Farmářské trhy si oblíbili i Rusové. K tradici středověkých jarmarků se vrací také v Tambově

Na jarmarku jsou k vidění i ukázky tradičních lidových staveb a řemeslných výrobků

Jarmarky dříve byly nejen zábavou, ale hlavně místem setkávání a jednání výrobců, prodejců a zákazníků. Jeden takový jarmark se každoročně na podzim koná v Tambově, asi 470 kilometrů na jihovýchod od Moskvy.

Tambovský jarmark neprovázejí jen lidové písničky a matrjoškovité ženy v sarafánech, i když těch je tady nejvíc, ale také originální chlapecká dechovka nebo zpěvačka Pelageja. Jarmark je plný barev podzimu a vůní fantastických jídel někdejší tambovské gubernie, proslavené po celé Rusi nejlepšími bramborami a rybami z místních čistých řek a rybníků.

Takhle si Rusové usnadňovali život. Vítejte v Muzeu důvtipných věcí

Muzeum důvtipných i vtipných věcí v Pereslavlu Zaleském

Rusové dnes oslavují Den Ruska. Podle prezidenta Vladimíra Putina mají důvod být na svou vlast hrdí. Z našeho pohledu je sice Rusko spíš problematickou zemí s hodně temnou minulostí, ale není to úplně pravda. Do katastrofy v roce 1917 spojené s bolševickým převratem se Rusko rozvíjelo v rychlém tempu. Svědčí o tom vynálezy a zlepšováky, které už v 19. století lidem výrazně usnadňovaly i zpříjemňovaly život.

Farmáři a lidové tradice

Jedné části jarmarku se říká „mičurinská“. Farmáři sem přivezli své výpěstky – nádherné dýně, rajčata, domácí mléko… Kousek vedle zase místní předvádějí regionální kroje a ukázky lidových tradic a řemesel.

Je tu i selská jizba s klasickou ruskou valchou, samovarem a spoustou zdobených předmětů, které původně měly svůj praktický smysl, ale dnes se spíš jen vystavují – malované dřevěné lžíce a lžičky, kuchyňské desky a podobně.

Jarmark je plný barev podzimu a vůní fantastických jídel někdejší tambovské gubernie

Dary země

„U nás ve Starojurjevském okrese pořádáme každoročně v srpnu hon na bažanty,“ ukazuje mi paní Taťána šušpanského bažanta. „Tohle je nadívaná pečená štika, kterou ulovili v Šušpanské přehradě, v ekologicky čisté vodě. Vedle máme koroptev, brambory, lívance, kaviár, chobotničky, nápoj mors a výpečky,“ popisuje tradiční jídla z darů tambovské země, tedy snad až na ty hlavonožce.

Nádherně servírovaná jídla bohužel ochutnat nesmím, protože přijde komise, která je bude přísně hodnotit. Tyto dobré a bodré ruské ženy mi ale jako kompenzaci nabídly hrnek rybí polévky uchy.

Ryby, zelenina, koření a vodka

Tajný recept na charčo si nejde zapamatovat, u nenapodobitelné gruzínské polévky se nemluví

Charčo intenzivně voní silným masovým vývarem a typickým kořením

Gruzínská kuchyně je nenapodobitelná. Jednou z jejích hvězd je charčo, hustá a velmi ostrá polévka, na které si místní pochutnávají jako na hlavním chodu. Svou vydatností se mu totiž bez potíží vyrovná.

„Příprava je jednoduchá. Nejprve uvaříte ryby se zeleninou, aby vznikl vývar. Předtím je asi tak na dvacet minut naložíte do láku. Na ohni vše povaříte zhruba tři hodiny a ryby pak vykostíte. Ze zeleniny a koření používáme cibuli, bobkový list, mrkev, nakrájené brambory, sůl, pepř a hrášek,“ vysvětluje kuchařka Irina Podolská.

Její pomocník Sergej dodává, že ucha se vaří z pěti ryb – z kapra, štiky, okouna, lína a jesetera. Paní Irina mi ale přece jen neprozradila celé výrobní tajemství. Do správné uchy podle její kolegyně Taťány totiž patří ještě stakán vodky – dvě deci na sto litrů.

Spustit audio
autoři: Martin Dorazín, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas