Haldy, těžní věže nebo dělnické kolonie. Pohornickou krajinu a její příběhy stojí za to zachovat, myslí si Horsáková

Jste režisérkou cyklu Ostravské kulturní stopy. Pojďme pojmenovat alespoň rámcově, o které nejvýraznější stopy v tomto regionu a kraji se podle vás jedná.

Čtěte také

Proměna Dolní oblasti je příklad dobré praxe. Za krásnou architekturou ale jděte dál do Vítkovic, radí fotograf

Tato série, kterou vyrábíme ve spolku Fiducia ve spolupráci se Slezskou univerzitou, si vytkla za cíl mapovat různé kulturní fenomény Ostravska, které jsou hodně pestré. Je to třeba pohornická krajina, které jsme loni věnovali dva díly seriálu, ale je to i ostravský samizdat. Je to kniha Ostrava – obležené město a to, jak vznikala, je to brutalismus v Ostravě, vítkovické nádraží, bruselský styl v Ostravě…

Jsou to opravdu nejrůznější fenomény, které jsou velmi zajímavé. Ostrava, byť to tak na první pohled nevypadá, má kulturních stop opravdu hodně.

Mojí srdcovou záležitostí jsou zdejší městská jatka, fenomenální budova z konce 19. století, která dlouhou dobu strádala. Vypadalo to, že se rozpadne, ale nakonec se z ní stala galerie. To je úžasný příběh. Myslím, že takových budov je tady asi mnohem víc, ale ne z každé se může stát galerie, ne každá se může změnit v to, co jsou teď Dolní Vítkovice.

Před jatkami to byly mimochodem právě Dolní Vítkovice. Moc se o tom nemluví, včera na to upozorňoval Martin Strakoš během naší debaty. Dolní Vítkovice také dlouho vypadaly, že skončí v kupě šrotu, nikdo je tady nechtěl. A byla to právě občanská společnost, která přesvědčila jak tehdejšího majitele, pana Světlíka, tak zdejší politickou scénu, že stojí za to ten areál v nějaké formě uchovat. A dneska je to nejnavštěvovanější památka Moravskoslezského kraje.