Gender, hůlky a košťata: Jsou čarodějky stejně schopné jako kouzelníci?

Autorka knih o Harrym Potterovi J. K. Rowlingová se často prezentuje jako feministka. „Žena může bojovat stejně dobře jako muž,“ říká. Její kouzelnickou sérii někteří považují za feministické a progresivní dílo, jiní ji kritizují jako příběh zobrazující ženy i muže stereotypně. Jak to tedy je? Jak moc se stereotypy do knih promítají?

Nepříjemné čarodějky a náměstkyně ministra kouzel

Kritici knihám vytýkají především to, že ženy v nich mají málo prostoru, hlavně v prvních čtyřech dílech série. Je tu celkem 201 mužských a 115 ženských postav a muži mají často důležitější postavení než ženy nejen v příběhu, ale i v kouzelnické společnosti – většina zmíněných zaměstnanců Ministerstva kouzel jsou pánové. Pokud jsou ženy v kouzelnickém světě v nějaké funkci, stejně nad sebou mají stále nadřízeného, třeba Minerva McGonagallová je zástupkyní ředitele, Dolores Umbridgeová je první náměstkyně ministra kouzel.

Archetyp ženy v domácnosti, jejímž úkolem je pečovat o dům, děti a manžela, zosobňují Harryho teta Petunie Dursleyová a Molly Weasleyová, maminka Rona. Obě se starají o rodinu a vnímají to jako své poslání, zatímco jejich manželé chodí do práce a vydělávají peníze. Stereotypní zobrazení ženy představuje třeba i Buclatá dáma – portrét velmi tlusté ženy v růžových šatech, která si ráda zajde vyměnit drby za kamarádkami z jiných obrazů. I další ženy v Bradavicích jsou nepříjemné, třeba knihovnice Pinceová či přehnaně pečující a přísná ošetřovatelka Pomfreyová.

Mužské postavy často porušují pravidla, zatímco ženské naopak vynucují jejich dodržování. Na pravidlech lpí Hermiona, profesorka McGonagallová i madame Pinceová. Úspěšní kouzelníci jsou odvážní, sebevědomí, riskující, zatímco slabí muži jsou zženštilí, zbabělí, bojácní a postrádají tak vlastnosti skutečné maskulinity, jako třeba zbabělý Peter Pettigrew nebo Ron.

Lenka Láskorádová a sebejistá Ginny

Až ve druhé polovině série dochází k rapidnímu navýšení ženských postav a jejich významu. Objevuje se schopná bystrozorka Nymfadora Tonksová a Lenka Láskorádová, excentrická a dobrosrdečná kamarádka, která se nebojí být sama sebou. I Molly Weasleyová se v pátém díle mění. Není už jen matkou, ale také aktivní členkou Fénixova řádu, bojujícího proti Voldemortovi. Ve finální bitvě o Bradavice v sedmé knize spolu s dalšími čarodějkami bojuje místo toho, aby stála v pozadí.

Ginny Weasleyová konečně dostává plastičtější charakteristiku, už to není jen dívka zamilovaná do hlavního hrdiny. Stává se silnou postavou, výbornou hráčkou famfrpálu a zaklínačskými schopnostmi si získává respekt svých bratrů. Když Ronovi vadí, že je příliš populární mezi chlapci, Ginny poukazuje na sexuální double-standard a prohlásí, že si bude dělat, co se jí zlíbí. Stává se tak jednou z mála ženských postav, které jsou konzistentně sebevědomé a věří si.

Délka celé série dovoluje postavám vyvíjet se a ukazovat svůj charakter z různých úhlů. Chladná a přísná Minerva McGonagallová, zástupkyně ředitele, se zároveň ukazuje i jako silná a nezávislá žena, která vždy brání své hodnoty a přesvědčení, k čemuž kromě autority používá občas i humor a ironii.

Jednání a motivace bojovat proti zlu u McGonagallové i dalších ženských postav, jako je třeba Ginny Weasleyová nebo Lenka Láskorádová, nejsou poháněny žádným romantickým vztahem či touhou získat lásku nějakého muže. Dívky tu mají rovnocenné postavení jako chlapci a ani v bradavické škole se nikdy nenaznačuje, že by snad měly mít jiné postavení než kluci. Ženy také hrají vždy stejnou roli v boji se zlem a nespoléhají se na mužské protagonisty, že je ochrání.

Draco Malfoyovi pěstí

Zatímco Harry představuje spíš tradiční maskulinní vlastnosti jako sílu, soutěživost a nezávislost, Ronův charakter není vyloženě maskulinní, má vlastnosti stereotypně označované jako ženské – je bázlivý a nejistý, co se týče svých schopností i vzhledu. Harry může být představitelem tradičního vnímání maskulinity, zatímco Ron ji popírá – a stejně je jednou z nejoblíbenějších postav.
Hermionu na začátku vidíme jako panovačnou, povýšenou a věčně poučující dívku. Zároveň má i přehnané obavy o svůj vzhled či emocionalitu, což jsou stereotypně ženské vlastnosti.

Z filmu Harry Potter a Fénixův řád|foto: Fotobanka Profimedia

V kouzelnických schopnostech je ale „nejlepší z celého ročníku“ a v průběhu série postupně získává sebevědomí a nezávislost. Stává se tak nejsilnější ze tří hlavních postav. Hermiona se umí postavit sama za sebe, když je potřeba (koneckonců právě ona dá pěstí Draco Malfoyovi), a se všemi problémy se vypořádá bez pomoci ostatních. K boji používá rozum a logiku a chrání Harryho a Rona a i tím popírá zaběhnutý stereotyp a narušuje přesvědčení o dívce v nesnázích a logice jako mužské vlastnosti. Na konci série je z ní schopná čarodějka s kariérou na Ministerstvu kouzel.

Silné čarodějky, citliví kouzelníci

V kouzelnickém světě opravdový hrdina nepotřebuje být nutně typicky maskulinní. Nakonec i Neville vítězí, i když nenaplňuje tradiční maskulinní stereotyp. A rozporuplný Snape se také ukáže být pozitivní postavou. Nikdo tu nemá všechny typicky mužské či ženské vlastnosti, muži mohou mít emoce a ženy mohou být bojovnicemi. Rowlingová možná částečně kopíruje nerovnoměrně nastavený řád našeho světa místo toho, aby ženám dala více prostor, ale nedělá to ze sexistických důvodů. Ačkoliv Harry Potter má své kořeny v tradičně nastaveném patriarchálním prostředí, popisovaný vývoj postav v příběhu dovoluje knihám, aby i přesto reprezentovaly rovnost pohlaví.