Glosa Pavla Maurera: I veverky mají svou hrdost a berou si jen ty nejlepší ořechy

7. říjen 2017
Glosa Pavla Maurera

Od rána sbírám v trávě ořechy a myslím na veverky žijící na naší a sousedově zahradě. Bydlí někde v korunách staré borovice, poskakují si po větvích a já přemítám o jejich zubech a drápcích. A také mě moc zajímá, jaké si dělají potravinové zásoby na zimu. Veverky totiž tráví většinu svého času sháněním jídla, a protože mají dvakrát až třikrát ročně mláďata, musí se pochopitelně hodně otáčet.

Oblíbenou delikatesou veverek jsou třeba semínka ze šišek, houby, ovoce a také lískové a vlašské ořechy. Proto o nich dnes tak usilovně přemýšlím, protože sbírám ořechy a vždycky, když už mě bolí záda, říkám si, že zrovna pro tenhle ořech dole pod rybízem už se ohýbat nebudu. Musím se přece rozdělit i s ostatními obyvateli naší zahrady. Ořechy jsou výživné, mají je v oblibě i sojky, datli a kosi, zahlédl jsem jich několik s dírou vysekanou ostrým zobákem a jejich jádro je perfektně vyžráno.

A tak zcela úmyslně nechávám mnoho dalších oříšků, aby si je mohly veverky odnést do svých skrýší. Zima bude letos, alespoň podle tvrdosti skořápek našich ořechů, asi docela tuhá. A tak se budou vlašáky i lískáče našim veverkám určitě hodit. Mám dojem, že jejich příští mláďátka jsou plánována na únor, kdy přijde určitě každý oříšek k dobru.

Jenže mi připadá, že naše veverky jsou nějaké rozmazlené. Nevidím žádný velký zájem o oříšky, které jim tu velkoryse nechávám. Že by spoléhaly na jiné pochutiny z všudypřítomných přeplněných popelnic? Nebo jejich zuby a drápy už nemají tu sílu? Že by veverky zlenivěly díky životu ve městě a spoléhaly se na civilizační odpad? Znervózňuje mě, že se málo snaží, zásoby na zimu shánějí znuděně a bez obav. Navíc jsem si všiml, že když už nějaký ořech naše veverky čapnou a odnesou do koruny stromů, vybírají si hlavně ty, co k nám padají od souseda. Mají totiž měkčí slupku, jsou to takzvané papíráky.

Evidentně veverky - stejně jako já - moc dobře vědí, že jsou ořechy lépe a hůře vyloupatelné. Jsou ořechy sladké, hořké, tvrdé, měkké, tučné a také vycmrndlé i suché. Místo, aby braly vše, co je k mání a co já jim v dobrém úmyslu nechávám v trávě, mají svou veverčí hrdost a svou hlavu a berou si jen to nejlepší. Co nadělám, fandím jim a pro jistotu schovám ještě trochu oříšků ve sklepě. Až bude všude sníh a mráz, určitě jich pár rozloupnu a přisypu veverkám a ptákům do krmítka. Nejsme tady na Zemi přece jenom my.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio