Fatalismus nesdílím. Lidstvo má pořád ještě možnosti, co s klimatickou změnou dělat, říká k hodnotící zprávě OSN klimatolog

Ve Švýcarsku skončil 58. mezivládní panel pro změnu klimatu. K čemu takový panel slouží?

Mezivládní panel vyhodnocuje v pravidelných intervalech dostupnou vědeckou literaturu z oblasti změny klimatu a příbuzných oborů a vydává hodnotící zprávy, ve kterých tuto vědu shrnuje a snaží se ji popsat tak, aby byla pochopitelná i lidem mimo vědecké kruhy –nejenom tedy široké veřejnosti, ale hlavně expertům v jiných oborech a politikům, kteří by měli rozhodnout, co s klimatem dále budeme dělat.

Čtěte také

iROZHLAS

OSN: Země překročí kritickou úroveň oteplení v příštím desetiletí. Změna bude stát miliardy dolarů

První hodnotící zpráva byla vydána v roce 1990, teď jsme vydávali zprávu šestou.

Šestou hodnotící zprávu popsal britský deník The Guardian jako dosud nejostřejší varování před velkými, nevyhnutelnými a nezvratnými změnami klimatu. Souhlasíte?

Spíše to považuji za příliš ostré vyjádření. Naopak si myslím, že text zprávy je v podstatě optimistický, protože říká, že pořád ještě existují možnosti, které jsou proveditelné, udržitelné a do budoucna možné, jak si se změnou klimatu poradit.

To, co říká The Guardian, je ale také pravda. Pesimistická informace je třeba to, jak už jsme se v té změně klimatu dostali daleko, a informace o tom, jakou ten klimatický systém má setrvačnost, což znamená, že v okamžiku, kdy teď začneme přijímat nějaká opatření, v klimatickém systému je poznáme až za dvacet třicet let. A v tom je ten největší problém.

Odpůrci povinné redukce skleníkových plynů a politici často odbývají vědecké závěry jako manipulaci eko ideologů. Může zpráva prokázat, že není výplodem aktivismu, nebo dokonce fanatismu?

Dobře to prokazuje zejména to, že zprávu nepíšou úředníci,ale slovutní vědci z univerzit a akademií různě po světě, kteří se problematice věnují celý život. Ti by si samozřejmě nedovolili podepsat se pod něco, co by zavánělo nějakým přeháněním.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Doba ledová už nepřijde.‘ V atmosféře je tolik oxidu uhličitého, až se zřejmě rozhodilo kolísání klimatu

Koneckonců když se podíváte na předchozí zprávy a začnete srovnávat, jak se to za těch dvacet let naplnilo a naplňuje, zjistíte, že IPCC je příliš konzervativní právě tím, jakým způsobem zprávy vznikají, příliš optimistické a ta realita začíná být podstatně horší, než před dvaceti lety IPCC předpokládalo.

Podle zprávy je možné zabránit oteplení o půldruhého stupně Celsia nebo o dva stupně pouze v případě, že dojde k masivnímu a okamžitému snížení emisí skleníkových plynů. Asi je zřejmé, že se to takto rázně nepodaří.

V té zprávě asi nenajdete, že snížení musí být okamžité. Tam jde o to, abychom okamžitě začali snižovat. Modely, na kterých je to postavené, říkají, že do roku 2030 už musíme snížit o nějaké desítky procent, abychom se do roku 2050 dostali na takzvanou uhlíkovou nulu, což ale nejsou nulové emise.

Šestá zpráva OSN o změně klimatu je i optimistická. Pořád ještě nabízí možnosti, co se situací dělat

Co tedy znamená úroveň čisté nuly?

Úroveň čisté nuly znamená, že pokud budeme v roce 2050 nebo podle jiných modelů o něco později ještě produkovat nějaké antropogenní skleníkové plyny, což je realistické, musíme například zvýšit rozlohu lesů nebo musíme zavádět takové technologie, které uhlík odebírají přímo u zdroje.

Za jakých okolností by bylo možné globální oteplování zastavit? Mám na mysli situaci, kdy sice dojde k oteplení o toho půldruhého stupně, ale jen dočasně, kdy ještě nemusí být změna nutně nevratná.

To je součástí modelu, kterému se říká overshooting, to znamená, že překonáme ony dva stupně Celsia, potom se ale systém začne vzpamatovávat a vracet.

Čtěte také

Rychlé oteplení, rychlé ochlazení. Trendem posledních let jsou překotné změny počasí, vysvětluje meteoroložka Taťána Míková

Takto by to mělo fungovat i v případě, že to neudržíme po těmi dvěma stupni. Dneska už je téměř jisté, že se to neudrží, protože to by se opravdu emise musely zastavit teď hned, což není reálné. K překročení tedy pravděpodobně dojde a teď jde jenom o to, jestli to překročení bude krátkodobé nebo to bude trvat dlouho.

Četl jsem, že pokud svět nezačne drasticky snižovat emise do doby vydání příští zprávy IPCC, že už nebude možné oteplení o půldruhého stupně zabránit. To asi podepisujete?

To nepodepíšu, protože mně se nelíbí to slovo drasticky. Já bych byl radši, kdybychom začali snižovat, ale snižovali neustále. Ze zpráv totiž vyplývá jedna jasná věc, o které se ale příliš nemluví. Klimatický systém jako takový si historicky poradil se 60 % antropogenních emisí a pouze 40 % nezvládá uložit do zelené hmoty nebo do oceánu. A právě ty dělají problém s dodatečným oteplováním.

Lidstvo má pořád ještě osud planety ve svých rukou

Pokud bychom tedy snížili o desítky procent, řádově o 40 nebo 50 %, tak se systém začne spravovat. A to by bohatě stačilo. Ale bude to trvat dlouho. Proto se hovoří o tom snižování, které by mělo jít až na tu čistou nulu, protože bychom ušetřili nějaká desetiletí toho nepříjemného růstu teploty.

Podle správců symbolických hodin posledního soudu se svět po loňském roce posunul o 10 vteřin blíže k absolutní zkáze. Asi bychom to neměli brát takto fatálně.

Já to určitě takto fatálně neberu, protože zpráva IPCC je pořád udělaná tak, aby předkládala možnosti, jak si s celou situací poradit. Dává varianty, které máme k dispozici. Upozorňuje například na to, že opatření nelze přijímat globálně, ale je třeba přihlížet k místním a regionálním podmínkám. To znamená, že pořád to má lidstvo v ruce.

Je ale dost politiků a mocných, kteří jsou ochotni vám vědcům dostatečně naslouchat a zařídit se podle vašich doporučení?

Není. U politiků je bohužel problém délky funkčního období. V okamžiku, kdy jsou u moci, snaží se alespoň vypadat, že s tím něco dělají. V okamžiku, kdy se dostanou do opozice, začnou připravené záležitosti torpédovat a říkat, že je to nesmysl, že to bude drahé. To je problém politického života. Ale myslím si, že v okamžiku, kdy pochopíme, že je opravdu zle, tak lidstvo je schopno zareagovat. Koneckonců jsme to viděli i v době pandemie.

Proč je podle vědců velmi důležité rychle snížit i emise metanu? Proč i generální tajemník OSN Antonio Guterres pojmenoval druhou část šesté zprávy, která vyšla loni, jako Atlas lidského utrpení? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.