Festival Mezi ploty je svou misí evropská rarita, říká jeho patron Václav Marhoul. Jak si letos připomene Havla?

Nebýt klíšťové encefalitidy, nebylo by festivalu Mezi ploty. Dá se to takto vystihnout ve zkratce, nebo je to přílišné zjednodušení?

Robert Kozler: Možná to ani zjednodušení není. Je pravda, že v roce 1988 jsem dostal klíšťovou encefalitidu, která mě dovedla až k takovému vnímání hlubších souvislostí, než jsem byl do těch 18 let zvyklý, protože vám to zasáhne celý mozek. Potom jsem se po dvou letech klíšťové encefalitidy úspěšně zbavil a nastoupil festival Mezi ploty.

Co bylo jeho prapůvodním cílem? 

Čtěte také

Spousta lidí si nedokáže představit, co to duševní zdraví vlastně je, říká neurovědkyně

RK: Bylo jiné období, jiná doba. Osobně bych si strašně přál, kdyby sem zase tento vítr jaksi zavál. Okolo nás byl všeobjímající idealismus. Až bych řekl, že to bylo v takové euforii, síle. Jak jsem byl osmnáctiletý kluk, přiznám se, že jsem se zrovna nejlíp neučil. A měl jsem potřebu udělat něco, co by prospělo společnosti, což je zajímavé, že to teď takto můžu říct zpětně.

No, nic lepšího mě nenapadlo, než navštívit tehdejšího ředitele Zdeňka Bašného a požádat ho, že by se mi líbilo, kdybychom mohli realizovat festival, který se bude jmenovat Mezi ploty, tehdy ještě přímo v léčebně v Bohnicích.

Deprese po covidu

Kdy do projektu vstoupil Václav Marhoul a proč? 

Václav Marhoul: Aktivně jsem do projektu vstoupil teprve před třemi lety, protože festival Mezi ploty strašně krutě zasáhl covid. Do té doby byl jedním z nejúspěšnějších festivalů na území České republiky. Je to festival, který se svojí náplní, poselstvím, misí absolutně vymyká, je to rarita i v evropském prostoru. Poprvé jsem ho zaregistroval v roce 2000, pokud se nemýlím, kdy Praha bylo tzv. evropské město kultury. Byl jsem pouhým konzumentem, účastníkem.

Čtěte také

Covid s kiny zamával, ohlíží se režisér Hřebejk. Ve Varech představuje seriál Pozadí událostí

Ale ve chvíli, kdy Robert dával dohromady první ročník po covidu, tak to byl smutek, musím říct. Pro mě to byla taková deprese, protože ještě ke všemu nevyšlo počasí a ten areál byl úplně prázdný. Desetitisíce lidí zmizely. Teď nás tam bylo pár a pár stánků se někde krčilo pod stromy. A já jsem se Robertovi nabídl, že mu pomůžu festival znovu postavit na nohy a dostat ho do dob bývalé slávy, což si troufnu říci, že se minulý rok podařilo.

Co znamená, Václave, že jste patron projektu? 

VM: Patron znamená, že pokud už mé osobě někdo připisuje nějakou vážnost, tak samozřejmě to potom hraje, neskromně řečeno, jakousi úlohu ve smyslu jednání s partnery festivalu. Protože všechno samozřejmě stojí peníze, má to nějaké náklady a já jsem Robertovi jako patron pomáhal hlavně v přístupu k určitým potenciálním finančním partnerům, kteří by dokázali ten festival znovu nějakým způsobem dostat na výsluní.

Takže asi v těchto dvou sférách to funguje. Robert určitě dosvědčí i to, že je pro nás absolutně důležité ve stejném módu chápání věcí, že záštitu uděluje prezident republiky, pan Petr Pavel. 

Vážnost a síla prezidenta

Je pro vás taková záštita důležitá?

RK: Pro mě je důležitá vůbec i podpora Václava. Teď se teda dostanu k panu prezidentovi…

VM: Pardon, ještě naší kolegyně Jitky Čvančarové, tu musíme zmínit. Jitka Čvančarová je druhou patronkou.

Čtěte také

Realita je optimističtější než obrázek, který nám dávají sociální sítě. Setkávání s lidmi mi přináší radost, říká prezident Pavel

RK: A z loňska je potřeba připomenout Vilmu Cibulkovou. Pro mě to bylo až dojemné, protože pan prezident už projektu udělil podporu, jak řekl Václav, před třemi lety s tím, že v sále toho divadla se ocitli i bývalí donátoři projektu Mezi ploty, umělci, zástupci neziskových organizací, ale i odborníci na duševní zdraví. A včetně bývalých dvou ředitelů, což byl Zdeněk Bašný a Martin Holý. A vznikl takový spontánní večírek, takový oslavný na něco, co není, ale snad znova bude.

Musím říct, že jsem si teprve rok poté, co ten festival opět byl tím, čím má být, to znamená tisíce lidí nadšených z různých produkcí, jsem si uvědomil, jakou má pan prezident skutečně vážnost a velkou sílu. Že jeho hlas není jenom takovým, jak známe ty tiché záštity, které každý rozdává jako na běžícím pásu. Toto mělo skutečně hluboký význam. I to, že se loni a doufejme, že tak bude i letos, což už víme, že bude, na festival sám osobně dostaví. Letos s paní prezidentkou Čaputovou.

Když mluvíme o hlavách států, jak se chystáte připomenout nedožité devadesátiny prezidenta Václava Havla?

RK: To tady mám přímo napsané. (směje se) Rozhodli jsme se, že v Divadle Za plotem, což je divadlo, které existuje v rámci nemocnice v Bohnicích, uděláme takový repertoárový cyklus, poctu Václavu Havlovi, který by se letos dožil 90 let. Vystoupí vršovické Divadlo Mana, které bude hrát hru Protest. Pak čeho si moc vážím, je, že tam vystoupí Divadlo na druhém tahu – dřív to bylo Divadlo na tahu Andreje Kroba – se hrou Vernisáž.

Kromě toho budeme mít v rámci dramaturgie hudební vsuvky jako poctu Karlu Krylovi, protože si myslím, že bychom ten festival měli jaksi prodemokraticky uchopit. 

Budete Václav Marhoul i letos moderovat sérii debat Tuláci po hvězdách? Co prozradil o svém chystaném celovečerním filmu? Jak se do programu festivalu zapojí peer konzultanti? A stojí za zhoršující se psychikou mladistvých absence vzorů? Poslechněte si celý rozhovor!