Furt jsme ještě mladí kluci, usmívá se Milan Cais z Tata Bojs. Jak vznikl speciální obal nové desky?

Kapelu spolu táhnete už hodně dlouho. Seznámili jste se ve školce, začali jste hrát ve škole. Jednotícím prvkem bylo nepoživatelné jídlo ve školní jídelně. Tam vznikaly ty legendární první nahrávky. Jak to děláte, že pořád ještě držíte pohromadě? Protože v kapele začnou růst ega a je to začátek konce.

Čtěte také

Slíbili mi, že budu moct zpívat Kryla, vzpomíná na začátky v The Tap Tap Ladislav Angelovič. S kým si zahrají na Colours?

Mardoša: Těžko říct. Prostě pokračujeme, to je náš styl.

Milan Cais: Krásně to řekl kolegáček. Já to říkám furt dokola, tak to řeknu i tady znova: s Mardošou se prostě nedá hádat, je takový nekonfliktní člověk. Před každým konfliktem si vytvoří silnou bariéru, takže k němu vůbec nedojde. A když už se nějaký konfliktíček trošinku blíží, tak se stáhne – jako mají šneci svoje růžky, kterých když se dotkneš, tak zajedou, on zajede do té krabičky, do svého domečku a nehádá se. Kdyby proti mně tady seděl Milan Cais číslo dvě, tak už Tata Bojs pravděpodobně neexistují.

Takže dá se mlátit do ulity a nic se neděje. Mardoša je uvnitř a nereaguje.

MC: Vlastně za to může tady Marda, že pořád hrajeme.

Pánové, před chvílí jste mi řekli, až mě z toho zamrazilo, že vám za dva roky bude 40 let na scéně. To je krásné číslo, bych řekl.

MC: Ale až za dva roky, takže teďka 38.

To je jenom o 20 míň než Olympic.

MC: No jo, tak je to taky tím, že jsme začali takto brzo.

Vlastně ve školce.

MC: No. Takže jsme furt ještě mladí kluci.

V původním snění

Čtěte také

Demokracie v kapele nefunguje, jsem diktátor, směje se Kateřina Marie Tichá. S Bandjeez zahraje na Colours

Máte venku nové album, které už názvem jednoznačně potvrzuje Tata Bojs. Protože něco, co se jmenuje V původním snění, nemůže udělat nikdo jiný než vy. Je opravdu radost vnímat vaše texty, protože si v nich asi kdekdo leccos najde. Je to někdy pro vás třeba až humorné, co v textech lidé nacházejí? Nebo když tam pošlete myšlenku, tak si každý přeloží, co tím chcete říct?

Mardoša: Myslím, že výkladů může být často víc. Některé texty jsou možná abstraktnější, takže tam těch výkladů může být nespočet. Některé jsou konkrétnější, ale i tam se občas dopouštějí lidi výkladů, které nám přijdou často lepší, než byl záměr. Takže je super to nevysvětlovat a lidem se to může líbit víc, než je to dobré.

Je perfektní některé věci nedoříkávat a nechat tam dost prostoru pro fantazii.
Milan Cais

MC: A je perfektní některé věci nedoříkávat a nechat tam dost prostoru pro fantazii. Myslím si, že zrovna třeba text k písni Bůh má problém se dá vyložit různými způsoby.

Zpívá se tam „bůh má problém, má kluka“.

MC: Ale nemusí to tak být, že jo.

Aha, tak je potřeba si ten text nastudovat. Většina lidí dneska streamuje a o moc se připravuje. Pokud nemáte tu placku v ruce, tak v případě Tata Bojs, kde máme velmi graficky potentního Milana Caise, přicházíte o něco naprosto fenomenálního, další rozměr jejich tvorby. Můžeš to nějak popsat?

MC: Můžu, je to jednoduše popsatelné. Ten obal je vytvořen z tzv. lentikulárního tisku, což je speciální technologie, která se používá docela už dlouho. A možná si vzpomenete na takové ty měňavé pohledy…

Mardoša: Mrkací panenky.

Čtěte také

Adam Ďurica: Hity už neřeším. Hledám momenty, kdy to jiskří

MC: Mrkací panenky nebo letadýlko, když letí nad krajinou a tak. Toto je princip lentikulárního tisku a když jsem to objevil před lety, fascinovalo mě to. Lentikulární tisk má dvě cesty – jedna je ta měnící se a druhá je, že vytvoříte 3D prostorovou situaci. A to se mi zdálo příhodné pro tu sluneční korónu, kterou jsme si půjčili od dvou pánů profesorů, kteří vytvořili soubor fotek. Je to vlastně takový obraz, protože to je složenina několika fotek na Antarktidě v přesném čase, kdy Měsíc úplně zakryl Slunce. Takže totální sluneční koróna je na obalu naší desky.

Protože tam jsou vlásečnice, které značí magnetické pole Měsíce, tak jsem chtěl, aby to mělo hloubku. Takže jsme s firmou, která se tím zabývá, vymysleli tento princip obalu a povedlo se to. Mám pocit, že když na to koukáte, tak je to celé tak trošku v mlze a úplně nádherně to souzní s názvem V původním snění. Protože když si představíš sen, tak si ho potom chceš vybavit a ta představa je taková mlžná nebo nekonkrétní. A to si myslím, že se krásně propsalo i do těch písniček, že to tam všechno nějak do sebe zapadá.

Je tradicí, že Milan vždycky přijde s něčím, co je nestandardní.
Michal Máka ze společnosti Supraphon

Mě by ještě zajímala pragmaticky jedna věc. Michale Máko ze Supraphonu, pojď sem. Když přijdou Tata Bojs s nápadem, že budou mít takto drahý obal na desce, je těžké prosadit u vydavatelství, že Cais přišel s takovým námětem a nejede přes to vlak?

Michal Máka: Petře, za prvé je trošku tradicí, že Milan vždycky přijde s něčím, co je nestandardní a hlavně to vypadá, že to nemá řešení. S tím lentikulárem to tak lehce vypadalo, ale nakonec to dopadne a výsledek je skvělý. A to je na této kapele obdivuhodné. Vždycky přichází s něčím, co vypadá, že je nereálné, ale pak se to stane a je to skvělé. Za to je mám rád.

Jsou Tata Bojs zpětně spokojeni s podobou dokumentu, který o nich natočil Marek Najbrt? Jak si vychovávají novou generaci posluchačů? A jak se připravovali na dnešní koncert na Colours? Poslechněte si celý rozhovor.