Guru balkánské muziky se chystá zahrát na Vltavě
Goran Bregovič je balkánská rocková legenda, který má i nevšední orchestr - pro svatby a pohřby. Podílel se svou hudbou na řadě filmů Emira Kusturici včetně Undergroundu, který se natáčel právě v České republice. Při svém minulém koncertu u nás zaplnil pražské Staroměstské náměstí.
Goran Bregovič mi řekl, že na světě není mnoho místo, kde se zpívá venku a přitom máte pocit, jako byste byli v hale. „Češi mají dlouhou tradici, jak poslouchat hudbu. Vážně. Byla pro mě radost hrát u vás. Byl to koncert, na kterém bylo víc hudby hrané orchestrem a zpívané sborem, nežli lehké muziky. Přesto jsem měl pocit, že držím pozornost lidí,“ vzpomíná uznávaný tvůrce.
Byl to také výjimečný koncert – poděkování bývalých Jugoslávců žijících u nás Čechům za podporu v těžkých dobách. Bregovič ovšem přijede znovu a zase to bude překvapení, které teď můžeme poodkrýt. Odehraje se na řece. Na pontonu postaví jeviště a diváci budou sledovat show z břehu. Na pontonové skládačce se sejdou dvě legendy Goran Bregovič a Karel Gott.
„Takový je plán. Před několika dny jsme spolu mluvili. Pošle mi několik svých písní a já jemu zase svoje. Zahrajeme si společně. Bude hostem na mém vystoupení. Já zazpívám pět jeho písní v mém aranžmá a on zase pět mých,“ prozrazuje hudebník.
Goran Bregovič je u nás známý především svými skladbami, v nichž vystupují hodně trubači, ale jeho muzika má velmi široký rozsah. A tak se vůbec nedivím, že pracuje na objednávce pařížské baziliky St. Denis, hrobky králů.
Nicméně je hodně inspirovaný lidovou hudbou a sám se už stal její součástí. Mnohé jeho skladby totiž zlidověly a lidé už si někdy ani nevzpomenou, že to složil právě on. Zatím poslední z cédeček se jmenuje Slivovice se skladbou Ulice se opily.
„Je to veselé. Víš, pocházím z tradice, kde se při hudbě hlavně pilo. Nemáme klasickou hudbu. U nás se psala a hrála hudba, aby se při ní pilo,“ přešel Goran Bregovič nenásilně na tykání.
„Svatba a pohřeb jsou v naší kultuře nejdůležitější události. Je to nejen soukromá, ale i společenská událost, takže pokud chcete tady být váženým muzikantem, vaše hudba se musí hrát při těchto příležitostech. A já to štěstí mám,“ říká.
Asi překvapí, že Goran Bregovič se chtěl stát filosofem. A skutečně také filosofii studoval. Utekl však ze studií poslední rok. „Není mi to líto, protože za komunistů kdo dostudoval filozofii, stal se profesorem marxismu. Takže jsem utekl svému osudu, abych učil děti Marxovo učení. A tak jsem se stal hudební hvězdou. Nějak to vyšlo lépe,“ povídá mi, jakoby se nechumelilo.
Vůbec jeho život by asi vydal na několik románů. Vypráví mi, že začínal hrát v barech v 17 letech a viděl na vlastní oči zblízka tolik krásných žen jako jeho vrstevníci teenageři z celé Jugoslávie dohromady. Dodneška obepíná muzikanta s tváří i tělem třicátníka aureola nepřekonatelného milence a milovníka krásných žen i v jeho 60 letech.
Goran Bregovič pochází ze Sarajeva. Když se rozpadala bývalá Jugoslávie a začala válka, přišel o všechno. Podíval se na to ovšem z pozitivní stránky: „Nejkrásnější jsou začátky a já jsem mohl začít dvakrát. Je to drastické, ale měl jsem to štěstí, že mi to vyšlo.“