Francouzi se na české předsednictví v EU dívají s nedůvěrou

Teď, v tuto chvíli jsme v klubu Grand Europe. Slyším mluvit našeho vicepremiéra Alexandra Vondru. Je to vlastně jeden z posledních seminářů před naším předsednictvím. Smyslem setkání je vysvětlit francouzskému tisku, který byl zejména v posledních měsících vůči nám dost kritický, priority našeho předsednictví.

Francouzi už za tím svým pomalu otáčejí stránku. Prezident Sarkozy sklízí chválu ze všech stran a pozornost už pomalu směřuje na nás. Po skončení semináře spěchám za renomovanou novinářkou listu Le Figaro, která před několika dny kvůli předsednictví navštívila naši republiku. Ptám se jí, zda bude nadále tak kritická.

"Ale vždyť jste to sám viděl, mluvil jste s mými kolegy, kteří jsou velmi nespokojeni s vystoupením vašeho vicepremiéra. Řekla bych, že jsou zklamáni, možná šokováni, protože jsme očekávali přesnější odpovědi, pádné argumenty, konkrétní kroky. A ne: Ano, jsme připraveni, zhostíme se předsednictví na výbornou. Chápu, že musí mluvit diplomaticky. Ale my potřebujeme jasné odpovědi," říká novinářka. Nechtěl jsem se jí dotknout. Možná její rozhořčení plynulo z toho, že se na její otázku téměř nedostalo, neboť se debata protáhla a náš vicepremiér měl naspěch.

Dva dny před tímto seminářem jsem zašel na náš zastupitelský úřad. Velvyslanec Pavel Fišer vypadal, že v posledních měsících pracoval 16 hodin denně. Naštěstí se teď pozornost soustředí více na Brusel a Prahu. Přesto, jak sám říká, bude pokračovat ve svých cestách a vysvětlovat Francouzům, kdo jsme a jak hodláme Unii vést.

Mě ovšem zajímá, jak on si vysvětluje poměrně silnou kritiku ze strany médií. Vždyť například Gumáci si z nás nepokrytě dělají legraci. "Myslím si, že Francouz se s tou realitou potřebuje poprat po svém. A ten pořad Gumáci je tady velmi populární už mnoho let a myslím si, že jsme v dobré společnosti. Ze samotného Nicolase Sarkozyho si tam tropily žerty ještě dávno před tím, než se stal vůbec ministrem. Zkrátka je to způsob, jak nahlížet na realitu a na politiku a je potřeba to vzít sportovně. Řekl bych, že kritický pohled není vyčerpávající, že je za tím potřeba vidět celou řadu článků, o kterých se u nás nepíše a které jsou vlastně pozitivní a laskavé," řekl náš velvyslanec Pavel Fišer.

A co vlastně vědí Francouzi o svém předsednictví? Všimli si ho vůbec? Zašel jsem do stánku s novinami, aby se zeptal jeho vedoucího, zdali si všiml, že Francie předsedala Evropské unii. "Ne, nevšiml, protože nám je to jedno. Co se stane v Bruselu, se nás netýká, ať si dělají, co chtějí. Nás to nezajímá. Nás zajímají jiné věci, například jak řešit finanční krizi. Nechápu, proč třeba dávat další peníze bankám. Banky nepotřebují naše peníze, protože už je dávno mají. A když přijde krize, tak si to musí vyřešit ony, ne pomocí našich peněz. To, myslím si, nás zajímá více než celý Brusel," říká sveřepě muž ze stánku.

V kavárně si všimnu sympatické dívky, která čte Le Mond. Ta by francouzské předsednictví zaregistrovat mohla. "Ano, všimla jsem si toho už jen proto, že Eiffelovka je modrá. Ale hodně se mluvilo o tom, co všechno dokázal Sarkozy v čele Unie, jeho úspěchy jsou nepopiratelné, hlavně v souvislosti s Gruzií. Ale mně se moc nelíbil jeho postoj k Číně. Je to takové lavírování. Celkově ale mohu říci, že naše předsednictví bylo dobré, i když s několika chybami," řekla slečna.

Takže, shrnuto, podtrženo - spokojenost s Francií, velká neznámá přede dveřmi.