Fotbalový klub Mongaguá v Krásném Březně plánuje dívčí tým

Vydali jsme se na jeden z tréninků na hřiště v Krásném Březně, kde klub před deseti lety začal psát svůj příběh.

Jak se vám líbilo na reprezentaci? 

V Krásném Březně trénuje romský fotbalový klub Mongaguá|foto:Gabriela Hauptvogelová, Český rozhlas

“Pozvala nás Fotbalová asociace České republiky na zápas Česko–Irsko. Vzali jsme děti z Ústí a z Ostravy. Karel Poborský předával šek na Nadaci mládežnického fotbalu. Co na to říct? Bylo to nezapomenutelné. Prohrávali jsme 2:0.“

Asi to bylo napínavé, že? Jak jste fandili?

„Nejvíc!” 

„Budeme zakládat dívčí tým.” 

Zatím tady vidím jen jednu holčičku…

„Zatím máme holčičku jednu, ale v komunitním centru máme taneční kroužek a holky projevily velký zájem o fotbal. Příští týden už budeme mít první trénink.“

Kolik jich je?

„Je jich čtyřicet.” 

Asi se nedá počítat s tím, že se všechny vrhnou na fotbal.

„Asi ne, ale třeba deset, patnáct vydrží. Strašně se na to těším, bude to pro nás nová výzva.“

Lukáš Pulko i po deseti letech od založení prvního klubu srší energií. Radost z práce s dětmi z ulice mu nevzalo ani to, že lidi, kteří loni v listopadu slovně napadali děti ve vlaku do Ostravy, policie nedopadla.

„Já jsem věřící člověk a věřím, že tihle lidé už svůj trest mají. Co se týče policie, musím uznat, že odvedla skvělou práci a udělala, co mohla.” 

V té době se mluvilo i o tom, že by s dětmi na zápasy jezdili i rodiče, aby tam bylo více dospělých. Stalo se to? Jezdí s vámi?

V Krásném Březně trénuje romský fotbalový klub Mongagua|foto:Gabriela Hauptvogelová, Český rozhlas

„Ano, stalo se to. Všechno špatné je asi k něčemu dobré. Zájem rodičů po tom incidentu vzrostl a prostě s námi na turnaje jezdí. Jezdí s námi všude. Za mě je to dobře. Na druhou stranu, když se někam jede, policie to monitoruje. Velmi intenzivně s nimi spolupracujeme a myslím si, že takto je to v pořádku. Věřím, že to byl ojedinělý incident. I když se nám to stane třeba jednou dvakrát za rok, stane se to asi každému týmu Mongagua. Nemůžeme ale házet všechny do jednoho pytle, že všichni neromové jsou špatní. Naopak, většinou nám lidé ve vlacích nebo v autobusech fandí, usmívají se na nás a ptají se, kam jedeme a co jsme za tým. Jsem rád, že to tak vnímají i děti. To je nejdůležitější – že v nich nepropukla nějaká masová nenávist vůči neromům.“

Takže vy kromě dětí vlastně vychováváte i rodiče tím, že jsou zataženi do vašich klubových aktivit.

„Přesně tak. Pracuji na tom, aby byli zapojeni ještě víc. Připravujeme vzdělávací programy, kroužky pro trenéry, setkávání rodičů s trenéry a tak dále. V tomto směru chceme na komunitě ještě víc pracovat a sblížit ji.“

Kluby Mongagua se rozšiřují do dalších měst. Jeden je i v romské osadě na Slovensku a přímo v Ústí nad Labem možná vznikne další, na druhém konci města v Předlicích.

„Jeden plácek dokáže spojit stovky lidí různých národností. Jsou tady Kyrgyzstánci, Vietnamci, Romové. Jeden obyčejný plácek dokáže obrovské věci,“ shrnul smysl své práce Lukáš Pulko.