Filip Nerad: Evropská unie a minulé i budoucí války

O Evropské unii se traduje, že se vždy připravuje na minulé války. Historie posledního desetiletí to dokládá poměrně názorně.

Čtěte také

Robert Schuster: Britové už na summity nejezdí, jejich roli přebral Nizozemec Mark Rutte

Nejprve se tolik snažila předejít opakování dluhové krize, až přišla krize migrační. Nepřipravena na tak velký nápor migrantů, začala Unie vymýšlet, jak mu do budoucna zabránit a jak zvládnout ty, co se do Evropy dostanou. Aniž by tahle debata byla u zdárného konce, dorazila krize covidová. A vše se odehrává nanovo.

Je samozřejmě správné poučit se z chyb a snažit se vylepšit vše, co se ukázalo jako nefunkční. O to překvapivější bylo, jak s tím naložil nedávný summit v Bruselu. Jeho účastníci se na něm po čtyřech dnech a nocích složitého vyjednávání dohodli na podobě nového sedmiletého rozpočtu Unie včetně obřího fondu na oživení evropských ekonomik.

Národní zájmy

Návrh rozpočtu původně počítal s výrazným navýšením peněz na programy, které reagují právě na poslední dvě krize a další hrozby. Nakonec to ale byly zrovna tyto kapitoly, kde unijní lídři škrtali nejvíc. Na řešení migrace a ochranu vnější hranice – ještě před nedávnem hlavní zaklínadlo každého evropského politika – by tak mělo jít zhruba o třetinu méně peněz oproti návrhu Evropské komise. Zdravotní program se uprostřed stále nekončící pandemie doslova scvrknul na pouhou pětinu.

Čtěte také

Babiš měl na summitu jediný cíl: dostat víc peněz, a to splnil, komentuje Houska

Vše se podřídilo dohodě na balíku na opětovné nastartování unijního hospodářství, jehož chod přerušilo šíření koronaviru a čeká ho dramatický propad. Řada států včetně Česka si také už tradičně chtěla urvat co nejvíce z klasických dotacích na kohezi a zemědělství, jiné si zase zajistit co největší úlevy z plateb do unijní pokladny.

Obětovaly se tudíž peníze na takzvané nové výzvy, které mají pomoci sedmadvacítku lépe vyzbrojit na aktuální a budoucí nebezpečí. Podle hesla o bližší košili než kabátu dali státníci přednost řešení současné těžkosti a zajištění si svých národních zájmů před tím, co ještě nedávno označovali za klíčové pro přežití samotného bloku.

Správná cesta?

Realpoliticky je to asi pochopitelné, dlouhodobě se to může Unii vymstít. I proto summitová dohoda narazila na silný odpor v Evropském parlamentu, bez jehož souhlasu nemůže příští rozpočet začít platit. Europoslanci dokonce sáhli ke zřídka vídané hrozbě vetem.

Abychom ale byli spravedliví, na čelení novým nebo staronovým hrozbám by přesto mělo jít víc prostředků než v současném víceletém finančním rámci. A ani přípravu na budoucí výzvy jeho nástupce neopomíjí. Ty Unie vidí hlavně v potřebě přechodu na digitálně-inovativní a klimaticky neutrální ekonomiku, která má Evropě umožnit zachovat udržitelný rozvoj a konkurovat ostatním světovým mocnostem.

Filip Nerad ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová,Český rozhlas

Právě v tomto spatřuje to příští ústřední kolbiště, na kterém se podle ní bude rozhodovat o kvalitě života v evropském společenství, jeho prosperitě a mezinárodním postavení. To abychom Unii nekřivdili, že se pokaždé chystá jenom na minulé války. Nezbývá než doufat, že vybrala správně. Dosavadní zkušenosti totiž ukazují, že nakonec vždy dorazí jiný nepřítel, než jakého Unie čekala.

Autor je analytik Českého rozhlasu