Fotograf má dvě etické hranice. Jednou je to, co fotí. Druhou pak fotky, které vypustí ven, tvrdí Eugen Kukla

22. prosinec 2015
Eugen Kukla

Fotil uprchlickou vlnu procházející Evropou, byl v Paříži v době teroristických útoků a za svou fotografii Nicholase Wintona získal ocenění na soutěži Czech Press Photo. Ve Dvaceti minutách Radiožurnálu však fotograf Eugen Kukla připomíná, že je strašpytel. Jak moc se tedy musí při focení překonávat?

„Nepřekonával jsem se. Něco se dělo, tak jsem se vydal na místo a snažil se dorazit co nejdřív,“ popisuje Eugen Kukla v rozhovoru s moderátorkou Helenou Šulcovou. „Strašpytelství“, o kterém tedy mluví, podle něj přijde až později, když sedí doma nad fotkami a edituje je.

Do pařížského klubu Bataclan se dostal rychle po teroristickém útoku. V Paříži byl s rodinou. A když se dozvěděl o útoku, vzal si „fidlátka“, paměťové karty a vydal se na místo. „Byl jsem tam hodně brzy, ale nedostal jsem se až tak blízko. Francouzská policie byla korektní a striktní,“ popisuje. Francouzští policisté podle něj pracovali rychle a nekompromisně. „Byli tvrdí. Nedopustili, aby se lidé z médií dostali za zátarasy,“ popisuje Eugen Kukla.

I přes často vypjaté situace, které zachycuje, prý slzy v očích nemívá. Po teroristických útocích v Paříži neměl čas, i okolo něj totiž propukl „mediální šrumec“, jak tvrdí. „Od té doby jsem zvedal telefony a mluvil do médií,“ přibližuje.

Přesto doufá, že si ponechává hranice, za které by nešel. „Jsou dvě hranice. Jedna určuje, co člověk fotí. A ta druhá se týká toho, co se člověk rozhodne pustit ven,“ vysvětluje Eugen Kukla s tím, že některé momenty se snaží nefotit. „Zvažuji, kdy jde o útok na osobnost člověka,“ dodává.

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte v našem iRadiu nebo přímo v tomto článku.

Spustit audio
autoři: Helena Šulcová, Šárka Ševčíková