Filip Nerad: Korunovace jako chvilkové vytržení z mizérie dnešní Británie
Británie žije korunovací krále Karla III. Podobnou událost nepamatuje Spojené království 70 let. Ze současníků ji zažila jen hrstka nejstarší generace Britů. Ostatní ji znají pouze z učebnic dějepisu nebo z opakování historických televizních záběrů černobílého přenosu korunovace předchozí panovnice Alžběty II.
Ta Karlova tak logicky přitahuje obrovskou pozornost. Pro velkou část Britů ale není jen národním svátkem. Oni stejně jako celá země na chvíli můžou zapomenout na problémy, se kterými se potýkají.
Čtěte také
Je to trochu symbolické, protože ani v roce 1953, kdy dostala pomazání a na hlavu korunu sv. Eduarda Alžběta II., na tom Británie nebyla bůh ví jak. Bojovala s vysokou inflací a rostoucí drahotou v důsledku korejské války. Do toho se vyrovnávala s rozpadajícím se impériem a upadajícím velmocenským vlivem.
Tehdejší tříhodinová opulentní ceremonie ve Westminsterském opatství a průvody Londýnem tak nechaly ještě jednou rozzářit lesk nedávné velikosti a významu ostrovní monarchie.
Británie velká a skvostná
Ta se dnes vzpamatovává z negativních důsledků brexitu v kombinaci s neblahými efekty koronavirové pandemie a ruské agrese na Ukrajině. Její ekonomika se vyhrabává z recese, lidé se vyrovnávají s rostoucími cenami úplně všeho a vláda s nevídanou vlnou nespokojenosti a stávek prakticky všude. Že Británie není znovu tím zásadním globálním hráčem, jak to po odchodu z EU slibovali duchovní otcové brexitu, teď asi trápí běžné Brity ze všeho nejmíň.
Čtěte také
Do této atmosféry deziluzí a zmaru teď přichází opět korunovace. Tentokrát o něco střídmější než její předchůdkyně, ale o to možná ještě více vytrhávající Brity z jejich současných těžkostí.
Ty nezmizí, ale na malou chvíli je překryje celonárodní veselí a projevy sounáležitosti s hlavou státu a královskou rodinou, které na pár dnů odvedou pozornost k něčemu pozitivnějšímu, než jsou účty za elektřinu nebo nedostatek rajčat a okurek v obchodech.
Británie si už tuto „léčbu majestátem“ vyzkoušela loni v září v době úmrtí královny Alžběty II. a nástupu jejího syna. Také tehdy se na krátký čas zastavil normální život v zemi a politici, média i většina obyvatel se věnovala odchodu dlouhověké panovnice a několik generací nepoznané změně na trůně. Mohutně bobtnající ekonomické obtíže a sociální nespokojenost na čas vyklidily veřejný prostor, který opanoval celospolečenský smutek nad skonem oblíbené královny.
Čtěte také
Podobný scénář se opakuje také teď, i když v notně veselejších kulisách. Pozornost většiny země se upírá do Londýna, kde si davy příznivců monarchie nechtějí nechat ujít historickou podívanou plnou pompy a mnohasetletých tradic oděných do hávu 21. věku.
Na chvíli se nemluví o dalších stávkách učitelů nebo železničářů. Na moment převládá národní hrdost a radost, i když samozřejmě ne u všech. V očích světa je Británie opět na čas tou velkou a skvostnou.
Oslavná a bezstarostná nálada ale patrně nevydrží déle než do pondělního volna po korunovaci. Po něm se zpět vrátí tíživá realita a strasti všedních dnů.
Pro současnou vládu Rishiho Sunaka by měl být varováním osud její předchůdkyně vedené Liz Trussovou. Pro ni bylo probuzení se do normálu po královském pohřbu tvrdou lekcí, kterou nezvládla a brzy nato skončila v propadlišti dějin. Sunakovi v tuto chvíli, zdá se, něco podobného nehrozí, a to ani po očekávaných ztrátách jeho konzervativců v lokálních volbách těsně před korunovací. Přesto by neměl usínat na vavřínech. Zejména proto, že si jich zatím moc nevysloužil. Alespoň na těchto pár dnů to ale nikdo řešit nebude.
Autor je analytik Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
