Evropa by měla říct, čeho chce na Ukrajině dosáhnout. Trump touží oddělit Rusko od Číny, zdůrazňuje Landovský

Ukrajinská delegace přijížděla do Washingtonu po předchozích jednáních s možná oprávněnou nadějí, že dohoda o koupi amerických raket Tomahawk je skoro hotová. Proč se vraceli ze Států zklamaní?

Spojené státy asi usoudily, že samotná zpráva o tom, že tyto prostředky jsou Američané připraveni na bojiště dodat, bude mít na ruskou delegaci dostatečný efekt, a rozhodli se nakonec tento velice cenný prostředek zatím ponechat jen jako kartu oznámenou, ne kartu zahranou.

Čtěte také

Cílení na ruské rafinerie nese výsledky. Tomahawky mohly být pokusný balónek, domnívá se analytik Bříza

Do jaké míry a čím mohl zřejmě Putin ovlivnit názor Trumpa ve čtvrtečním telefonátu, který předcházel schůzce?

Rusko je tradičně někým, kdo něco jiného říká, něco jiného dělá. Patrně mu přislíbil nějakou snazší cestu k deeskalaci situace, výměnou za to, že Spojené státy nedodají tyto rakety.

Ale je třeba si uvědomit, že ruský narativ o tom, že rakety eskalují, je celý nepravdivý. Nepravdivý je proto, že Rusko dlouhodobě zasahuje v hloubi ukrajinského území svými vlastními prostředky, ať už se jedná o rakety Iskander, střely s plochou dráhou letu Ch-101 a další plejádu prostředků, které umožňují Rusku zasahovat v hloubi Ukrajiny, zatímco Ukrajině je z různých důvodů bráněno zasahovat v hloubi Ruska. Takže by to nebyla eskalace, bylo by to vyrovnání poměrů na bojišti.

Tu rétoriku ale přebírá i Trump a podle listu The Financial Times bylo jednání za zavřenými dveřmi, mírně řečeno, vzrušené. Trump údajně naléhal, aby Ukrajina odevzdala Rusku celou Doněckou a Luhanskou oblast, a přijala tak Putinovou poslední nabídku, podle níž by se Moskva na oplátku stáhla z některých míst v Chersonské a Záporožské oblasti. To by bylo pro Kyjev přijatelné, nebo ne?

Čtěte také

Ukrajinci dál „fungují“ i přes velké trauma. Vnitřní odpojení od Ruska je nenávratné, míní Pazderka

Strašně těžko soudit. Já si myslím, že Ukrajina už je opravdu znavená válkou. Spojené státy asi úspěšně hrají to, že jim dochází trpělivost. A Evropa, její postoj k věci, jsem zatím plně nezaznamenal. Myslím si, že bylo potřeba, aby Evropa jasně řekla, čeho chce dosáhnout v rámci konfliktu na Ukrajině, v rámci vyjednávání. Je to přece jen válka, která trápí Evropu daleko více než Spojené státy.

Jestli jednání bylo vzrušené, tak je to otázka tlaku na Ukrajinu. Donald Trump vždy potřebuje obě dvě strany namasírovat tak, aby byly receptivní k jeho návrhu. Jestli jsem správně pochopil, co bylo ve světových médiích, byla tam nakonec od Trumpa zmínka o tom, že studium map už je zbytečné a že je potřeba si nechat jen to, co jednotlivá vojska na bojišti obsadila – což je asi i logika, se kterou bych se ztotožnil.

Vracení území, které jste za cenu mnoha obětí obhájil, je těžko přijatelné; té obranné/válečné čáře každý rozumí, ta se mění silou, ne jednáním. Myslím si, že to je nakonec za Američany asi ta cesta, kterou se budou snažit jít.

Evropa sice investuje, ale nemá jasně zformulované požadavky.

Samozřejmě, otázky území Ukrajiny byly na začátku absolutní tabu. Pak se o nich začalo mluvit spíše bez Ukrajiny, dnes se o nich mluví s Ukrajinou. Ukrajina neříká, že je to pro ni absolutně nepřijatelné, jenom říká, že ta jednání jsou vnitropoliticky velice složitá dovnitř Ukrajiny, protože se to týká hranic suverénního státu, které budou měněny pod útočnou válkou souseda. Samozřejmě tím padá světový řád postavený na pravidlech – ale to já už říkám dlouhodobě, tomu se dnes může člověk bohužel jen hořce smát nebo plakat.

Čtěte také

Plán pro Gazu se může zadrhnout na posloupnosti kroků. Hamás neodmítne kategoricky, míní bývalý velvyslanec Schneider

Následky výsledku toho konfliktu budou pro Evropu, pro Čínu, pro Rusko a pro Spojené státy jedním z důležitých výchozích bodů – asi ne jediným – pro novou geopolitickou rovnováhu 21. století.

Proč jsou právě Tomahawky pro ukrajinskou armádu tak důležité?

Mají velký dolet, ale i velmi silnou bojovou hlavici. Jsou mnohem větší než standardní rakety tohoto typu, a tím pádem jsou schopné zasahovat v hloubi a zasahovat silně, třeba pro ničení velitelských uzlů nebo rafinérií, skladů munice. Je to skvělá zbraň, ale zároveň každý ví, a v tom je problém současné situace – každý ví, že tu zbraň nemůžete používat sami. Prostě potřebujete americký systém k tomu, aby zbraň byla použita, včetně systému výběru cíle, zaměření cíle, satelitního vedení, a to je pro Spojené státy problém.

Já to opakuji už rok, nikdo se tomu moc nevěnuje, tak to zopakuji znova: Spojené státy touží po tom, aby rozdělily Rusko od Číny a Čínu od Ruska. Nebudou si vybírat silnějšího z té dvojice, Čínu; Spojené státy si vyberou Rusko a budou s ním chtít mít nějaký vztah. Když Rusko ví, že se ta zbraň nedá použít jen z ukrajinských rukou, bude vědět, že škodu jí působí Spojené státy, a to pak zatěžuje rusko-americký vztah do budoucna.

Obranná připravenost? Nesmysl

Tyto Tomahawky ale plánuje pořídit Kanada, Polsko, od příštího roku budou rozmístěné v Německu. Ukrajinští vojáci by to nezvládli? Je to tak sofistikované zařízení?

Spíš je k tomu potřeba komunikačně satelitní systém, který vyhledává cíle. Nejsem technik; já si myslím, že ta zbraň je natolik sofistikovaná, že patří k těm, které Spojené státy zatím využívají exkluzivně. Ona je velice přesná, dá se odpalovat z ponorek; sice nemá strategický dostřel, ale dá se používat ke strategickým účelům. Je to zbraň, která je schopná nést jadernou hlavici, to je bezesporu pravda a Spojené státy si dobře rozmyslí, komu zbraň dají. To je jejich věc, jejich rozhodnutí.

Čtěte také

Trump hraje o čas. Tomahawky jsou pro něj nástroj tlaku na Rusko, říká vládní zmocněnec Tomáš Kopečný

My pořád spoléháme na Spojené státy a mně už to je nepříjemné, protože to není válka, která by Spojené státy bůhvíjak trápila. Měla by trápit Evropu, trápí Evropu, a přesto se pořád bavíme o tom, co udělají Spojené státy.

Tak bych řekl: udělejme něco sami, poskytněme vybavení ukrajinské armádě, třeba pomocí raket typu Taurus a lepších. Dodávejme náhradní díly – to se podle mého názoru děje. Dodávejme klíčové součástky, čipy, komponenty, ať Ukrajina vyrábí sama, ale nebuďme pasivními konzumenty toho, co se odehrává na východ od nás, zaberme také trochu sami.

A jak důležitou roli teď v podpoře Ukrajiny hraje evropská tzv. koalice ochotných? S jejími lídry Zelenskyj mluvil telefonicky ihned po schůzce v Bílém domě.

Hraje tam důležitou roli, protože všechno stojí obrovské množství nejen úsilí, lidských životů, ale také peněz. Tam se Evropa jakoby vyhoupla, dává více, ale nemá plán. Problém Evropy je, že sice investuje, ale nemá jasně zformulované požadavky, a proto nemůže měřit úspěšnost svého postupu, když neví, kam přesně jde.

Teď se bude mluvit o tom, že se do mixu evropských prostředků nějakým způsobem zamíchají ruská zmražená aktiva, to nějakou dobu vydrží. Důležité to samozřejmě je, ale nevím, jestli to je dostatečné na nějaké, mnou zatím nezachycené strategické výsledky, kterých Evropa chce od konfliktu na Ukrajině dosáhnout.

Čtěte také

Evropa se nemusí bát jen díky americkému jadernému štítu, apeluje na vznik jednotné obrany šéf nejsilnější frakce europarlamentu

Evropská komise představila ve čtvrtek plán obranné připravenosti. Podle něj by měla být do roku 2030 dostatečně připravena na případnou válku s Ruskem. Máme ale tolik času?

To je zajímavá otázka. Já si myslím, že válka vždy vypadá jinak, než se původně soudí, než na kterou se připravujeme. Já neočekávám podobný scénář jako na Ukrajině, protože na to ruská ekonomika a armáda v tuto chvíli nestačí. Ale očekávám to, co se děje: to znamená pronikání dronů do vzdušného prostoru, vybuchování skladů jako ve Vrběticích, do toho občas nějaká politická vražda. Na to musíme být připraveni už zítra nebo dnes, ne za pět let.

Pokud jde o vysokou připravenost, vždyť to už je v podstatě – ne kapitulantství, ale jenom bránění. V té strategii přece musí Ukrajina nějakou roli hrát. To není o tom, že si Evropa teď řekne, že má plán, jak se bude v roce 2030 bránit Rusku. To je nesmysl.

Evropa se nikdy není sama schopná bránit Rusku a my neustále opakujeme tento nesmysl. Rusko je opravdu jaderná velmoc, paritní se Spojenými státy. Evropa nemá schopnost břemeno jaderného odstrašení sama unést, když se bude eskalovat na válku.

Co by mohlo přinést osobní setkání Putina s Trumpem v Budapešti? A na jakých principech mohou fungovat sdílené evropské investice do obrany? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.