Farmařením proti diskriminaci: Kamal Bell pěstuje v Severní Karolíně zdravé jídlo pro chudé Američany

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Za uplynulé století přišli Afroameričané v zemědělství o 90 procent své půdy. Někteří s tím začali aktivně bojovat
0:00
/
0:00

Před sto lety bylo ve Spojených státech dvacetkrát víc černošských farmářů než dnes. Za uplynulé století přišli Afroameričané v zemědělství o 90 procent své půdy. Podíl na tom mají i diskriminační zákony, které jim bránily v přístupu k penězům z dotačních programů nebo pomohly k přechodu polí do vlastnictví bělochů. Někteří černošští Američané se pokoušejí pěstování ve svých komunitách oživit a bojovat s takzvanými potravinovými pouštěmi.

To co právě slyšíte, jsou včely Kamala Bella, zakladatele zřejmě první akademie pro výchovu černošských farmářů ve Spojených státech: „Jedním z mých dlouhodobých cílů je stát se komerčním včelařem. Myslím, že si veškerá povolení a potřebné vybavení opatříme ještě letos,“ říká mi u svých barevných včelínů majitel farmy Sankofa u malé obce Cedar Grove nedaleko Durhamu v Severní Karolíně.

Podaná ruka černošské komunitě

Kamal Bell: Včely ho z celého farmaření baví nejvíc, jinak se vlastně ani zemědělcem stát nechtěl

Včely ho prý z celého farmaření baví nejvíc, jinak se vlastně ani zemědělcem stát nechtěl. Své nedávno založené hospodářství s jedním traktorem a několika tunelovými foliovými skleníky vnímá hlavně jako podanou ruku zdejší černošské komunitě. Snaží se zavlažovat nejen své pole, ale i takzvané potravinové pouště. To jsou oblasti, kde je hlavně pro chudé, často černošské Američany nezvladatelné obstarat si kvalitní jídlo.

Pěstujeme hodně listové zeleniny – různé druhy salátu a kapusty, v létě to letos budou melouny, dýně, hrášek nebo rajčata. Potravinové pouště jsou důsledkem různých systémových problémů, které na nás dopadají. Když nemáte auto a ve vaší čtvrti není obchod se zdravým jídlem nebo tam nevede chodník, případně je tam nebezpečno, tak máte tendenci to řešit rychlým občerstvením,“ popisuje.

Potravinové pouště jsou důsledkem různých systémových problémů. Kamal se rozhodl, že zajistí zdravé a dostupné jídlo pro afroamerickou komunitu

Když jsem studoval v Greensboro, v okolí naší, převážně černošské, univerzity byly samé fast-foody, kdežto u vysoké školy, kam chodí převaha bělochů, bylo dost podniků se zdravým jídlem. Říkal jsem si, proč to tak je. I to mě motivovalo začít farmařit. Neřeším tím systémový rasismus, to je věc politiky a zabere hodně času. Ale jíst potřebujeme každý a hned – a já se rozhodl, že zajistím zdravé a dostupné jídlo pro naši komunitu,“ vysvětluje svou motivaci.

Potravinová diskriminace

Systematicky chce Kamal Bell řešit aspoň právě tento nedostatek. Jeho políčko, které přejdete během několika minut sem a tam, proto slouží zároveň jako učiliště budoucích černošských farmářů. Sám Kamal začínal právě coby učitel – ale ve své škole nedokázal prosadit program zaměřený na výchovu afroamerických zemědělců, a tak si založil svůj vlastní.

Čtěte také

Učíme studenty ekonomické i technické dovednosti včetně třeba létání s dronem. Umějí postavit skleník, starat se o včely a získat na to certifikát, naučí se veřejně vystupovat, získají další praktické dovednosti a sebevědomí. Všechno dohromady má studentům pomáhat, aby se mohli stát mechanismem změny v afroamerické komunitě,“ vysvětluje mi nohama zabořený do své hlíny mladý učitel, včelař a pěstitel zeleniny s předky ze západní Afriky, odkud také pochází název farmy Sankofa.

autoři: Jan Kaliba , | zdroj:
Spustit audio

Související