Evropa by se amerického zákona o snížení inflace obávat neměla. Umožňuje investice do inovací i výzkumu, upozorňuje investiční bankéř

Jedním z citlivých témat blížícího se summitu Evropské rady, které ještě tři týdny předsedá Česká republika, má být americký zákon o snížení inflace, který prezident Biden podepsal v srpnu. Proč by se ho Evropa měla obávat?

Obávat by se jej neměla. Domnívám se, že jde v zásadě o velký úspěch administrativy prezidenta Bidena. Jedná se o legislativní iniciativu, která jako první dává pořádné peníze do zelené agendy a do boje s klimatickými změnami a snaží se tak činit formou investic do lepších technologií. Současně se snaží navrátit některé výrobní procesy z Asie zpět do Spojených států. Možná bychom měli začít historicky – jednak to byla odpověď na covid, tudíž na zkrácení dodavatelských řetězů.

Čtěte také

Rusko se dřív rozpadne, než by se stalo rovnocenným partnerem Číny, uvažuje investiční bankéř Jonáš

A je také nutno říci, že zákon byl daleko ambicióznější než verze, která nakonec prošla.

Přesně tak. Začalo to na 4,2 trilionech dolarů. Demokratická strana to ale postupně snížila na 3,5 a 1,5 trilionu dolarů. De facto se ale celá agenda zasekla, protože senátor za Západní Virginii Manchin byl kategoricky proti některým zeleným agendám, konkrétně proti tomu, aby uhlí bylo tímto způsobem defavorizováno.

Avšak s tím, jak se zhoršovaly politické výhledy demokratické strany, kdy se před šesti měsíci očekávalo, že republikáni převezmou kongres, se demokraté semkli a Chuck Schumer, vedoucí demokratů v Senátu, vyjednal dohodu se všemi demokraty. Zahrnovala řadu ústupků, ale jejím výsledkem je právě Inflation Reduction Act, neboli zákon o snížení inflace, jak jste to přeložil, který je sice jen 738 bilionů dolarů, ale pořád jde o velká čísla. Dokonce tak velká, že trvalo šest měsíců, než si Evropa uvědomila, že se tam také skrývají velká čísla investic.

Je předčasné říkat, že zákon buď způsobí inflaci, čehož se obávali republikáni, anebo naopak přispěje k jejímu zvládnutí.

Když se vrátíme k názvu - mluvíme-li o zákonu, který má snížit inflaci, bude tedy skutečně mít takový efekt?

Tomu se samozřejmě musíme smát, jde o poněkud orwellovsky nazvaný zákon. V zásadě se jedná o politický um senátora za New York, kterému se jej podařilo pojmenovat takto, aby byl politicky prosaditelný. Chuck Schumer to právě tímto velice dobrým pojmenováním v podstatě prosadil.

Nezávislý úřad kontrolující rozpočet, Congressional Budget Office, ovšem přišel s velice fundovaným názorem, že na inflaci to zatím nebude mít vliv. Daný „ďábel“ se totiž skrývá v detailu, jakým způsobem budou peníze do budoucna utraceny a vynaloženy. Tím pádem je velice předčasné říkat, že buď způsobí inflaci, čehož se obávali republikáni, anebo naopak přispěje k jejímu zvládnutí.

Je na místě obava, kdy zákon díky štědrým daňovým úlevám může způsobit, že odláká podniky z Unie a znevýhodní evropské společnosti od výrobců aut po výrobce ekologických technologií?

Jde o investici do inovací, výzkumu, lepších výrobních procesů, robustnější energetické sítě i do levnějšího a zelenějšího způsobu generování elektřiny. To všechno jsou velice rozumné investice. Správná evropská odpověď by na to byla udělat něco podobného. Evropa má kupříkladu specializaci ve větrných technologiích a mohla by ji dále rozvinout.

Kvůli cenám energií by firmy mohly mít tendenci do Spojených států odcházet. A už se to i děje.

Problém bohužel je, jestli si to můžeme dovolit. Jestliže totiž mluvíme o částce 738 bilionů dolarů, tak Německo je na úrovni 200. Už teď si Česko a východní země stěžují, že nemají na zastropování energií pro své podniky. Achillovou patou jsou samozřejmě ceny energií do té míry, do jaké jsou evropské výrobní procesy závislé na levné energii dovezené z Ruska. Doposud na tom žil chemický průmysl, průmysl vyrábějící hnojiva, papír, železářství a vše, co je energeticky velice náročné. Samozřejmě budou mít tendenci migrovat tam, kde jsou energie lacinější.

Lidové noviny nedávno přišly s titulkem, že Spojené státy a Evropská unie stojí na prahu obchodní války. Nemyslíte, že by se to mohlo takto vyhrotit? Mohlo by se v krajním případě stát, že by například průmyslové firmy mohly odcházet do Spojených států?

To, že stojí na prahu války, si nemyslím. Řekl bych, že při tiskové konferenci prezidenta Bidena s Emmanuelem Macronem bylo vidět, že si Biden bere rady francouzského prezidenta k srdci a jsem si zcela jist, že se najde nějaký způsob, nějaké uspořádání, aby nezpůsobovalo problémy.

Kvůli cenám energií by ale firmy mohly mít tendenci do Spojených států odcházet. Už se to i děje, jako například u Saint-Gobain, francouzské firmy ve stavebnictví. Výroba cementu vyžaduje zahřátí na, tuším, 500 stupňů Celsia. A ošidit to nelze. Vytvářet nebo vyrábět cement, keramiku nebo celou řadu chemických procesů bez dosažení takto vysoké teploty je nemožné.

Obrovskou výhodou je, že v Severní Americe je plyn čtyřikrát lacinější než v Evropě. Není ale řešením jít zpátky za Ruskem a říct, aby nám dávali zadarmo energii, to by jen způsobilo další závislost. Řešením je specializovat se na daleko fajnovější technologie s vyšší přidanou hodnotou, kde lidský mozek, um a vynalézavost přijdou s něčím novým.

Z jakého důvodu označil francouzský prezident Emmanuel Macron zákon za „super agresivní“ vůči evropským společnostem? A může se Evropská unie bránit? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.