Evropa si zvykla na nárokovou ekonomiku. Musíme se dívat 20 let dopředu, říká investor a manažer Jan Zadák

Vaším ústředním tématem je vzdělávání. Jaké obory jsou teď nejvíc „hot“? Na jaké obory se má člověk zaměřit? Je to ještě pořád IT, nebo je to humanita, která bude pochopitelně též potřeba? Nebo jsou to učební obory?

Myslím, že to jsou všechny obory. Jediné, co se změní, je stav, ve kterém vedle nás existuje umělá inteligence, která je, co se týče schopností, novým hráčem v globální ekonomice. Musíme se s ní naučit efektivně pracovat a musíme se naučit ji posouvat, rozvíjet a efektivněji řídit. A to bude výrazně měnit globální ekonomiku a podmínky na trhu práce.

Čtěte také

Největší riziko AI? Že vytvoří pohodlný svět, ze kterého se nám nebude chtít vystupovat, naznačuje kybernetik Jiří Matas

Výrazným způsobem to ovlivní práci bílých límečků a výrazným způsobem to ovlivní práci modrých límečků. Když se podíváme na fabriku budoucnosti, Muskův projekt Optimus a další humanoidní projekty, všechny tyto oblasti projdou obrovskou transformací. Myslím, že je pro nás klíčové uvědomit si, že na tu dobu je potřeba se připravit z pohledu oborové znalosti – ať už je to matematika, technologie, chemie, materiály a tak dále.

Naprosto největší změna je právě nasazování umělé inteligence v oblastech, kde do dnešní doby pracovala velká část bílých límečků, to znamená exekuce procesu, exekuce podpůrných procesů, realizace procesů… Tam jsem přesvědčen, že půjde jenom o řízení, nasazení technologií ve smyslu produktivity, efektivity a bezpečnosti, ale manuální práce, kterou tam prováděly stovky milionů lidí na celém světě, se výrazným způsobem změní.

Práce s technologiemi je základní vzdělávací kompetence.

Kde má člověk brát informace ve chvíli, kdy AI je tak dynamická, že se mění každý den? A je na to školství a ten systém vzdělávání, který známe v Česku, ale možná i v Evropě, vůbec připraven? 

Myslím, že práce s technologiemi je základní vzdělávací kompetence. Když se podíváme na únor 2020, kolik bylo lidí, kteří používali digitální bankovnictví, a podíváte se rok nato, tak to byla skoková změna.

Lidi si zvykli na to, že není potřeba chodit do banky, že je možné nakupovat on-line. Nakoupili notebooky, nakoupili smartphony a naučili se pracovat s technologiemi. To vyžadují i v práci po svých zaměstnavatelích.

Čtěte také

Typická česká škola je spíše míchaný salát, bilingvní výuka otevírá dětem nový svět, tvrdí odborník na vzdělávání

Takže digitální kompetence poskočila skokově, co se týče lidské kompetence. Já si ještě pamatuji, když mě ve škole učili pracovat s logaritmickým pravítkem a zakazovali nám kalkulačky.

Jasně, já si pamatuji, kdy jsme se čtvrt roku učili zapnout počítač.

Ano. Takže za mě to je další kategorie vzdělávání, kterou máme povinnost naši budoucí generaci naučit, aby se v tom cítili naprosto komfortně a aby uměli s technologií pracovat tak, jak je potřeba pracovat, podle toho, jaký job si potom vyberou ve své kariéře.

A jestli ji budou programovat, protože se rozhodnou pro IT kariéru, nebo jestli ji budou používat, protože se rozhodnou pro jinou kariéru, to už je jedno. Ale ta základní kompetence je, myslím si, klíčová.

Konkurenceschopnost Česka

V žebříčku konkurenceschopnosti jsme na 25. místě, před námi jsou země, jako je Litva, Island, Irsko a tradičně na vrcholu je Švýcarsko. To znamená země, které jsou minimálně, co se týká rozlohy a počtu obyvatel a tradic, srovnatelné, takže můžeme klidně směřovat do první desítky. Co je další velkou brzdou konkurenceschopnosti z hlediska státu?

Jednou z věcí, kterou bychom si měli uvědomit, je finanční udržitelnost a nezbytnost finančně investovat do vzdělávání. „Interest expense“ jsou u firmy náklady, které platíte za to, že jste si od někoho v minulosti půjčil. A my tady bohužel jedeme už řadu let v tom mentálním set-upu, že dluh je v pořádku, že zvyšování dluhu je v pořádku, že to je v globálním kontextu OK věc.

Čtěte také

Podnikání i chutě se mění, podnikatel musí být optimista, říká zakladatel úspěšné české firmy

Realita je taková, že jakýkoliv „interest expense“, jakékoli náklady, které máte spojené s obsluhou dluhu, znamená, že ty peníze nemáte, abyste je investoval. Tečka. Na jedné straně máte nákladovou část, to je efektivita, na druhé straně je ta příjmová část.

A měli bychom si říct, že jednou z největších priorit České republiky je budoucnost, která spočívá v globální konkurenceschopnosti, v efektivitě, v produktivitě a vzdělání. Je tady samozřejmě obrana a mohli bychom diskutovat o dalších aspektech.

Nárokovost, která z nějakého důvodu Evropou prorůstá, je jedním z našich největších nepřátel.

Když si toto řekneme a podíváme se na to, kolik peněz by do této oblasti v globálním kontextu mělo jít versus kolik tam jde, protože jednou z těch dimenzí, které třeba Bloomberg používá pro „inovation index“, je počet procent z HDP, která jdou do inovace, tak tam prostě nejsme. Ještě nejsme tam, kde bychom měli být.

Když se podíváme, kde ty peníze vzít, tak si myslím, že musíme začít tam, že si řekneme upřímně, že bychom asi neměli tu republiku zadlužovat rychleji než zadlužujeme. Musíme si naopak říct, jak efektivněji spravovat naše veřejné finance tak, aby nám peníze na ty priority a vzdělávání zbyly. 

Čtěte také

Práce bude v budoucnu vypadat jinak. Klíčová bude kreativita a představivost, říká autor knihy Budoucnost nepráce

A lze to udělat ve chvíli permanentní politické soutěže a ve chvíli, kdy je populace tak trochu nároková? Vyrovnané rozpočty byly v 90. letech mantra, ale od té doby si člověk strašně rychle zvykl na to, že je dluh.

Nárokovost, kterou možná vidíme v západní Evropě a která z nějakého důvodu Evropou prorůstá, je jedním z našich největších nepřátel. Ve Švýcarsku mimochodem ústava vyžaduje vyrovnané rozpočty, respektive plán na to, jak se k vyrovnanému rozpočtu dostat.

A je pravda, že jak Spojené státy, tak Čína se masivně zadlužovaly, aby v té soutěži, kterou spolu s dalšími hráči mají, obstály. Ale to pro nás není inspirace, my jsme prostě malá země.

Zodpovědností mojí generace je zanechat po sobě lepší, udržitelnější, konkurenceschopnější zemi, než do které jsme se narodili.

Nebudeme nikdy v téhle soutěži. 

Ne. A musíme si uvědomit naše priority. Musíme se podívat 20 let dopředu z pohledu zodpovědnosti za generace. Mám dcery, mám vnoučky a mojí zodpovědností je co nejvíc přispět k tomu, abychom po sobě zanechali lepší, udržitelnější, konkurenceschopnější zemi, než do které jsme se narodili.

To je naše zodpovědnost jako generace a toto bychom si měli říct, že po sobě musíme zanechat, jakkoliv to pro nás může být těžké a těch následujících 20 let může být obtížnějších, než na které jsme si zvykli, na které si možná myslíme, že máme nárok.

Kdo byl v Číně, v Singapuru, v Koreji nebo v Indii, vidí, jak tvrdě tam lidi pracují, jak pracují každý den na to, aby po sobě zanechali lepší stav majetku pro svoji rodinu a lepší stav země pro svoji zemi. A to je něco, čím bychom se měli inspirovat víc než možná tou nárokovou ekonomikou, na kterou si tady postupně Evropa zvykla.

Jak se v roce 2026 vzdělávat bez podpory instituce? Kde Jan Zadák nabyl sebevědomí, které mu pomohlo prosadit se na globálním trhu? Jak vzpomíná na své začátky v HP? A proč se rozhodl vrátit do Čech? Poslechněte si celý rozhovor.