Evropa je silná, když je jednotná. Chceme-li obstát vůči Číně a USA, musíme jednat společně, říká bývalý předseda Evropského parlamentu Martin Schulz

Vždycky jste byl otevřeně proevropský. Mnoho lidí si vás spojuje se sloganem MEGA, neboli Make Europe Great Again. Odpovídá dnes Evropa vašemu sloganu?

Je to skvělý kontinent. Otázkou je, zda si uvědomuje svou moc a své možnosti. Myslím, že Evropa je silná, když je jednotná. Ale máme tendenci se ve všem rozdělovat, a když jsme rozděleni, jsme slabí. A proto ano, moje odpověď je, že jsme silní, dokud takoví chceme být.

Čtěte také

iROZHLAS

Evropa stojí před volbou stát se hráčem, nebo být jen hřištěm

Asi před deseti lety jste mluvil o Spojených státech evropských. Pořád té myšlence věříte?

Ano.

A jak a v čem by nám pomohla jednotná Evropa?

Podívejte se na celosvětový vývoj. Spojené státy americké s nepředvídatelnou vládou ve Washingtonu nejsou spolehlivým spojencem. Podívejte se na Čínu a její vzrůstající ekonomickou moc. Podívejte se na Indii s 1,4 miliardy obyvatel. Čína rovněž. Tyto dvě sousední země, Čína a Indie, mají dohromady třetinu světové populace.

V Evropské unii, ve všech našich zemích dohromady, od největšího Německa až po nejmenší Maltu, máme 450 milionů občanů. Chceme-li přežít v hospodářské soutěži, jednat se Spojenými státy americkými nebo Čínou, musíme to dělat společně. A proto si myslím, že sjednocená Evropa s jednotnou Evropskou unií, s trhem, který je stále nejbohatší na světě, by nám mohla nesmírně pomoci vypořádat se s čínskou, americkou, indickou a v budoucnu třeba africkou konkurencí.

Může být Evropa silná i bez amerického spojence?

Ano. Musí být, když Spojené státy odmítly pokračovat ve spolupráci, která začala po válce a přežila pád Sovětského svazu, znovusjednocení Německa i scelení evropského kontinentu.

Čtěte také

iROZHLAS

,Zbrojní renesance.‘ Evropa hledá cesty, jak zefektivnit vlastní obranyschopnost, průmysl ale naráží na limity

Pokud Spojené státy americké říkají: my hledíme k Pacifiku, nikoli k Atlantiku, pak si my Evropané musíme pomoci sami, protože Američané už nás dotovat nebudou. Nemáme žádnou alternativu, musíme investovat do vlastní obrany. Ve zkratce tedy: ano, jsme povinni si pomoci sami.

Euroskeptické strany jsou ovšem v dnešní době poměrně silné: Alternativa pro Německo, Strana svobodných v Rakousku, Reform UK v Británii a mnohé další. Nebyl to právě odpor proti evropskému sjednocení, co jim dodalo významu?

Myslím, že nebezpečí těchto stran, dostanou-li se k moci, je, že neříkají občanům pravdu. Tvrdí, že na národní úrovni jsme lepší a silnější než dohromady v Evropské unii. A to není pravda. Evropská unie je přece unie malých zemí. Když dovolíte, můžu je jmenovat: Česko, Slovensko, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Malta, Kypr, Belgie, Lucembursko, Portugalsko, Řecko, Irsko..., už skončím, ale opakuji, jsme unií malých zemí a pak těch větších, jako je Německo, které ještě nepochopily, že existují malé země.

Potřebujeme kombinovanou ekonomickou a politickou sílu sjednocené Evropské unie

Ve vztahu k Číně nebo Spojeným státům ale ani Německo není dost silné. Ano, je nás 83 milionů, jsme třetí největší ekonomikou na světě, ale sami o sobě nejsme dost silní. A pokud Německo samo o sobě není dost silné, pak moje otázka zní: vy snad věříte, že Rakousko je dostatečně silné, že Nizozemsko je dostatečně silné? Ne. Potřebujeme kombinovanou ekonomickou a politickou sílu sjednocené Evropské unie.

Myslíte si, že, jak jste řekl, Německo nechápe, že je vlastně také malé?

Ne, nemluvím o Německu, mluvím o pravicových extremistických stranách, na které jste se ptala. To byla vaše otázka. Tyto strany říkají občanům: naše země musí být první. Když to udělají všichni, tak logicky odsunou všechny ostatní země za sebe a nastane boj všech proti všem. A to je historie Evropy v první polovině 20. století. Všichni proti všem, zejména Německo proti všem ostatním.

Čtěte také

iROZHLAS

Evropa se pokouší vypadat jednotně vůči Trumpovi, ale není přesvědčivá

Druhá polovina 20. století byla přesně opačná, zejména po pádu železné opony – všichni společně. A podívejte se na Českou republiku před 30 lety. A podívejte se na Českou republiku dnes. Vidíte rozdíl, vidíte, jak se země může rozvíjet, pokud je součástí silného společenství.

Nikdo vám nevzal českou kulturu. Kdykoli jsem sem přijel, viděl jsem, jak do vaší země jezdí miliony turistů. Přijížděli do Prahy, obdivovali tuto úžasnou zemi, kulturu, kuchyni, vaši hudbu a vše ostatní. Nikdo to nikomu nebere. Jsme ale ve společenství s ostatními – s Německem, s Itálií... Můžete si zachovat tradici, ale přitom se můžete vypořádat s výzvami 21. století.

Jste celoživotní sociální demokrat. Proč dnes v Evropě nevidíme sociální demokraty ve vládě? 

Tak to není. V Evropské unii jsou sociálnědemokratické vlády. 

Ale ne tolik, kolik jich bývalo. 

Ne tolik. Ale to jsou cykly. Dříve jsme měli drtivou většinu sociálnědemokratických vlád a jen málo konzervativních. Nyní máme hodně liberálních a konzervativních a méně sociálnědemokratických. Ale musíme se dívat dostatečně pozorně. Španělsko má socialistickou vládu. Dánsko má sociálnědemokratickou vládu. Myslím, že Švédsko má před sebou vítězství sociálních demokratů. V Polsku jsou sociální demokraté v koalici. Sociální demokraté právě vyhráli prezidentské volby v Portugalsku. Takže je to otevřené.

Čtěte také

iROZHLAS

Německá sociální demokracie je v hluboké krizi. Ohrožuje to i Merze

Jednou mají většinu konzervativci, jednou sociální demokraté. Ale musíme být jako sociální demokraté upřímní. Mezi lidmi je velká nejistota. Panuje velký strach. Lidé nevěří ve svou vlastní pozitivní budoucnost. A nevěří ani v pozitivní budoucnost státu, ve kterém žijí. A to se netýká jen sociálních demokratů. Také konzervativci a liberálové čelí v populaci náladám nejistoty a strachu.

Moje rada sociálnědemokratickým kolegům na základě mého dlouhého politického života zní, že sociální demokraté byli vždy lidé s poselstvím. Ať už je problém jakýkoli, společně ho vyřešíme. Pokud budeme bojovat všichni proti všem, řešení nenajdeme. Pokud se my, lidé se stejnými problémy, pokusíme řešit problémy společně, pak je můžeme zvládnout.

A proto říkám sociálnědemokratickým kolegům všude, i tady v České republice: zaměřte se na nejdůležitější problémy běžných lidí. Mám čím zaplatit nájem? Je pro mé děti dostatek míst ve školce nebo ve školách? A pro mé nemocné rodiče dostatek zdravotní péče? Dostanu se do práce veřejnou dopravou? Jezdí včas, nebo má vždy zpoždění? Je drahá, nebo si ji můžu dovolit?

Problémy všedního dne, problémy rána, které je třeba vyřešit večer. To musí být ústředním bodem naší práce – sdělit běžným občanům, že pokud budeme držet pohromadě, tyto problémy vyřešíme.

Čtěte také

iROZHLAS

Proč vadí AfD? Podle slov poznáte je…

A proč v Německu stoupá popularita AfD? Nevěří lidé, že jejich problémy vyřeší tato strana?

Nevyřeší nic. AfD v Německu, to je strana, která každému vysvětlí, že je obětním beránkem. Ale nic nevyřeší. Vždycky dokážou vysvětlit, proč máte ten či onen problém. Jednou je to vláda, pak jsou to migranti, pak jsou to Spojené státy, pak je to kultura woke. A když se zeptáte, jaké je tedy vaše řešení, odpověď, kterou dostanete, je, že to není jejich odpovědnost. Že nemajíprávo navrhovat řešení.

Zjednodušují složité politické problémy do jednorozměrného zdůvodnění. Migranti mohou za všechno, je oblíbené poselství AfD. A to je nebezpečné poselství, pokud si vzpomenete na německou historii. Měli jsme období, kdy se říkalo, že máme problémy, protože jsou mezi námi ti a ti lidé. Kdyby tady nebyli, neměli bychom problémy. Proto tito lidé musejí zmizet, pak zmizí i problémy. To, co říká AfD, přece zní jako 30. léta minulého století.

Čtěte také

iROZHLAS

Migrace, sociální sítě a pocit, že ‚dobře už bylo‘. AfD proniká do německé politiky zdola, říká expertka

Neobáváte se, že AfD sestaví příští německou vládu?

Určitě ne. Žádná strana s nimi nepůjde do koalice. Ani konzervativní křesťanští demokraté s touto stranou nesestaví vládu. Ta strana má v Evropském parlamentu poslance, kteří vykládají francouzským nebo italským konzervativcům a krajním pravičákům, že vojáci jednotek SS nebyli zase tak špatní lidé, že mezi nimi byli mnozí slušní a čestní. Ani madam Le Penová s nimi nechce být ve stejné frakci.

A uvedu jeden takový příklad. Pokud dvacet procent voličů hlasuje pro AfD, znamená to, že osmdesát procent pro ně nehlasovalo. A těchto osmdesát procent není v žádném případě připraveno vstoupit s touto stranou do koalice, protože AfD není pravicově extremistická strana, jaké existují i v jiných zemích. Je to německá pravicově extremistická strana. A když se podívám na naši historii, myslím si, že drtivá většina mých krajanů a krajanek nechce, aby takoví lidé vládli našemu národu.

Mohl by Evropský zákon o svobodě médií posílit pozici veřejnoprávních médií? Co se změnilo ve Velké Británii, kde by většina Britů nyní hlasovala pro opětovné připojení k EU? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.