Gejza Horváth: Mé písně jsou Romům blízké, protože vypovídají o jejich životě

Gejza Horváth je dnes velmi zkušeným muzikantem, který předává své umění dál. Pojďme ale vzpomenout na dobu, kdy jste se vy sám učil, na dobu vašeho mládí, kdy jste nastoupil na hudební školu. Byl jste mezi svými vrstevníky spíše výjimka, nebo bylo běžné, aby tehdy lidé, kterým byla muzika blízká, ji studovali?

„Já jsem byl výjimka. Pocházím z muzikantské rodiny - táta byl taky muzikant a chtěl mít muzikanta i ze mě. A mně to, co bylo doma, nestačilo. Působili na mne Beatles a jiné světové kapely. Chtěl jsem proto od muziky víc. Samozřejmě, že jsem si rád sedl s harmonikou k ohni a hrál nějaké romské písničky. Otec mě seznamoval se starými, zkušenými muzikanty, od kterých jsem přebral hodně poznatků . Dostalo se mi od nich skvělé školy, jako kdybych chodil na Janáčkovu akademii. Muzika mi otevřela úplně jiný svět. Chtěl jsem být dobrý, chtěl jsem vynikat. Tak jsem řekl tátovi, že bych chtěl jít do hudební školy. No a tam jsem se začal učit úplně něco jiného, nového, od začátku.”

Myslíte si, že je některá ze stran - ať už institucionální vzdělání nebo čistá praxe od zkušenějších muzikantů - o něco důležitější? A nebo je to ideální zkombinovat?

„Ideální zkombinovat. Ale mohu říct, že jak slovenský nebo český vzdělávací systém vychoval velké osobnosti. Má na tom obrovskou zásluhu. A stejně tak to bylo i se mnou. Mě to dalo strašně moc.”

„Samozřejmě, že jako dítěti se mě občas nechtělo, ale otec mě vždycky přinutil, abych se šel učit a hrál, abych získal co nejvíc hudebních informací. No a měl pravdu. Brala mě s sebou hrát kapela, která byla složená ze samých profesorů, a to mě bylo třináct, čtrnáct. A i jiné kapely, romské, i slovenské. Mě vzdělávání dalo opravdu moc.”

To už jste se tedy jako muzikant profesionalizoval. Dnes skládáte vlastní písně, hudbu i vlastní texty. Kdy přišla potřeba vyjadřovat se sám za sebe?

„Víte, setkával jsem se v romském osadě s nepravostmi. A já jsem to potřeboval vyjádřit muzikou. Tak jsem začal psát o životě Romů v osadě, o nepravostech, o životních příbězích. A Romům se to líbí proto, protože se v těch písních nacházejí. Písně jsou nosnými pilíři, obsahují jejich život, historii, vzpomínky. Píří romské hudby ze života Romů v osadě.