Gabriela Hrabaňová - zástupkyně sdružení Athinganoi o životě Romů v Česku

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co myslíte, jak se žije Romům v Česku, jsou rádi, že žijí v Česku?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
No, tak dobrá otázka na začátek. Určitě, my jsme si dnešním dnem chtěli připomenout, že ten život není úplně jednoduchý, že samozřejmě věci se mají k lepšímu, nějaký boj tady určitě je, ale právě to bezpečno na ulicích, diskriminace každodenní, nedovolený přístup do veřejných prostor nebo vůbec diskriminace v zaměstnání, ve školství, tohle to všechno tady stále existuje a je to něco, s čím by se, s čím bychom měli pracovat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste v podstatě úplně přesně ocitovala to, co sdružení Dženo vtělilo minulý týden do otevřeného dopisu prezidentu Václavu Klausovi. A já, abych to volně parafrázoval, tak v tom dopise byl prezident vyzván k tomu, aby se zasadil o dodržování lidských práv a zlepšení situace Romů. Sdružení také chce požádat mezinárodní instituce o to, aby Česku, teď cituji úplně přesně, pomohli s odstraněním anticiganismu, rasové diskriminace a projevů apartheidů, že podle nich není Česká republika sama schopna se jich zbavit. Tolik citace toho otevřeného dopisu. Pojďme si to, prosím, rozebrat krok po kroku. Co to je anticiganimus? Já se přiznám, já jsem to slyšel úplně poprvé, ten termín.

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Anticiganismus je svým způsobem hodně nový termín, vlastně je to termín, který vychází z rasismu, ale poukazuje na to, že někteří lidé říkají, že nejsou rasisti, ale cikány bych třeba za sousedy nechtěl, jo, že je to takový jakoby ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To je anticiganismus?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Je to takový přístup, že vlastně, přesně tak, jako že lidi opravdu, já rasista nejsem, všechny ostatní může, ale cikány ne, jo, používáme to slovo cikán, tady v tom případě, i když správné označení je slovo Rom, protože se kolikrát od toho cikánskýho pytle, tak jak já říkám, házejí i další jiný skupiny, jsou to sociálně nepřizpůsobiví, jsou to různý typy lidí, kteří si sami Romové neříkají, ale těmi ostatními označovány jsou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, vy hodně pracujete i se zahraničím a se zahraničními tématy, to je specialita česká, ten anticiganismus, nebo to je i jinde?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Anticiganismus je tedy i jinde, je to teďka takový opravdu evropský fenomén, který dostal se už do rezolucí Evropského parlamentu a s touhle tou otázkou se teďka opravdu nově pracuje jako s novým tématem, který jako třeba dřív vzniknul antisemetismus, vlastně z nenávisti k Židům, tak vlastně my dneska se snažíme protahovat tenhle ten termín anticiganismus, který vlastně jde za rasismus.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Teď ještě ten další termín, který se tam objevil, rasová diskriminace, a vy jste to rozšířila ještě v tom, co jste říkala, slečno Hrabaňová, protože snad máte omezený přístup do veřejných prostor, tak jste to říkala?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Ono, jsou tady, stále existují i v České republice místa, do kterých Romové nejsou vpouštěni ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A to?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Většinou to jsou kluby, restaurace, kolikrát se to řeší nebo to restaurace a kluby řeší způsobem pouze pro vybrané hosty nebo soukromá akce a potom vlastně ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A v tu chvíli z vašeho pohledu se vymknou znění zákona, protože na toto jsou samozřejmě zákony, není možno napsat někam na /nesrozumitelné/, obvykle americké Wight only?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
To se přesně vůbec nemůže a jediný vlastně způsob, jakým se to dá zjistit, je takzvané testování, že se vlastně, že se pošlou dvojice a nejdříve romská, potom česká, kteří mají stejné, stejné nějaké základy, stejný vzdělání, stejný věk, jo, nějaký takovýhle záležitosti. A když Romové vpuštěni nejsou a ti čeští, česká dvojice potom ano, tak můžeme říct, ano, koukejte, tady byla diskriminace, tady proběhl rasismus.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Spolupracuje při takovém testování s vámi, anebo vůbec, jak při tom, kdy vy dáváte nějakým způsobem najevo, že není možno, aby Romové vstupovali do některých veřejných prostor, tak spolupracuje s vámi na tom nějakým způsobem policie, nebo jak se k tomu staví bezpečnostní složky státu?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Tak já tady teďka nevím o žádných přesných případech, jak se jednotlivě policie zachovala všeobecně, ministerstvo vnitra teďka má takovou proromskou koncepci, hodně se snaží spolupracovat s neziskovými organizacemi nebo trénovat policii způsobem takovým, aby právě tady k těm otázkám byla citlivější, jo, takže zase je tady nějaká snaha, ale samozřejmě konkrétní případy kolikrát neukazují se vždy pozitivně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jen připomínám pro posluchače Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, že posloucháte Dvacet minut a mým dnešním hostem je Gabriela Hrabaňová ze sdružení Athinganoi. A pak ještě ten třetí termín, a to je apartheid. Tak myslím, že pro většinu našich posluchačů apartheid je spojen zejména se situací černých obyvatel Spojených států amerických. Jak je to u nás?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Tak u nás vlastně od pádu komunismu se bohužel vyskytuje takový nový fenomén, a to je ghettoizace, jak jste zmínil tu Ameriku, tak tam jsou taky černošský ghetta, jo, tak dneska, což se ukázalo z Gabelovy zprávy, což byla zpráva udělaná na žádost ministerstva práce a sociálních věcí v roce 2006, tak se ukázalo, že máme v České republice kolem tři sta deseti ghett, ve kterých je přibližně osmdesát tisíc Romů, to znamená, že osmdesát tisíc Romů v České republice žije v této chvíli segregovaně. Ona na druhou stranu to je i dobrá zpráva, protože dalších dvě stě, dvě stě dvacet tisíc, že tedy ukazují, říkám v závorkách, normálně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tedy integrovaně.

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Tak tak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když, pojďme se vrátit ještě zpátky na pražské náměstí Míru, na celou vaší akci, která provází dnešní Mezinárodní den Romů, tam se mluvilo o nějakých sedmadvaceti rasově a ideologicky motivovaných vraždách, od tedy, pravděpodobně roku 1989, tušíte, jak jste k tomu číslu došli, jaké to jsou činy, jaké to jsou vraždy, že je možné je nazvat ideologicky rasově motivovanými?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Tak to jsou teda všechny vraždy, které opravdu byly soudem uznané za rasově a ideologicky motivované, to znamená, že ten podtext té vraždy, tam byla nějaká rasová nebo ideologicky motivovaná záležitost ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dvacet sedm.

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Je jich, teda dohromady je jich dvacet sedm s tím, že patnáct z nich je Romů, takže dá se říct, že většina.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Je možno to číslo stáhnout někam k zahraničí, řekněme ke Slovensku, k Maďarsku, protože dvacet sedm je obtížné si to představit, jestli je to hodně nebo málo, jestli to je standard středoevropský s veškerou naší tradicí, kterou tady máme, anebo jestli to je hodně?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Já bohužel teda tady tu informaci nemůžu teďka říct, ale každopádně ty tendence jsou, dá se říct, ve všech zemích v okolí podobné. Co vím, tak Slovensko, Maďarsko se potýká se stejným problémem, je to i v současné době ta tendence vytváření národních gard, vůbec znovu reorganizování, organizování neonacistických aktivit tady v těch zemích. A ty tendence jsou, dá se říct, souměrně vzestupné a skoro všude stejné, ale bohužel čísla teďka potvrdit nemůžu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To, vnímáte to nějak úkorně vzhledem k tomu, do jaké míry se zaobíráte romským etnikem ten fakt, že si například národní strana zřídila v podstatě pravděpodobně pokoutně jakousi národní gardu a to všechno kolem toho?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Já myslím, že to je, že to je opravdu špatný signál společnosti, že opravdu, když něco takového se děje, tak pro ty, kteří třeba se zajímají historií nebo se zajímají tady těma jakoby mobilizacema, tak něco podobného bylo i před druhou světovou válkou, kdy vlastně většina českých Romů potom skončila v holocaustu a samozřejmě je to něco, co bychom nechtěli, aby se vůbec opakovalo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak to bezesporu. Proč si vlastně připomínáte dnes Mezinárodní den Romů?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Mezinárodní den Romů vznikl na počest prvního setkání Romů s třiceti sedmi zemí, který byl v roce 1971, tohle to setkání proběhlo v Anglii a byla na něm odsouhlasena romská vlajka, romská hymna Gelem Gelem a ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Byli tam Češi tehdy?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Byli tam, byli tam i čeští zástupci, tenkrát to by Svaz cikánů Romů, kteří zastupovali vlastně Českou republiku a byla tam teda hodně balkánských Romů z bývalé Jugoslávie a z okolí, ale vlastně tenhle ten den se uznal až v roce 1990 na čtvrtým sjezdu Mezinárodní romský unie, že se řeklo, že na počest tohohle úplně prvního setkání by se mělo něco udělat, takže k Romce, k hymně, k vlajce, tak máme teďka i mezinárodní svátek.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dovolte mi teď, slečno Hrabaňová, jednu takovou popkulturní otázku, viděla jste osm let starý britskoamerický film Snatch, neboli Podfuk?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Jo, to už je dávno.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ale viděla jste to, vzpomínáte si na to, že tam značnou roli hráli Romové nebo cikáni?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Ano, ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak oni tam byli vylíčeni jako v přívěsech žijící, nezaměstnaní, nesrozumitelně mluvící lidé, kteří i přesto, co se jim tam dělo, tak stejně nakonec s každým vyběhli. Tak, když to vezmeme jako takový popkulturní jako etalon, tak je možné z vaší zkušenosti, že se takto stále ještě na Romy u nás ta majorita dívá, nebo ne, už se to změnilo?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
No, tak bohužel, vlastně jak jste řekli, řekl jste to tam hezky takovou jako jednu formulaci, tak ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Která to byla proboha?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
To, že právě žili v těch karavanech prostě nějak chudě a že tam nakonec se všema podfoukli. Já si myslím, že tady to je stále takový pohled, ten stereotypní, který převládá na Romy, i když v Čechách Romové nežijí v karavanech, ale právě bohužel třeba žijí teďka v těch ghettech, je tady hodně velká sociální, hodně velký sociální propad, tak jak jsem řekla, že svým způsobem ta Gabelova zpráva je dobrá zpráva, že tady máme pouze osmdesát tisíc Romů, že to není většina z Romů v ghettech, tak bohužel stejně se na tyto Romy nebo na tyto lidi kouká jako na tu většinu, na ty, co vlastně potom prezentují celý, celou tuhle tu skupinu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Minoritu.

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Národ.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Komunitu. K tomu se ještě dostaneme, k tomu termínu komunita. Já chci jen připomenout, protože jednak téma dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu je právě romská menšina a Mezinárodní den Romů, tak podobně i duel Radiofóra, které je vysíláno mezi osmnáctou a devatenáctou hodinou také na Českém rozhlase, bude mít jedno romské téma, a to budou neoprávněné sterilizace romských žen, což je také téma dnešního dne, je to téma závažné a právě v duelu Radiofóra bude rozebráno o něco pečlivěji. Máme, slečno Hrabaňová, Radu vlády pro lidská práva, Radu vlády pro menšiny, dokonce Radu vlády pro záležitosti romské komunity, máme vládní agentura proti sociálnímu vyloučení Romů, to je ta agentura, která zabraňuje vlastně vzniku nových ghett, máme romské koordinátory, mohlo by se zdát, že se Romům z tohoto pohledu dostává veškeré možné péče ze strany státní administrativy, tak se ptám, k čemu veškerá ta institucionální péče z vašeho pohledu je a zda je vůbec k něčemu?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Tak, jak začít. Tak samozřejmě k něčemu je určitě, je to ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To jsem si představoval nadšenější odpověď.

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Tak vlastně, když se podíváme zpátky, kdy tahle ta Rada vlády pro záležitosti romské komunity vznikla, bylo to v roce 1998, kdy začaly velké emigrace, nebo už v té chvíli končily do Kanady, do Británie, do Finska a do dalších těhle těch zemí, najednou si česká vláda uvědomila, že s otázkou romskou opravdu musí něco udělat a musí najít nějaké systémové řešení a kroky. Tenkrát právě založila meziresortní komise, se to jmenovalo, dneska to je právě rada vlády, tady to měl být orgán, který by měl koordinovat a iniciovat věci mezi jednotlivými ministerstvy. Každý ministerstvo má teďka svojí agendu romskou a existuje koncepce rady vlády, jediný problém, který je velký, který tahle ta rada stále má, je, že to není systémové řešení, že je to opravdu pouze nějaká koordinace a aktivy, které nejsou v žádném, nejsou nikde uzákoněny, všechno, co vyplývá z téhle té rady, tak je pouze formou usnesení, který se nedají vymáhat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak by to tedy mělo vypadat tak, aby to mělo úplně praktický dopad?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
No, měly by bejt, měly by být vlastně řešení jednotlivé kroky, které pomáhají integraci Romům, řešeny systémově, to znamená třeba, dejme tomu, máme přípravný ročníky, máme asistenty ve školách, tak stejně to je stále podpora, která není řešena systémově, to, že každý rok si škola musí zažádat o to, aby mohla mít asistenta na příští rok, ale nikdy nemá zaručeno, že ho dostane jako třeba dejme tomu proplacenýho.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Rozumímli tomu dobře, lepší řešení by byl zákon, který by specifikoval, že taková a taková částka půjde na romské asistenty ve školách a tak dále, a tak dále.

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Přesně tak. Kapitola ve státním rozpočtu, která by byla podchycena tady tím zákonem, která by opravdu říkala, k čemu to je dobrý, byla by vymezená samozřejmě nějaká ta agenda a ta by se naplňovala, protože další ještě věci, že máme přenesenou působnost na kraje, to znamená, že vláda formou usnesení po těch krajích ani nemůže nic vymáhat, takže opravdu je to všechno, spousty těch věcí zůstává na papíře a vlastně dolů se vůbec nedostanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co to je spousta těch věcí, třeba osmdesát procent nebo sto procent, devadesát devět.

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
No, tak teďka bych nechtěla odhadovat, v této chvíli vláda zrovna připravuje zprávu o naplňování koncepce, která by měla do měsíce, do dvou vyjít ven a tam tedy se podíváme na to, jak to opravdu vypadá, protože ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Bylo by lepší, kdyby celá agenda romského etnika spadala pod jeden resort?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Myslím si, že by to bylo určitě efektivní.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Třeba pod ministerstvo pro místní rozvoj, který, které je vedeno lidoveckým předsedou Jiřím Čunkem?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
No, tak to asi zrovna ne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak to byla ošklivá otázka, ale proč ne.

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Tak já si myslím, že pan Čunek, i když ukazuje tedy snahu řešit romskou otázkou, tak jeho přístup není takový, který by reflektoval vlastně znalost, podle mě celkovou znalost situace ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A není on praktik prostě, on se přece potýká, ani ne tak jako na koncepční bázi, jako spíš na té úplně konkrétní?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Já si myslím, že hodně také je ovlivněn celkovým veřejným míněním a vlastně prosazuje to, co by většina chtěla, ale ne vždycky to, co, jaký takový postoj, jaký zaujímá většina, je ten správný.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Takže, který resort by byl lepší, například resort paní ministryně Džamily Stehlíkové?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
No, tak samozřejmě teďka to, že máme tedy nějakou ministryni, kterou můžeme říct, že máme, protože je pro lidská práva a národnostní menšiny, pod který teda romská menšina patří, tak je určitým dobrým krokem řešení téhle té otázky, ještě uvidíme, zmínil jste i agenturu, která by také mohla být velmi dobrým nástrojem, protože řešení, které nám agentura navrhuje, si myslím, že můžou mít dobrý dopad a můžou změnit věci v těch lokalitách. Další tou smutnější částí je, že bude pracovat pouze ve dvanácti lokalitách a těch lokalit, jak jsem sama řekla, je tady víc jak tři sta, takže zase nějaká systémová změna nebo celoplošná změna může trvat i několik desítek let.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu Gabriela Hrabaňová ze sdružení Athinganoi. Tak vy jste teď popsala situaci, která je, řekněme, v první čtvrtině roku 2008, o romské otázce se tady prostě intenzivně mluví už těch dvacet let, po které byste například sledovali ty trestné činy nebo vraždy, které byly rasově nebo ideologicky motivované, jaký, jaký pokrok jste vlastně zaznamenala, posunula se celá ta otázka mezi českou majoritou a romskou minoritou někam, anebo to zůstává pořád na stejné rovině, akorát přibyly veškeré ty agentury a rady vlády, které jsem já vyjmenoval?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Já tady bohužel musím říct, že, mně se zdá, že se ta situace zhoršuje, že je tady pár jedinců romských, třeba naše sdružení zrovna pracuje se studenty středních a vysokých škol, tak tady třeba vidíme vzestupnou tendenci, že opravdu každým rokem je víc a víc studentů, kteří se přihlašují a dokončují, přihlašují na vysoké školy a posléze je i dokončí, což je dobrý signál a snažíme se tím samozřejmě budovat ty pozitivní vzory, ukazovat společnosti, že to není jenom o té sociální exkluzi, ale že můžeme být doktoři, právníci, učitelé, ale právě třeba i zedníci, jo, nebo prostě dělat jakýkoliv další, další řemeslo, takže tady v tom je třeba ta tendence hodně pozitivní, i třeba v těch aktivitách neziskových organizací, jsou tady vidět výsledky, jsou tady čísla, indikátory zaměstnaných Romů, Romů rekvalifikovaných, já nevím, co všechno, ale když se podíváme na tu celkovou situaci, tak je tedy opravdu čím dál tím větší romská nezaměstnanost jako celkově, větší marginalizace, to znamená to vylučování, kolikrát zastupitelstva nebo místní samosprávy, ty si tam házej Romy z domů, který chtějí vystěhovat, jak horkej brambor a to si myslím, že není, není vůbec dobrá ukázka toho, co se tady děje.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já vám položím takovou těžkou otázku, ale čím to je?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Já nevím, já nevím, určitě jako samozřejmě ten problém je na obou stranách, my se musíme koukat do našich vlastních romských řad a samozřejmě snažit se s tím něco dělat, jako být tím dobrým příkladem, být si vědomi toho, že ta práce je důležitá, že každý vlastně musí chodit do tý školy, do tý práce, ale samozřejmě my bychom přivítali i trošku více tolerance a takového toho, té otevřenosti z té české společnosti, protože samozřejmě my se můžeme taky snažit furt dokola a i když, dejme tomu, někteří Romové budou, tady někteří nebudou chtít pracovat, tak my přece kvůli tomu nemůžeme odsuzovat celý národ.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To máte s velkou pravděpodobností pravdu, já jsem si jen vzpomněl, před osmi lety jsem se občas vídal na střední Moravě s tamním prostředníkem mezi olašskými Romy a tou místní samosprávou. A on byl také Olach, ten člověk, byl to vzdělaný člověk a měl takové dva pevné názory, jednak, že asimilace je hloupost, tak s tím se asi dá souhlasit a pak říkal, že olašské ženy se vyvažují zlatem a dokonce i kradou, myslím tím ženy, tehdy myslel, protože jsou nepřekonatelné kapsářky. Já si od té doby, co jsem ho znal, co jsem s ním mluvil, nejsem úplně jist, jestli je možno tedy všechny Romy napasovat do takové té škatulky, jaksi průměrný plat pracující, dobře se starající o děti a vidící ty vzdálené krásné budoucnosti, dovolenou v Jugoslávii a tak dále.

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Tak tady to samozřejmě, si myslím, nejde žádnou lidskou skupinou, já si myslím, že v každé skupině najdeme i ty, i ty, někdy ty dobré i ty špatné, ty, kteří budou chtít chodit do školy, udělají se samýma jedničkama, a ty, kteří budou propadat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak opačně to vezmeme, dnes vlastně, nebo v minulých dnech a i dnes ta zpráva ještě běhá v médiích, je zpráva o, tuším, libereckém Romovi, který se po emigraci v roce 99 s celou rodinou uchytil jako policista ve Velké Británii, teď coby mluvčí pěti světovými jazyky, bude ve speciální jednotce, která prostě bude řešit situaci v přistěhovalecké čtvrti, skvělá kariéra. A nevadí vám na tom, že on je zdůrazňován jako český Rom, že je zdůrazňován právě jako Rom, že tam je ta určitá zvláštnost, že není napsáno prostě Čech z Liberce se prosadil a tady je skvělým policistou?

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Já si myslím, že v tomhle tom případě je to taková ta pozitivní zpráva, jo, protože s čím se v poslední době nebo už dlouhou dobu potýkáme, jsou vyzdvihováni romství pouze v tom negativním, negativním, v té negativní souvislosti. Takže teďka, když opravdu, že jo, víme, že v tom 98 a potom byly velké problémy s emigrací Romů do Anglie, stále chodily zprávy o tom, jak jsou tam Romové nepřizpůsobiví a že i tam berou sociální dávky jakoby, že akorát odešli tam, protože tam jim je lepší, takže takováhle zpráva, která vlastně vyzdvihuje romství, člověka, který přišel z Čech, která byla problematická země vlastně v té emigraci a že se tam chytil a že ještě dělá policistu, tak si myslím, že je to právě dobrá zpráva, která by měla ovlivnit to myšlení lidí, trošku ukázat to, že to všechno není černobílý a že i Romové z Čech můžou se začlenit, pracovat a být úspěšní.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak uvidíme, třeba takových dobrých zpráv bude víc, tahle ta konkrétní dobrá zpráva ukončila dnešních Dvacet minut Radiožurnálu, mým hostem byla Gabriela Hrabaňová ze sdružení Athinganoi. Děkuju, že jste přišla a na shledanou.

Gabriela HRABAŇOVÁ, sdružení Athinganoi:
Také děkuji, na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U mikrofonu byl také Martin Veselovský, přeji vám příjemný večer s Českým rozhlasem 1 Radiožurnálem.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.