Filmový dokument Rusíny nenadchl, ale pomohl jim
Před dvěma lety se východoslovenská vesnice Osadné stala známou po celé Evropě, a to díky úspěšnému dokumentárnímu filmu. Popularita přitáhla do vesnice turisty, přesto Osadné nepřišlo o svoje kouzlo.
Na východním Slovensku leží malá vesnice Osadné. Pokud je vám toto jméno povědomé, bude to nejspíš kvůli stejnojmennému dokumentu, který před dvěma lety obec definitivně proslavil.
V Osadném hodně dbají na tradice. Minulý starosta tam vládnul skoro 40 let. Zároveň však přemýšlejí i o budoucnosti. Dokonce neváhají vyslovit ani odvážnou myšlenku – tahle vesnice nedaleko ukrajinských hranic prý není na konci světa, ale naopak na jeho začátku.
Dokument měl úspěch hlavně na západě
Večery v Osadném patří tradičně pravoslavné bohoslužbě. Středem vesnice je kostel a jednou z nejvýznamnějších postav pravoslavný kněz Peter Soroka. Už si tu v horách kroutí svůj desátý rok.
„S manželkou jsme oba z města, naše začátku v Osadném proto byly těžké. Najednou jsme se ocitli ve vesnici, v níž nebyl ani plyn a kde žili hlavně staří lidé,“ vzpomíná.
Tak se Peter Soroka pustil do práce. Uvědomoval si, že vesnice vymírá a že rozhýbat místní dění můžou jenom lidé zvenku, zejména turisté. Ať už náhodou, řízením osudu nebo, jak by řekli v Osadném, Bůh tomu tak chtěl, se o vesnici začal zajímat dokumentarista Marko Škop. Natočil tady dokument, který Osadné proslavil daleko za hranicemi Slovenska.
„Když byl film natočen, měl větší úspěch na západě než u nás na východě Slovenska. Místní nadávali, že jsme zesměšnili Rusíny, že jsme je vykreslili ve špatném světě,“ popisuje Peter Soroka.
Kontrast mezi Bruselem a východoslovenskou vesnicí
Jenom ve stručnosti – dokument Osadné měl tři hlavní protagonisty. Kromě kněze Soroky ještě dlouholetého starostu Osadného a jednoho regionálního filozofa. Netypická trojice nejdřív přilákala do Osadného na návštěvu jednoho slovenského europoslance a pak se za ním na oplátku všichni tři vydali do Bruselu.
Kontrast mezi bruselskou byrokracií a obyčejnými lidmi z vesnice na kraji Evropské unie byl jasný a mezinárodně srozumitelný. Řada diváků šla po zhlédnutí filmu z kina a říkala si: „Tam se musím zajet podívat.“
„Hodně Čechů náš kraj dodnes vyhledává,“ přibližuje pravoslavný kněz z Osadného. „Mnoho skupin sem dokonce přijíždělo v těch největších mrazech, aby si vyzkoušely, zda dokážou zvládnout místní tuhou zimu.“
Další natáčení? Pop by nebyl proti
Peter Soroka by chtěl v Osadném postavit duchovní centrum, kde by našli útočiště návštěvníci ze široka daleka. Kraj kolem Osadného je ostatně jako stvořený k přemýšlení – třeba o rusínské identitě. Osadné leží 25 kilometrů od ukrajinské hranice a jen přes kopec od hranice polské.
„Otázku, zda jsme na začátku, nebo na konci světa, bych odpověděl s tím, že podle mě ležíme v jeho středu,“ soudí Peter Soroka. „Rusíni vždy byli přesně uprostřed mezi Východem a Západem.“
Osadné má jako správná vesnice dvě společenská centra. Kromě kostela ještě hospodu. Podle pravoslavného kněze by se měly obě instituce doplňovat.
„Dnes už v Osadném lidé nechodí ani do kostela, ani do hospody. A to už je opravdová katastrofa,“ usmívá se v nadsázce.
Jinak je Peter Soroka optimista a předvídá Osadnému světlou budoucnost, pokud se to vezme za správný konec. Kdyby na faře zítra zaťukali filmaři, že chtějí o vesnici natočit nový dokument, místní pop do toho půjde znovu.
