Expedice za památkami a sídly

Pořad zkoumá, jak se dnes staví, jak vypadají naše sídla, jak se v nich bydlí a žije, co jejich podobu ovlivňuje a jak vypadá kulturní krajina kolem nás - tedy zahrady a parky. A hledá odpověď na otázku, jestli budou naše stavby a sídla za několik staletí naši potomci obdivovat a zapisovat na zvláštní seznamy světového dědictví stejně, jako to dnes děláme my s domy, paláci a zahradami, které vznikly před několika staletími.

Česko na seznamu UNESCO

Česká republika má na seznamu světového kulturního dědictví zapsáno celkem 14 hmotných a 6 nehmotných „položek“ . Díky nim se naše nevelká země těší ve světě obrovské popularitě a ročně ji navštěvují miliony turistů (pokud není pandemie koronaviru). Památek „hmotné podstaty", tedy hradů, zámků, měst, ale i kulturních krajin je celkem 14. Jako úplně první se na seznam v roce 1992 dostalo historické centrum Prahy, Telče, a Českého Krumlova a už o dva roky později se přidala i první samostatná stavba: poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou, vrcholné dílo Jana Blažeje Santiniho z 18. století, v němž se prolíná baroko s gotikou.

Obec Holašovice na Českobudějovicku, od roku 1998 na seznamu UNESCO|foto:Jitka Cibulová Vokatá, Český rozhlas, Český rozhlas

Poté na exkluzivní seznam postupně přibyly Kutná Hora, Litomyšl, židovská čtvrť v Třebíči s křesťanskou bazilikou svatého Prokopa, Lednicko-valtický areál nebo jihočeská vesnice Holašovice. Nedávno se počet našich památek na seznamu UNESCO opět rozrostl – v roce 2019 o Hornický region Krušnohoří a Národní hřebčín a krajinu koní kolem Kladrub nad Labem. Loni měl přibýt i západočeský lázeňský trojúhelník, ale epidemie vyhlášení odsunula.

Jízda králů, verbuňk, sokolníci i skleněné ozdoby

Na seznamu UNESCO má Česká republika i nehmotné památky: tanec slovácký verbuňk, tradici sokolnictví, masopustní obchůzky na Hlinecku, Jízdu králů na Slovácku, loutkářství, modrotisk a od loňska také výrobu skleněných foukaných vánočních ozdob v Podkrkonoší.

Roztocká masopustní obchůzka|foto:Jakub Souček

Ideální města, ideální parky

Expedice se ale nebude zabývat památkami jako takovými. Chce na jejich příkladech ukázat, jak se kdysi stavěla města a vesnice a co tenkrát způsobilo, že jde o klenoty, které obdivujeme dodneška. A nejde zdaleka jen o města místa historická, ale často i města nově vybudovaná před 100 a více lety, jako je třeba Zlín, nebo města přestavěná, kde došlo k propojení historie a nové výstavby. Příkladem může být např. Hradec Králové nebo  Litomyšl. Odborníci ukáží a vysvětlí, jak se pracovalo s krajinou a terénními úpravami okolí našich měst a obcí, jak se tenkrát koncipovala výsadba a jak se dá vhodnými triky opticky úplně změnit okolí a vytvořit iluze vysokých hor nebo přímořského letoviska.    

Ideální vesnice

Expedice zamíří i na venkov, který dokázali naši předkové budovat s neuvěřitelným vkusem, jinak by jihočeské Holašovice nebyly na seznamu UNESCO. Kdysi dávno se dokonce podle typu a tvaru domů na venkově dalo poznat, kde se člověk nachází, a i kdyby mu zavázali oči a vysadili jej v neznámém prostředí, okamžitě by podle typu výstavby a urbanismu poznal, kde je.

Roubená usedlost na Liberecku|foto:David Hertl, Český rozhlas

Bohatě zdobené barokní štíty a vjezdy do dvorů byly v jižních Čechách, roubené chalupy v Jizerských horách nebo Krkonoších, domy hrázděné nebo podstávkové v severozápadním příhraničí a hliněné domy s doškovými střechami, natřené vápnem a omalované lidovými folklorními motivy byly výsadním znakem jižní Moravy. Podle čeho se dá typická „dobrá vesnice poznat dnes? A jakých prohřešků proti stavění i proti urbanismu se obyvatelé měst i obcí nejčastěji dopouštějí?

Expedici povedou generální ředitel Národního zemědělského muzea a historik zahradního umění Zdeněk Novák, architektka a držitelka několika ocenění za nízkoenergetické domy i revitalizace statků a usedlostí Gabriela Kaprálová a historik architektury Zdeněk Lukeš.