ať už jde o případy čistě kriminální, nebo o kauzy s politickým přesahem. To vše může vést k oceňování vyšší míry profesionality jak u policie, tak u armády.

Tento proces ale nelze číst jako sled jednotlivých výkyvů. Důvěra se zde skládá postupně. Tím, že se opakovaně objevují pozitivní zkušenosti a příklady fungování těchto institucí, roste u veřejnosti důvěra pozvolna. Nejde tedy o náhlé skoky, které by bylo možné jednoznačně připsat jediné konkrétní kauze.

Čtěte také

Češi nevěří velkým a vzdáleným institucím. Obecní zastupitelstva mají ale dlouhodobě velkou důvěru, říká sociolog Kostelecký

Máte pocit, že tam hrají roli i televizní seriály z policejního prostředí?

Asi ano. Tyto seriály jsou velmi sledované. U živelných katastrof je ale role armády a policie vždy velmi pozitivně oceňována ze strany veřejnosti, což zase celkově přispívá k pozitivnějšímu obrazu těchto institucí.

Odráží se ve výsledcích v případě armády to, že už skoro čtyři roky pokračuje válka na Ukrajině?

Tady si nejsem úplně jistá, zda je souvislost bezprostřední. U armády ale v posledních letech sledujeme postupnou politizaci jejího vnímání ze strany veřejnosti. Zatímco dříve nebyly rozdíly v důvěře podle politických preferencí tak výrazné, dnes už je toto vnímání zřetelně diferencované.

Na jedné straně například vidíme stoupence SPD, kteří vykazují výrazně nižší míru důvěry v armádu, zatímco u voličů koalic Spolu či STAN je důvěra naopak podstatně vyšší. U policie přitom takto silnou politickou diferenciaci nepozorujeme.

Může to souviset i s kritickými vyjádřeními některých politiků vůči armádě, ať už jde o její fungování obecně, nebo o konkrétní témata, jako jsou nákupy armádní techniky. Právě kolem těchto otázek vznikaly v minulosti výrazné politické neshody, které se mohly promítnout i do veřejného vnímání armády.

Rozdíly v důvěře jsou opravdu výrazné. V případě Spolu nebo hnutí STAN je to kolem 90 procent, u Pirátů 86 procent, u hnutí ANO je to kolem 70 procent, u Motoristů 77 procent, u SPD 55 procent. Mimochodem právě SPD obsadila post ministra obrany. Čekáte, že to bude mít na výsledky nějaký vliv?

Samozřejmě bude záležet i na dikci celé politické reprezentace, ale je dost možné, že nějaký vliv to mít může.

Jak v průzkumu dopadly instituce, které stojí na opačném pólu žebříčku důvěryhodnosti? A od čeho se odvíjí velmi vysoká důvěryhodnost České národní banky? Poslechněte si celých dvacet minut Radiožurnálu.