Filip Nerad: Je třeba zabít spitzenkandidáty, potvrdí dle všeho unijní summit
V cenami ověnčeném válečném filmovém dramatu Je třeba zabít Sekala se předáci moravské vesnice domluví na likvidaci společného nepřítele, který ohrožuje jejich statky.
S trochou nadsázky se něco podobného chystá na summitu v Bruselu. Jen sál obecní hospody nahradí uzavřená místnost paláce Europa bez mobilního signálu a zemité statkáře premiéři a prezidenti členských zemí. A nebudou dohadovat ničí fyzické odstranění, ale pokusí se – obrazně řečeno – politicky zabít spitzenkandidáty.
Ondřej Houska: Evropská hra o trůny: hledají se noví šéfové klíčových institucí EU
Země Evropské unie hledají nové osobnosti, které by obsadily klíčové unijní funkce, jako je předseda Evropské komise nebo šéf Evropské centrální banky. Kvůli tomu se sejdou premiéři či prezidenti členských států na summitu v Bruselu. Zatím ale nemají jasno.
Tento systém, kdy se volební lídr vítězné strany ve volbách automaticky stane kandidátem na vrcholnou exekutivní funkci, zaběhnutý třeba v Německu, není v Evropské unii přijímán jednoznačně. Nemá oporu v unijních smlouvách a mnoha šéfům států a vlád se po prvním experimentu před pěti roky zajedl.
Demokratizační prvek v podobě předsedy Evropské komise, který de facto vzešel z eurovoleb, vedl ke zrodu politicky ambicióznější komise. Pokračování tohoto kurzu ale není po chuti většině národních vůdců od Paříže po Prahu. Jsou si totiž vědomi, že pokud by na něj přistoupili i tentokrát, stane se do budoucna už normou a připraví je o část jejich pravomocí. Podobně jako filmový Sekal hrozil, že připraví sedláky o jejich majetek.
A stejně jako oni se s tím nechce smířit ani současná Evropská rada. Podle smluv je to totiž výlučně tato instituce složená z předsedů vlád a prezidentů, která o nominaci na šéfa komise rozhoduje. A že si tuto pravomoc chce udržet a nehodlá kohokoli na nejvyšší post v komisi automaticky akceptovat, zdůraznili členové rady už několikrát. I když z taktických důvodů ortel nad žádným ze spitzenkandidátů zatím nevyřkli.
Výsledek přijatelný pro všechny
Situaci jim ulehčuje složení Evropského parlamentu. Květnové unijní volby ukončily dominanci dvou nejsilnějších celoevropských uskupení – lidovců a socialistů. O spolupráci proto jednají s liberály a zelenými, kteří v počtu získaných mandátů skončili hned za nimi.
Robert Schuster: Budou mít Němci po 50 letech opět předsedu Evropské komise?
Do příštích voleb do Evropského parlamentu sice ještě nějaký ten měsíc zbývá. Přesto ale již v uplynulých dnech začal neoficiální souboj o nejdůležitější unijní pozici, předsednictví Evropské komise.
Tato vznikající „jumbokoalice“ ale doposud nedokázala vygenerovat vlastní program ani kandidáta na předsedu komise nebo parlamentu, kterým by promluvila do rozhodování summitu. Zatím je tu tak pouze hrozba hlavních frakcí, že do čela bruselské exekutivy neschválí nikoho, kdo neprošel eurovolebním kláním.
Tuto hrozbu lídři členských států nemohou ignorovat, protože nový šéf komise musí být přijatelný pro většinu Evropského parlamentu. Na druhou stranu jim to stále nechává dostatečný prostor pro hledání kompromisních řešení a nesvazuje ruce, jako by to udělal společný nominant europarlamentu. Z pohledu rady je proto klíčové přijít s vlastními návrhy na obsazení klíčových postů dříve, než to udělají europoslanci.
O nástupnictví po Jeanu-Claudeu Junckerovi se nejvehementněji hlásí spitzenkandidát vítězných lidovců Manfred Weber. Ten se může opřít o podporu své politické skupiny, včetně premiérů v čele s kancléřkou Merkelovou.
Luboš Palata: O šéfovi Evropské komise se může EU dohodnout bez ohledu na Babiše
Ještě na letišti v Praze dával premiér Andrej Babiš k dobru, že po evropských volbách se váha mocenského rozložení přesune k Evropské radě.
Jenže po volbách už lidovci nejsou tím evropským hegemonem, který si mohl ukázat v podstatě na jakoukoli unijní funkci a dostal ji. Bez součinnosti socialistů a liberálů v Evropské radě i v parlamentu nedosáhnou na nic a tyto dva tábory na německého europoslance bez vládních zkušeností kývnout odmítají.
Pokud si lidovci budou chtít udržet nárok na muže či ženu v čele Evropské komise, nezbyde jim zřejmě nic jiného než přijít s alternativou. Třeba v podobě často spekulovaného hlavního unijního vyjednavače brexitu Michela Barniera, který se jeví jako přijatelnější. Dost možná to ale bude někdo, o kom se dosud nemluví vůbec.
Obrazný cíl zabít na summitu spitzenkandidáty nutně neznamená, že tito politici musí zapomenout na všechny vrcholné posty. Pokud při jejich rozdělování připadne evropským socialistům opět křeslo šéfa unijní diplomacie, může v něm například usednout dosavadní první místopředseda komise a volební lídr levice Frans Timmermans.
I státům z východní části unie by mohlo vyhovovat, že se tenhle nesmlouvavý bojovník za vládu práva přesune na jiný resort a přestane mít v gesci svérázné právní kroky některých středoevropských vlád. Samozřejmě pokud se při přidělování nejvyšších úřadů nezapomene ani na zájmy tohoto regionu. Základem totiž je, aby konečný výsledek byl přijatelný pro všechny. Nebo aspoň pro většinu.
Autor je analytik Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
