Galeristé by rádi vyváželi umění, ministerstvu se to nelíbí

I když je svět stále zmítán hospodářskou krizí, trh s uměním v Česku prosperuje. Sběratelé na zdejších aukcích utratili víc než 700 miliónů korun. To je skoro o sto miliónů víc než loni. Obchodníci s uměním daly milióny za Zhroucené vertikály Františka Kupky, za Spící malířky Toyen a za Sklenici a noviny od Emila Filly. Mnozí ze sběratelů jsou cizinci. Jak je to tedy s vývozem uměleckých děl?

Americký sběratel Peter Schwarz byl dva roky pravidelným návštěvníkem dražeb. Skupoval obrazy avantgardy, včetně Koupele nohou Josefa Čapka nebo Zátiší s artyčokem a mandolínou od Emila Filly. Jeho nákupy v letech 2004 až 2006 trhaly rekordy. Do obrazů podle dostupných informací investoval asi 50 miliónů korun. Když je potom chtěl vyvézt z Česka, zdejší úřady mu to nepovolily.

"U nás máme tři kategorie kulturního dědictví, podle nichž se řeší vývozy," říká Petra Ulbrichová z ministerstva kultury.

"Jedna kategorie jsou kulturní památky, které spadají pod režim zákona o státní památkové péči a nelze je vyvézt natrvalo, pouze dočasně. Pokud by taková věc měla být vyvezena trvale, musí se nejdřív přistoupit ke zrušení jejího prohlášení za kulturní památku, aby se z ní stal běžný předmět kulturní hodnoty. Je to však problematické, protože zákon stanovuje, že musí jít o mimořádně závažné důvody. To je především ztráta památkové hodnoty. Tento důvod však u věcí, které je zájem vyvážet, většinou není," doplňuje.

Nemusí jít jen o umělecká díla. Může to být i drobná sakrální architektura, například zvony, zvonice nebo smírčí kameny. I ty se vyváží. Avšak taková kulturní památka nesmí být za české hranice vyvezena natrvalo.

"Může jít o zcela totožné věci - jedna je prohlášena za kulturní památku, druhá je sbírkovým předmětem v Národní galerii. U nich platí jiný režim vývozu, který se řídí podle zákona o sbírkách. Soukromník potom může mít úžasný obraz od stejného autora a nemusí to být sbírkový předmět ani kulturní památka. V těchto případech se postupuje jako u předmětů kulturní hodnoty, kde je ochrana pouze proti nedovolenému vývozu. V takovém případě o vývozu rozhodují v zákoně vyjmenované organizace," upřesňuje Petra Ulbrichová.

Trvalý vývoz uměleckých děl řeší také odbor muzeí a galerií ministerstva kultury. Na jeho webových stránkách najdete podrobný návod, jak v tomto případě postupovat, včetně formulářů. K tomu, abyste mohli obraz, sochu nebo historický kus nábytku vyvézt za hranice a tam jej někomu darovat nebo prodat, potřebujete osvědčení odborné organizace, které jsou uvedeny v zákoně z roku 1994.

Umění by se mělo vyvážet

Mělo by se české umění vyvážet do světa, nebo si jej máme držet pod pokličkou? Tato otázka rozděluje odbornou veřejnost na dva tábory. Ministerstvo kultury varuje, že se vyváží moc. Galeristé a obchodníci s uměním tvrdí, že bychom měli někdejší železnou oponu zvednout a umění nechat vyvážet.

Úředníci ministerstva kultury varují před přílišnou benevolencí státních kulturních institucí při povolování vývozu uměleckých děl za hranice. "Celá řada muzeí a galerií posuzuje, jestli je možné určitou věc vyvézt. Většinou posuzují, jestli je dostatečně zastoupena ve státních sbírkách. Pokud je, není problém vývoz umožnit," tvrdí vedoucí oddělení ochrany kulturních památek ministerstva kultury Petra Ulbrichová.

Podle ní konkrétně Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně či Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze povolují vývozy uměleckých děl soukromníkům až příliš často. Na to ovšem šéfka Uměleckoprůmyslového muzea Helena Koenigsmarková reaguje: Ministerstvo kultury má zbytečné obavy.

"Tento rozpor nastal kvůli železné oponě. V našem povědomí zůstalo, že všechno musí zůstat tady a nesmí se vyvážet jinam, protože bychom byli ochuzení. Není to pravda, protože svět je otevřený. Zejména současné věci se musejí vyvážet, jako se dovážejí k nám. Je to oboustranný proces. V podvědomí zůstává, že nám je kradou, ale to není pravda," dodává Helena Koenigsmarková.

Podle šéfky UMPRUM se české umění ve světě prosadí jen tak, že se začne vyvážet. Mimo historického kulturního dědictví, které zákon nepovoluje vyvážet trvale. "Protože vývoz nebyl možný, o skutečně kvalitních umělcích se v zahraničí neví. Dnes jsou to třeba klasici moderního umění z 20. let 20. století. O celé druhé polovině 50. let se nevědělo. Sami víme z muzejní a galerijní práce, jak je těžké české umění zařadit zpátky do souřadnic evropského umění," vysvětluje.

Ředitelka UMPRUM Koenigsmarková ovšem dodává, že zákony, které chrání kulturní památky před nelegálním vývozem, jsou v Česku dostatečně přísné. "Každý národ má něco, co si chrání, ale pak to musí i správně prezentovat," dodává.

Nejde přesně určit, která česká umělecká díla jsou nejvzácnějšími národními kulturními památkami. Námi oslovení odborníci se však shodli, že vzácným a nenahraditelným pokladem jsou určitě korunovační klenoty.

Nemá cenu umělecká díla v Česku zadržovat

Je třeba chránit to, co je podstatné, a to určují sbírky jednotlivých galerií, uvádí šéf Národní galerie Milan Knížák. "Nelze všechno zablokovat. Dokonce se domnívám, že by to bylo špatné. Problémem českého umění je, že v době totality zůstávalo zablokováno a velmi málo věcí se dostávalo do světových galerií," tvrdí Milan Knížák a doplňuje, že jako malá země si chráníme limitovaný počet uměleckých děl.

Podobně se podle něho chovají i jiné významné české galerie. Obecně ovšem panuje představa, že se z Česka umění vyvážet nemá, a to hlavně umění starých mistrů doby gotiky, renesance nebo baroka. "Někteří lidé chtějí vyvézt i stará díla. Je to v pořádku, pokud tato díla nejsou významná pro naše dějiny umění, pro naši státnost a historii. Například v baroku vznikla velká plejáda děl různých kvalit a je zbytečné, aby všechno bylo tady," míní ředitel.

Muzea totiž nemohou všechna tato díla nakoupit a chránit. Proto je velmi obtížné lidem vysvětlovat, že se taková díla nesmí vyvézt nebo prodat. Už rok na webu ministerstva kultury funguje takzvaný CES - centrální evidence sbírek. Tam můžete poměrně zdlouhavě vypátrat, které z děl je kulturní památkou.

"Umělecká díla jsou dnes dobře podchycena. Jsou fotograficky zadokumentována a zanesena do seznamů. Založili jsme vládní seznam všech sbírek, takzvaný CES, což je i jinde ve světě. Jde o díla, která podléhají přísným regulím," říká Milan Knížák.

Platí však obecné pravidlo, že z Česka žádné umělecké dílo bez svolení nevyvezete. Na základě svých zkušeností však k tomu profesor Knížák dodává: "Je fakt, že takové věci se běžně vozí. Umělci jezdí po světě, vozí dílo s sebou jako zavazadlo a nikoho to nezajímá, protože je to běžná věc. Může dojít k namátkové kontrole, ale protože takových mladých lidí je mnoho, tak se to běžně toleruje."

Až dvě stě zápasů v devíti ligových soutěžích a další desítky v evropských pohárech. Do takových rozměrů dorostla chapadla největší sázkařské mafie posledních let, která se objevila v Německu. Českomoravský fotbalový svaz zareagoval rychle. Ve spolupráci s českými sázkovými kancelářemi připravuje nový poplašný systém. Jak bude fungovat? A připojí se k němu i další sportovní svazy? Nalaďte si v pondělí 21. prosince Radiožurnál po 14. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.