Film Všechno bude ukazuje podstatu dětství. „Svět není otevřený k mladým touhám,“ říká režisér Olmo Omerzu

Režisér Olmo Omerzu při natáčení filmu Všechno bude.

Letošní předávání Českých lvů ovládl film Všechno bude. Získal celkem šest sošek včetně té za nejlepší film. „Byla to pro nás všechny obrovská podpora. Jde o jednu z mála cen, kdy může cenu dostat i někdo jiný než režisér nebo producent. Jsem rád, že uznání dostali i mí spolupracovníci,“ říká v rozhovoru s Janem Pokorným režisér Olmo Omerzu.

I když ne všichni se nakonec ze zlaté sošky mohli radovat. Například z hereckých představitelů ji získali jen představitelé vedlejších rolí Jan František Uher a Eliška Křenková. Představitel hlavní role Tomáš Mrvík se musel spokojit s nominací. „Myslím ale, že to Tomáš dal statečně,“ směje se režisér.

Jako ve Forrestu Gumpovi. Diváci začnou hrdinům filmu Všechno bude fandit, říká Lenka Vlasáková

Tomáš Mrvík a Lenka Vlasáková ve filmu Všechno bude

Jako kdyby si v poslední době oblíbila role policistek. V seriálu Labyrint III, který vysílá Česká televize, hraje Lenka Vlasáková policejní psycholožku, ve snímku Všechno bude představuje policistku. Je to prý ale náhoda. „Film jsme natáčeli už před dvěma roky,“ říká herečka v rozhovoru s Janem Pokorným. 

Snímek Všechno bude je originální snovou road movie. Na začátku jsou přitom dva obyčejní chlapci: čtrnáctiletý Mára a jeho dvanáctiletý kamarád Heduš, kteří společně ukradnou auto a vydávají na cestu po republice. „Jde o útěk za svobodou, o útěk před něčím,“ upozorňuje Olmo Omerzu. „Jejich zimní útěk je navíc dost nebezpečný.“

Obě hlavní role ztvárnili naprostí neherci. Jejich výkony jsou ovšem fenomenální, a to i díky  souhře s dalšími hereckými partnery, například Eliškou Křenkovou nebo Lenkou Vlasákovou. Scéna, ve které se Mára při výslechu s Lenkou Vlasákovou v roli drsné policistky rozpláče, tak patří k nejsilnějším v celém filmu. „Je to moment, kdy postava, která celou dobu lže, sundá masku,“ popisuje režisér.

Chtěli jsme se dostat k podstatě dětství. Kdy jsou lež a pravda mezi sebou pomíchané.
Olmo Omerzu

Než začne mít společnost nároky

V rozhovoru pro Týdeník rozhlas se Olmo Omerzu nechal slyšet, že „současný svět není dost otevřený a empatický k mladým svobodomyslným touhám“. A v rozhovoru s Janem Pokorným to opakuje.

„Kamarádství mezi Márou a Hedušem je v něčem nepravděpodobné, jsou totiž velmi odlišní. Neustále jsem zjišťoval, jak jsou oba k druhému otevření. Měl jsem pocit, že portrétujeme svět, který nemá moc předsudků – a je to hodně určené právě věkem. Už během natáčení jsem si uvědomoval, že za rok za dva to ztratí, protože na ně společnost začne klást nároky. A společnost, ke které se vrátí, tak otevřená jako oni není. O tom jsem chtěl vyprávět.“

Slovinští upíři

Olmo Omerzu, který se dnes považuje víc za českého než slovinského režiséra, není ve filmařské branži žádný nováček. Má vystudovanou pražskou FAMU, dávno předtím už ale debutoval se svým prvním filmem. Natočil ho, když mu bylo pouhých 13 let, tenkrát ještě pro slovinskou televizi. 

„Film měl 15 až 20 minut, nechtěně se tenkrát chytil politického kontextu,“ vzpomíná s úsměvem režisér. „Bylo to krátce po válce. Film vyprávěl o dvanáctiletém uprchlíkovi, který přijde žít do slovinské rodiny, což tehdy bylo docela běžné. Pak ale zjistí, že jsou to upíři.“