Flamenco: žhavé spojení romské, arabské, židovské i křesťanské kultury

Ballet Flamenco Sergio González|foto:Martina Kutková, Český rozhlas

Flamenco se zrodilo ve španělské Andalusii díky spojení několika kultur – romské, arabské, židovské i křesťanské. V jeho základu stojí takzvaný “cante jondo”, doslova hluboký zpěv, který odráží pocit osamělosti a utrpení, a dále kytara a tanec. Pro flamenco je příznačná emoční vypjatost, stejně tak jako autenticita, která mnohdy hraje ještě důležitější roli než technická dokonalost hudebníků a tanečníků. Tuto filozofii zastává například tanečník Sergio González, zakladatel sevillského souboru Ballet Flamenco Sergio González, který se letos poprvé představil v České republice.

„Podstata flamenca spočívá v tom, že je to způsob sebevyjádření skrze pohyby a zvuky. Flamenco bylo odjakživa výrazovým prostředkem Romů, má svá pravidla a svou formu. A právě to se v mém souboru snažíme uchovat.”

Další důležitou složkou flamenca je improvizace. Podle Sergio Gonzálese se technika flamenca dá naučit například jako cizí řeč. Pokud ji člověk ovládne, může si pak dovolit improvizovat. A právě improvizaci tanečník prý potřebuje k tomu, aby se vyjádřil naplno a upřímně, aby skrze flamenco nechal promlouvat jak své tělo, tak i duši.

„Flamenco je konec konců způsob vyjadřování. Je to řeč, tak jako angličtina, francouzština nebo čeština. Samozřejmě, že umělcem se člověk narodí. Umění pochází od matky a od Boha. To se nedá koupit nebo naučit, ale řeč se osvojit dá. Tedy technika flamenca se dá naučit, tak jako čeština nebo španělština.”

V průběhu staletí však flamenco prošlo a stále prochází vývojem. Absorbovalo zejména jiné hudební styly jako jazz, pop, elektronickou hudbu, ale také třeba rock. Tím se k tradiční kytaře připojil například cajon, tedy perkusní bedýnka původem z Latinské Ameriky a otevřel se tak prostor k hudebním i tanečním experimentům. Představitelům takzvaného moderního flamenca patří David Gutiérrez, zakladatel skupiny Barcelona Flamenco Ballet.

Barcelona Flamenco Ballet|foto:Martina Kutková, Český rozhlas

„Náš soubor se od jiných tanečních skupin liší tím, že představení organizujeme ve velkém. Na turné jezdíme v osmnácti a více lidech. Naše inscenace jsou podobné baletu, naopak se liší od toho, na co jsme běžně u flamenca zvyklí - tedy sledovat na jevišti jednoho tanečníka nebo tanečnici flamenca.”

Inscenace barcelonského souboru o padesáti členech jsou jedinečné prolínáním různých hudebních žánrů. Dát tradici španělských hromů nový háv - tak by se dal popsat Gutiérrezův recept na úspěch:

„Hudba i flamenco se musí vyvíjet. Snažili jsme se do obojího vnést svěžest a oslovit tak různé druhy diváků. Spojili jsme flamenco s latinskoamerickými rytmy, s jazzem, moderní hudbou, ale také klasikou. Nyní připravujeme novou inscenaci, která pracuje dokonce s operou.”

Představení Barcelona Flamenco Ballet nejsou jen o tanci a hudbě, ale také o společnosti. Náměty vystoupení pracují s aktuálními tématy, jako je genderové násilí, úcta k životnímu prostředí nebo inkluze.