Futurit je materiál budoucnosti, věřili před sto lety. Dnes jsou výrobky z něj muzejními exponáty

Kouzlo / Čaro bakelitu, výstava v Národním technickém muzeu
Kouzlo / Čaro bakelitu, výstava v Národním technickém muzeu

Milovat se dá v podstatě cokoliv, dokonce i plast. Ředitel Slovenského centra dizajnu Maroš Schmidt propadl futuritu, který znáte asi spíš pod označením bakelit. O dnes už zaniklém plastu dokáže vášnivě vyprávět celé hodiny.

Futurit pronesl smrtelný ortel nad sklem. Svítidla už nebudou potřebovat skleněná stínidla, poháry nebudou skleněné ani keramické, ale budou z futuritu,“ cituje první historické zmínky o futuritu z 30. let minulého století Maroš Schmidt. Řídí slovenské muzeum moderního designu a právě díky němu má tato instituce zřejmě největší sbírku futuritu na světě.

Futurit

Název tohoto plastu vznikl na počest jeho vynálezce Lea Hendrika Baekelanda, chemika belgického původu, jemuž se v USA podařilo syntetizovat fenolformaldehydový polykondenzát (živici). V roce 1909 si Baekeland nový materiál nechal patentovat. Šlo o první průmyslově vyráběný syntetický polymer, který odstartoval vstup plastů do průmyslu i běžného života.

Zdroj: Národní technické muzeum

Maroš Schmidt se v něm prostě zhlédl. Coby materiál budoucnosti byl futurit hojně využívaný pro výrobky nejrůznějšího druhu. Používal se na WC desky nebo dokonce i na kladiva, a to nejen jako náhrada dřevěné části, ale i místo jejich kovové hlavy.

Nejvzácnější exponát

Čtěte takéBakelitový symbol NDR přestali vyrábět před 25 lety. Poslední trabant jel rovnou do muzea

A to je jen malá část toho, co všechno se z futuritu vyrábělo. Všechno to má Maroš Schmidt ve své sbírce. Když ji reportérce Pavlíně Nečáskové předvádí, skáče od jednoho předmětu k druhému a vysvětluje jeho význam.

Za nejvzácnější a zároveň nejkrásnější exponát považuje krabičku na cigarety ze 40. let s nápisy futurit. „Je to velmi jemně provedená krabička na cigarety Stanbul ze Slovenské tabákové režie. A uvnitř je dokonce jedna nevykouřená, byť rozdrcená cigareta Stanbul,“ ukazuje.

Kam nás dovedou bakelitové dějiny?

Plast je dnes téměř sprosté slovo kvůli dopadům, které má jeho nadužívání na životní prostředí. Vášeň pro futurit z této perspektivy tedy může působit poněkud zvláštně. Maroš Schmidt ale vysvětluje, že jeho oblíbený materiál má nezastupitelné místo v dějinách výroby plastů.

Chemická recyklace je budoucnost zpracování plastového odpadu, věří v Německu

Plastový odpad - plast

Podle výzkumu Eurostatu až dvě třetiny plastového komunálního odpadu nejde recyklovat. Mimo jiné proto, že je vyrobený z více druhů plastu. Německá společnost BASF, jedna z největších chemických firem na světě, testuje proces díky kterému je možné recyklovat až dvě třetiny všech plastových odpadů.

Dnes se zamýšlíme nad tím, jak vyvinout nový typ plastu, který by nezatěžoval životní prostředí. Nejsem zastáncem obnovy výroby bakelitu respektive futuritu. Je to opravdu strašná věc, ale také jsou to naše dějiny,“ zamýšlí se a dodává, že futurit by neměl být žádným postrachem.

Tyto dějiny nás na jednu stranu varují, ale na druhou stranu ukazují, jakou cestou by mohla jít výroba z bioplastů, která podle Maroše Schmidta na rozdíl od futuritu budoucnost má.

Futurit forever

Ale zpátky k Maroši Schmidtovi. Ten své bakelitové vášni podlehl natolik, že má po celém předloktí pravé ruky vytetovaný nápis futurit. „Je to obrovská láska,“ usmívá se. „Uvědomil jsem si, že i tak banální věc, jako je bakelit, má v dějinách naší hmotné kultury svůj příběh, který jsem schopen odvyprávět.“

Maroš Schmidt si dokonce zřídil svoji vlastní síť futurit agentů, kteří chodí na burzy, brouzdají po internetu a všude hledají předměty s vyrytým logem futurit. Kdybyste tedy nějaký takový objevili, ozvěte se panu Marošovi, uděláte mu velikou radost.

Spustit audio
autoři: Pavlína Nečásková, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související