Habituální chrápači, nebo apnoici? Jan Kastner nastiňuje možnosti léčby hlasitého chrápání

Vzduch prochází v oblasti hltanu, když se nadechneme, hrudník se rozepíná – vdechujeme vzduch okolního prostředí do plic. A čím užší je trubice, kudy vzduch prochází, tím více stačí menší podtlak k tomu, aby tkáně zkolabovaly a vytvořily překážku.

„Teprve, když organismus zjistí, že se mu nedostává kyslíku a že stoupá hladina oxidu uhličitého, tak centrální nervová soustava vydá povel k tomu, aby začaly pracovat pomocné dýchací svaly k tomu, aby byl podtlak větší a překonal překážku,“ vysvětluje s tím, že právě stav bezdeší, který leckdy trvá 20 až 30 sekund, je následován explozivním chrápáním.

Ačkoliv jsem byl v rukou nejlepšího odborníka na chirurgickou léčbu chrápání, tak když bych si dal před spaním čtyři, pět piv a proložil to dvěma panáky, tak určitě budu chrápat.Jan Kastner

Pokud člověk ve spánku neregeneruje, ale bojuje o každý dech, tak dochází k zatěžování kardiovaskulárního aparátu. Právě hlasité chrápání může být příznakem i spánkové apnoe. Z toho důvodu rozděluje pacienty na takzvané habituální chřapáče – ti, kteří jenom chrápou – a spánkové apnoiky.

Lze říci, že chrápání je u první skupiny pravidelné, u apnoiků pak nepravidelné, proto je důležitá monitorace spánku. Ta se dnes velmi dobře provádí i v domácích podmínkách.

„Vyšetření ukáže, jestli zůstává zachován pravidelný dechový proud, jestli je pravidelný tep, zda nedochází k poslechu kyslíku během spánku,“ uzavírá.