Farmaceutka z Gazy: Blokáda pomoci byla půl roku absolutní. Po návratu jsem své kolegy nepoznávala

Vy jste byla v Gaze už na začátku letošního roku. Tehdy jste v rozhovoru pro náš zpravodajský server iROZHLAS.cz popisovala první dojmy, říkala jste, že jste si připadala jako v katastrofickém filmu. Jaká je teď situace v Gaze, když to porovnáte?

Je to ještě horší. Byla jsem teď i v Gaza City, předtím, než vydali evakuační příkaz. Tam to vypadá daleko hůř než na jihu Gazy, město je vybombardované. Vstup do Gaza City vypadá katastrofálně, jako kdyby tam byla shozena atomová bomba. Uvnitř města je každá budova poškozená nebo srovnaná se zemí. Vypadá to hrozně.

Co se týče porovnání s jižní části Gazy, je totálně přeplněná. Když to porovnám s tím, jak to vypadalo v lednu a v únoru, teď už absolutně nikde není místo. Všude jsou stany lidí, kteří se museli evakuovat ze severu a z Gaza City. Také z Chán Junis a Dajr al-Baláh byli vytlačeni na západ. Vypadá to hrozně a situace se zhoršuje.

Čtěte také

iROZHLAS

Farmaceutka v Gaze: Před příměřím jsem si připadala jako ve středu fronty. Střelba byla slyšet každý den

Většina našich posluchačů asi z televize nebo fotografií má nějaké povědomí, jak to vypadá ve stanových táborech. Předpokládám ale, že na místě bude dojem nesrovnatelně silnější.

Když začala evakuace z Gaza City, mnoho lidí nemělo kam se uložit. Někteří spali na chodníku, na zemi, neměli ani stan. Mám kolegyni, která utekla bez čehokoliv, neměla šanci si nic vzít s sebou. Situace byla tak nebezpečná, že musela utéct jen s tím, co měla na sobě.

Jaká je bezpečnostní situace v oblastech, kde se pohybujete?

My jsme v tzv. humanitární zóně, ale ani to neznamená, že by se tu neútočilo. Slyšíme výbuchy, střelbu každý den.

Jak to snášíte, vy i lidé kolem vás?

Jako humanitární pracovnice se pohybuji jen mezi nemocnicí a naším domem, které jsou označené logem Lékařů bez hranic. My bychom měli být chráněni a neměli by na nás útočit, ale nic není stoprocentně zaručené.

Hůř jsou na tom místní obyvatelé, kteří se už necítí bezpečně absolutně nikde. Většina z nich se ani nechtěla evakuovat z Gaza City, protože už nevěří, že na jihu bude bezpečno.

Kamiony čekají na hranicích

Říkala jste, že máte na starosti zásobování nemocniční lékárny a vůbec zásobování léky a zdravotnickým materiálem. Jak to v tomto směru aktuálně v Gaze vypadá?

Momentálně nám nejtypičtěji schází sterilní gáza, která se používá při ošetřovaní ran. Máme zásobu už jen na dva týdny. Začali jsme sterilizovat i nesterilní gázu, abychom zvýšili naše skladové zásoby.

Máme gázu připravenou v kamionech, které čekají na hranici – jeden na hranici s Jordánskem, druhý na hranici s Egyptem – ale bohužel se nám stále nepodařilo je dostat dovnitř Gazy. Také nám chybí fentanyl, který je důležitý při anestezii a na tlumení bolesti. Například úplně běžného analgetika, ibuprofenu, máme zásobu na nějaké dva týdny.

Vy jste v lednu mluvila o tom, že některé ostré nebo kovové věci nebylo možné do Pásma Gazy dovážet. Mluvila jste třeba o skalpelech nebo fixátorech na zlomeniny. To už je lepší, to už se změnilo?

Čtěte také

Izrael používá blokádu jako zbraň. Zásoba potravin a léků v pásmu Gazy vydrží tak měsíc, říká blízkovýchodní zpravodaj Štěpán Macháček

To stále trvá. Někdy se nám podaří něco přes hranice dostat, možná pro deset pacientů. Určitě to nepokrývá naši potřebu. Když nemáme tyto fixátory, komplikované zlomeniny a zranění musíme řešit amputací, bohužel.

Vy jste před chvílí říkala, že některé věci, které nejcitelněji postrádáte, jsou v kamionech na hranicích a míří k vám. Jak to zásobování funguje, u koho si objednáváte materiál nebo léky? A jak je zajištěno, aby to dorazilo tam, kam má?

Většinu zdravotnického materiálu dovážíme z našeho skladu ve francouzském Bordeaux. Bohužel, jak určitě víte, několik měsíců byla z izraelské strany kompletní blokáda, takže jsme od března do srpna nemohli dostat absolutně nic.

Až na konci srpna nám začala chodit, ale pomalu, postupně. Někdy sami nevíme, proč jsou některé kamiony zablokované, například v Jordánsku se sterilní gázou. Někdy se prostě nedozvíte, proč vám ji tam drží několik měsíců. Tu sterilní gázu tam máme od dubna.

Je problém potom s dopravou přímo na území Pásma Gazy?

Ne, jakmile se dostane přes hranice, tak už pokračuje do našeho skladu.

V souvislosti se situací v Pásmu Gazy se samozřejmě hodně mluví o hladu a hladomoru. Jak je to s dodávkami jídla a pitné vody v současné době?

Pitnou vodu distribuují jedině neziskové organizace. Funguje to asi tak, že cisterny jezdí po městech a lidé si chodí nabrat pitnou vodu do bandasky.

Co se týče jídla, nejsou momentálně vůbec dostupná vajíčka. Čerstvé ovoce je drahé, kilo jablek stojí například nějakých 70 šekelů, v přepočtu asi 420-450 korun. Dvacet pět kilo mouky stojí 200 šekelů, takže ceny jsou stále vysoké. Co je na trhu, jsou většinou konzervované potraviny, potom nějaké těstoviny, rýže, olej. To je všechno.

Čtěte také

Novinář Rokos: Izraelská vláda i Česko přehlížejí v Gaze humanitární právo

A toto všechno je tedy drahé.

Ano, pro místní obyvatele je to určitě drahé. Hlavně čerstvé ovoce a zelenina.

Ti, kdo na to nemají, kde mají šanci nějakou obživu získat?

Momentálně stále funguje Gaza Humanitarian Foundation, která má rozvrh, kdy rozdává jídlo. Jak jsem sem přišla v polovině srpna, nejvíc pacientů, co jsme měli v nemocnici, byli zranění, kteří přicházeli z těchto center distribuce potravin.

Takže lidé, kteří nemají peníze na to, aby si koupili předražené jídlo na trhu, v distribučních centrech riskují svůj život, protože se nemusí vrátit, anebo se vrátí s rozstřílenou nohou.

Jak to vypadá se zásobováním jídlem a vodou v nemocnicích?

My v nemocnici poskytujeme jídlo pro naše pacienty dvakrát denně. Dodává nám ho World Kitchen, anebo si jej připravujeme sami.

Jak se podvýživa nebo hladomor projevuje ve zdravotním stavu obyvatel Gazy? Je to znát i v tom, jakou péči poskytujete?

Já když jsem sem znovu přišla po těch šesti měsících, tak jsem některé své kolegy nepoznávala. Tak zhubli, že se změnili i v tváři. Na pacienty má podvýživa určitě negativní vliv, protože zpomaluje hojení ran a rekonvalescenci.

Ani psychologové na to nemají

V rozhovorech o situaci v Pásmu Gazy slyším a čtu také o zoufalé hygienické situaci. Jak to v tomto směru z vašeho pohledu aktuálně vypadá?

Z mých zkušeností, co jsem viděla utečenecké tábory v jiných částech světa, například v Jižním Súdanu nebo v Nigérii, to byly organizované tábory, kde byly sprchy, latríny a zorganizované stany.

Tady je to jen hlava na hlavě. Tady to není žádný centralizovaný utečenecký tábor, prostě si lidé postaví stan tam, kde je místo. Co se týká hygieny, prostě si vykopou nějakou latrínu.

Čtěte také

V Gaze umírají i humanitární pracovníci, situace je tam posunutá, popisuje misi s Lékaři bez hranic lékárník Havlíček

Jak se toto všechno, co popisujete, odráží na psychice obyvatel Gazy?

Ti lidé jsou zdevastovaní. Většina z nich má depresi. Už ani psychologové na to nemají. Psychické stavy, které tu jsou, se těžko psychologům definují, jsou to extrémní případy úzkostí a depresí. Je to velmi těžké.

Vy jste říkala, že i v tomto směru Lékaři bez hranic pomáhají, ale z toho, co říkáte, chápu, že možnosti pomoci jsou velmi limitované.

Ano, máme tu tým psychologů, ale pro ně je to také těžké. Také si procházejí krizemi a těžkými životními situacemi. Extrémně náročné je to hlavně pro děti. Máme tu děti, které mají amputované končetiny, takže jsme jim vyrobili hračky s amputovanými končetinami, abychom jim pomohli v této situaci.

Vy jste v lednovém rozhovoru pro iROZHLAS.cz říkala, že pro vaše místní kolegy je vlastně nejtěžší, když se jich právě děti ptají, proč se to celé stalo? Co na to kolegové dětem, ale možná i sami sobě odpovídají?

Těžko odpovědět na tuto otázku. Běžní civilisté, kteří s politikou nemají nic společného, jak k tomu přijdou... Nevím, jak na tuto otázku odpovědět, ale oni na to taky nedokážou odpovědět. Běžný člověk, který normálně chodí do práce a nepodporuje žádnou politickou stranu... Volby tu byly naposledy asi před 18 roky. Většina mladých ani nevolila a trpí za něco, co nezpůsobili. Byly jim zničené domy, museli se několikrát přesouvat, všechno mají kompletně zničené.

Vidí místní z pohledu farmaceutky ještě nějakou naději v mírovém plánu? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.