Euroústava odložena do šuplíku, ČEZ chce zvyšovat ceny elektřiny, odsouzený v Rumunsku chce do Čech

Přehled příspěvků

Jaroslav Skalický: Summit Evropské unie odložil euroústavu na čas do šuplíku. Nevyřešil ani rozpočet pětadvacítky na roky 2007 až 2013.

ČEZ chce zvyšovat ceny elektřiny. Chová se jako dominantní, či spíše monopolní výrobce.

Český podnikatel František Příplata, odsouzený v Rumunsku na 8 roků chce do českého vězení.

Takový je přehled témat dnešního pořadu už 24. Týdne v tahu v tomto roce. Od mikrofonu Radiožurnálu vás zdraví Jaroslav Skalický.

Duel

Jaroslav Skalický: Poté, co Francie a Nizozemsko odmítly evropskou ústavu, rozeběhla se řada jednání o tom, zda má smysl v její ratifikaci pokračovat. Zásadní odpověď měl dát summit Evropské unie v Bruselu. Ten euroústavu sice nepohřbil, ale odložil termín ukončení ratifikace v listopadu 2006 s tím, že je třeba poskytnout prostor pro diskusi s občany. Zcela zkrachovalo jednání o rozpočtu unie na roky 2007 až 13. Lucemburský premiér Jean-Claude Juncker tak na závěr summitu prohlásil. Evropa je v krizi. Co na to Česko, co to pro naši zemi znamená? Ptát se budu předsedy Senátu Parlamentu České republiky Přemysla Sobotky z ODS a poslance za ČSSD, exministra zahraničních věcí Jana Kavana. Pánové, dobrý den.

Host (Přemysl Sobotka): Dobrý den.

Host (Jan Kavan): Dobrý den.

Jaroslav Skalický: Je Evropa v krizi?

Host (Přemysl Sobotka): No, myslím si, že to není krize. Já si myslím, že v této chvíli jsou základní pravidla, podle kterých Evropská unie funguje a tato pravidla nám bohatě stačí. Mám pocit, že v daném okamžiku se z některých úst politiků objevují hysterické, ne historické, ale hysterické věty, které mluví o tom, že Evropa je v krizi, Evropa je pohřbena. Není to pravda. Pouze smlouva o evropské ústavě je v klinické smrti, můžeme to takhle nazvat a teď je potřeba jenom, tak jak to v medicíně už bývá, vzít ty zdravé orgány a pokusit se je transplantovat někam do fungujícího systému, ale určitě tady není krize. Daleko větší problém vidím s tím, že se nedohodli v podstatě na rozpočtu na 2007 až 13. To je ta ústava, to je trošku nadstavba, kdežto peníze jsou peníze a ty jsou do dalších národních rozpočtů a to je stejně důležité.

Jaroslav Skalický: Pan poslanec se usmívá, když jste říkal, že je euroústava v klinické smrti. Není?

Host (Jan Kavan): Tak já samozřejmě souhlasím s panem předsedou, že Evropa není v krizi, já jsem velmi rád, že to říká vysoký představitel České republiky, ale nedomnívám se skutečně, že by ústavní smlouva, respektive smlouva o ústavě v Evropě byla v klinické smrti. Já naopak vítám to rozhodnutí nedávného evropského summitu, jak to formulovali dát větší čas k diskusi s občany, to byla jedna z věcí, která mi vadila, že se často v Evropské unii, toto není první případ, bohužel asi ne ani poslední, kdy rozhodovaly elity. Myslím, že jedna z pozitivních dopadů těch dvou referend ve Francii a v Nizozemí, které vyslovily ne, i když si myslím, že ve Francii to nebylo zrovna ne jen ústavě, ale bohužel ne i třeba rozšíření Evropské unie i o nás a i z jistého strachu, který se jistě v čase ukáže neospravedlnitelný a planý, ale je dobré, že si teď ty elity uvědomí, že je nutné s občany diskutovat, vysvětlovat jim, vtáhnout je do toho evropského procesu, prokázat jim, že po padesáti letech Evropská unie je tady skutečně pro občany a pokud tento čas na reflexy, to prodloužení do roku 2007 umožní, aby se rozhodovalo méně v elitách, a teď myslím dokonce i v parlamentech a více v referendech a více v rámci otevřené, upřímné diskuse s občany, tak proč to neuvítat?

Host (Přemysl Sobotka): Já bych na to malinko zareagoval. Samozřejmě elity, teď v této chvíli hovoříme o parlamentech, které je téměř jednomyslně schvalovaly, ale občané rozhodli ve dvou zemích, já si v daném okamžiku myslím, že nemáme o čem diskutovat, to je přeci nejdůležitější. Můžeme si to odložit na dva, na tři roky, ale k čemu to povede, protože jasné znění těchto smluv je, že musí to schválit všech 25 států, a to budeme tak dlouho trápit časem Francouze a Nizozemce, až znovu udělají reparát a když to nevyjde, tak ještě jednou a pojďme si říct, že tato ústava skutečně je ve fázi té, jak jsem řekl klinické smrti a pojďme z ní vzít některé věci, které jsou pro občany těch 25 zemí dobré, přeci jenom a mám tu ústavu před sebou, 482 stránek, to je ústava, kterou téměř nikdo neumí přečíst.

Jaroslav Skalický: Pane poslanče.

Host (Jan Kavan): Ne, já tady nesouhlasím, protože je naprosto pravda, že v unii platí princip rovnosti, který vyžaduje, aby všechny členské státy tu smlouvu ratifikovaly. Má pravdu pan prezident Klaus, že to může skončit jedině 25 k nule. Na druhé straně není pravda, že dva státy, když řeknou ne, tak celou tu ústavní smlouvu hodí do klinické smrti a už není o čem rozhodovat. S tím se nakonec počítalo, protože i v prohlášení mezivládní konference, tam v článku 30 se jasně říká a podepsali to všichni premiéři, včetně českého v Římě, že konference konstatuje, že pokud po dvou letech od podpisu smlouvy o ústavě pro Evropu tuto smlouvu ratifikovaly čtyři pětiny, čtyři pětiny členských států a jeden nebo více členských států s tím mají problémy, tak se tím bude zabývat Evropská rada. Tento případ zcela jistě nastává a bylo to sem do toho mezivládního prohlášení vsunuto jednak, protože už tehdy existovaly jisté obavy, i když více z Velké Británie než z Francie, ale tady na základě zkušeností z Irska, které skutečně hlasovalo dvakrát o ratifikaci z Nice. Jestliže, já dám jenom příklad, mám pravdu v tom, že hodně Francouzů hlasovalo ne, proti rozšíření Evropy, ze strachu z polských, myslím si daleko méně z českých pracovních sil, které by ovlivnily jejich pracovní trh, hlasovali ne, protože nesouhlasili se Chiracovou politikou, hlasovali ne, z jakési tedy únavy, tak pokud by například 2007 došlo ke změně francouzské vlády, pokud do té doby se ukáže, že polští a čeští dělníci nikoho z francouzských pracujících neohrožují, a předložil se jim ten text znovu, nemůžete vyloučit, že po této reflexi by si ten reparát nezopakovali a nevyjádřili souhlas. A poslední věc, já samozřejmě souhlasím s tím, že tam je řada věcí, které bych já sám třeba, kdybych měl tu možnost, formuloval jinak nebo jistou část, třeba tu třetí část do toho vůbec nezařadil. Ten text ústavy je kompromis a jako kompromis, je to v povaze každého kompromisu, to spoustě lidem nevyhovuje. Francouzům se to zdá, že to je příliš liberální, panu prezidentu Klausovi ODS se to zdá, že to je příliš sociální, britským taky, abych z toho nedělal národní diskusi, protože to nemyslím, že to o tom je. Je to kompromis. Je tam řada i formulací, které jsou, které lze zaměnit, ale není možné uprostřed té ratifikace, když už to řada států ratifikovala, najednou ten text začít měnit. V tom případě je nutné dokončit tuto ratifikaci, řekněme do toho roku 2007 tak, jak to bylo teďka specifikováno. Pokud bude vůle, a to je otázka, protože i toto se vyjednávalo několik let, pokud bude politická vůle tu smlouvu upravit, tak potom musí rozhodnout další evropský summit.

Host (Přemysl Sobotka): Já bych jenom malinko, pane kolego, opravil. Nám zprava se to nezdá, že to je sociální, nám se zdá, že to je socialistické, to je velký rozdíl a to je ta kritika zprava, takže abychom si tady nemýlili, protože pravice není asociální politickou stranou.

Jaroslav Skalický: Ten summit dává doporučení diskutovat o euroústavě s občany. Pane poslanče, slyšel jste tady ale někde od někoho nějaké stručné, výstižné a přesvědčující vysvětlení, proč Evropa, potažmo Česko euroústavu potřebuje? Zastupujete sociální demokracii, ta chce ratifikovat.

Host (Jan Kavan): Nevím, jestli jsem vám dobře rozuměl.

Jaroslav Skalický: Jestli už tady někdo řekl, proč bychom měli v případném referendu pro euroústavu hlasovat, coby občané.

Host (Jan Kavan): Tak já si myslím, že to zaznělo, otázka je ...

Jaroslav Skalický: Jak byste to formuloval v několika větách?

Host (Jan Kavan): Otázka je, zda to zaznělo dostatečně jasně, veřejně a zda se k tomu vedla diskuse. To mám obavu, že zatím ne.

Jaroslav Skalický: Jak byste to formuloval vy, v několika větách ale prosím.

Host (Jan Kavan): No tak se pokusím být stručný. Já jsem pro evropskou integraci, a to nejenom ekonomickou, na tom se asi hodně shodneme, ale i politickou a sociální, protože to je ruku v ruce a aby ten proces politické integrace dostal i nějaké mantinely, tak tomu nějaká smlouva o ústavě, neříkám, že toto je perfektní, ale dokument tohoto druhu by mohl sloužit. Shodli jsme se, většina Evropanů se shodla, že Evropa potřebuje společnou měnu, pro společnou měnu potřebujete i společné orgány, potřebujete tedy mít rámec i té politické integrace a pravidla mantinely, jak ve společenství, které již není ani šestičlenné, ani patnáctičlenné, ale pětadvacetičlenné s prognózou, že se ještě dál rozšíří, musíte mít nějaká pravidla chování, jinak dojde k chaosu. A poslední věta, já jsem přesvědčenej o tom, že Evropa by měla hrát celosvětově svou roli, jako globální aktér, jako partner Spojených států amerických, a to skutečně může dělat důstojným a respektovaným způsobem pouze ve chvíli, kdy mluví jednotným hlasem nebo poměrně jednotným hlasem na základě dohodnutých pravidel, a ta pravidla jsou v této ústavě nebo ve smlouvě.

Host (Přemysl Sobotka): Jsou tam nesmírně komplikovaná, samozřejmě v této chvíli jsme v úplně jiné hladině diskuse, než jsme byli třeba před francouzským nebo nizozemským referendem. Já jsem měl tu možnost být v Budapešti asi před půldruhým měsícem, kde byli všichni předsedové národních parlamentů a ano, všichni tam měli v první větě nadšení pro Evropskou unii, pro evropskou ústavu, ale pak to byl standardní nacionální projev a obhajoba svých národních parlamentů a posílení národních parlamentů, které v této ústavě skutečně svým způsobem je, tak tam bylo vyzdvihováno a když došlo na to třetí, poslední téma, o které bych se také zmínil, protože opět nedošlo k dohodě v uplynulých dvou dnech, a to bylo o penězích. No, nikdo z těch přítomných z pětadvaceti neřekl ani půl slova, že ustoupí z těch svých pozic a nezávidím pánům premiérům, když tam teď diskutovali, protože já si myslím, že to je daleko větší problém než ta ústava. Pojďme si říct, že se Evropská unie po diskusi vrací v plném rozsahu ke svým základním hodnotám, na kterých vznikla, to znamená svoboda pohybu kapitálu a tak dále, služeb a že k tomu máme euro a pojďme si říct, kde bude ta společná hranice, to znamená společná hranice, teď myslím hranice toho myšlení. Za 200, za 300 let možná budeme skutečně Evropané, ale jednotný jazyk, jsem zvědav, jak v něm budeme bojovat a který to bude.

Jaroslav Skalický: Tady připomenu, že i ten lucemburský premiér Juncker řekl, že se v plné síle projevil na summitu střet dvou koncepcí evropské integrace, první spočíval v návratu pouhé zóně volného obchodu a ta druhá usiluje o nějakou hlubší jednotu a výraznější roli ve světě. To je vlastně to, co říkal pan poslanec Kavan, ale on ale říkal ta, vlastně ta ekonomická spolupráce dál už není možná bez nějaké politické integrity. Vy s tím nesouhlasíte, pane předsedo?

Host (Přemysl Sobotka): Ta ekonomická samozřejmě je dobrá, je strašně výhodná pro všechny státy, ale vždyť jsme zažili letošní jaro, jak došlo najednou k vyměkčení paktu stability, některým státům se přestalo líbit dodržovat 3 procenta HDP jako limit a já myslím, že to je ta základní chyba. Ten problém té nové pětadvacítky, respektive nových 10 států, nás 10 nových tu situaci zvládlo, dokonce bych řekl ekonomicky velmi dobře, ale těch původních 15, protože zůstávají v té staré dotační politice, která přece je základní problém je v zemědělství. Francouzi to odmítli jenom kvůli zemědělství, kvůli své dotační politice, pojďme si říct, že opravdu potřebujeme tak velkou dotační politiku? Já si myslím, že nepotřebujeme. My v Čechách jsme se dokázali ekonomicky transformovat během těch 15 let bez těchto dotací. Samozřejmě některé projekty byly subfinancované.

Jaroslav Skalický: Prosím.

Host (Jan Kavan): Já bych naprosto souhlasil s tím, že ten hlavní problém, který vedl k nedohodě o rozpočtu, to je závažné, pro Českou republiku ten návrh rozpočtu je výhodný a je třeba prosadit, aby k dohodě došlo co nejdříve, abychom ty peníze mohli dostat. Souhlasím s tím, že ten problém je spíše u těch takzvaných starých členských států, je to konflikt, když to hodně zjednoduším, mezi britským přístupem a jejich snahou zuby nehty se držet rabatu, který vyjednala ještě Margaret Thatcherová ve Fontamblé a francouzským pohledem, který se drží zcela evidentně velmi nespravedlivé společné zemědělské politiky, která fantasticky fandí francouzským farmářům. To si skutečně musí vyřešit Evropská unie a zodpovědnost je především na těch starších státech, ne na nás. A je, uznávám, že z našeho hlediska hádka je sice jestli bohatší státy budou dávat 1,06 nebo 1,23 procent svého HDP do společné evropské pokladny, je z hlediska těch většin z těch nových 10 států žabomyší válka, ale ...

Host (Přemysl Sobotka): Já s tím, omlouvám se, že vám skáču do slov, ale já s tím nesouhlasím, protože byly dohodnuty parametry, za kterých jsme vstupovali, byly dohodnuty částky, které my budeme dávat do evropského rozpočtu a co přijde k nám, a když jsem slyšel premiéra Paroubka o tom, že když teda bude míň, no tak bude míň, prosím vás, tak kde to, kde až skončíme?

Host (Jan Kavan): Ne, já jsem neřekl, když bude míň, tak bude míň ...

Jaroslav Skalický: Ne, tady se zeptám takhle, ptám se, zda bylo taktické, když třeba naši zástupci teď v Bruselu prohlásili, radši se spokojíme s méně penězi, ale aspoň to, ustoupíme těm velkým zemím vlastně. Byl to taktický postoj, malá země tady ustoupila velké.

Host (Jan Kavan): O tomto výroku zatím nevím, ale já v této chvíli nevidím důvod, proč bychom se měli spokojit s méně, než bylo v těch verzích předložených panem Junckerem za lucemburského předsednictví a ta čísla, která jsem si já tam prostudoval, ta považuji pro Českou republiku za výhodné. Ale obecně řečeno, to, co tu pan předseda popisuje, to je systém, jímž Evropská unie funguje celou dobu. Já si pamatuju, když jsem ještě vyjednával vstup za Českou republiku, tak místopředseda Evropské komise, můj přítel Nio Kinok říkal, no musíte si ale připravit na to, až do té Evropské unie vstoupí, tam to není žádná procházka rajskou zahradou, tam každý je v tom svém koutě svého ringu a bojuje a bojuje velmi tvrdě. Obhajuje, to říkal pan předseda, národní zájmy a někdy ty rány, které v tom boji uštědří, nejsou nijak příjemné. Vtip té Evropské unie je, že když se zazvoní a je konec a je nějaká dohoda, tak všechny státy, ať už v tom ringu vybojovaly vše, co chtěly nebo ne, tak ji prostě budou v rámci toho konsensu a v zájmu jednoty dodržovat. A to se musíme naučit, ale to, že se stále hájí národní zájmy, že tady není žádný superstrát, no to jsme říkali my celou dobu a mimochodem, ta smlouva o ústavě pro Evropu v mnoha místech posiluje roli národních parlamentů a to je třeba jenom uvítat.

Jaroslav Skalický: Prosím.

Host (Přemysl Sobotka): Já jen malinkou poznámku. Ta Evropská unie v té patnáctce fungovala dle pravidel, které byly při prosperující ekonomice a ekonomika v těch bývalých 15 s některými výjimkami v podstatě stagnuje a my na to máme doplácet? My jsme v podstatě ekonomicky se postavili relativně dobře na nohy, tak ať dodržují ostatní pravidla hry a ať nás nepoškozují ve svých návrzích a to, co pan poslanec Kavan neslyšel, to říkal premiér Paroubek v nočních hodinách včera, předevčírem? A vy jste to potvrdil, že se smíříme s míň, jen aby bylo, došlo k dohodě. Ano, dohody jsou o kompromisech, ale přeci dohody před dvěma lety nebo třemi lety byly také o kompromisu, my jsme přeci do té Evropské unie vstupovali za dohodnutých podmínek a už se nám po třech letech mění nebo po dvou? A to jsme teprve rok členy.

Host (Jan Kavan): Já si myslím, politika, celá politika je umění dosáhnout kompromisu, ale my přece nedoplácíme. Jestliže ve velmi hrubých číslech my platíme do společné kasy evropské kolem 30 miliard a dostáváme kolem 110 miliard, no tak na to nedoplácíme. My jsme ještě tik, patříme k těm státům, na které ti takzvaní čistí plátci, především Nizozemsko, Německo, Velká Británie, Švédsko doplácí, čili já si nemyslím, že je na nás si jaksi stěžovat, že bychom na někoho platili.

Jaroslav Skalický: Pánové, čas nám velmi rychle běží. Pozval jsem vás, jako zástupce vládní strany ČSSD, která chce pokračovat v ratifikaci, i zástupce ODS, která chce, když to řeknu hrubě, pohřbít euroústavu, takže...

Host (Přemysl Sobotka): Ne, ne, ne, ne...

Jaroslav Skalický: Takže stručně už jenom, po summitu, mění se stanoviska vašich stran nějak k euroústavě, potažmo k Evropské unii?

Host (Přemysl Sobotka): Naše stanovisko se nezměnilo, zůstává stejné a myslím si, že v této chvíli, pokud bychom pokračovali v té ratifikaci, tak je to poměrně drahý průzkum veřejného mínění, který bychom si tady udělali, protože jedinou hodnotu, ať už naše ano nebo naše ne, nemá, protože všechna vyjádření ze všech států musí jasně říct ano. Pak je platná. V momentě, kdy jeden řekne ne a ty čtyři pětiny je to v podstatě malinko mystifikace občanů.

Host (Jan Kavan): Já jenom naše ČSSD rovněž nemění své stanovisko, chceme pokračovat v ratifikaci, vítáme, že je na to víc času a mimochodem, domnívám se, že teď to zastavit a prohlásit, že smlouva je v klinické smrti, by se dostalo do rozporu s Vídeňskou úmluvou o smluvním právu, kde v článku 18 se jasně říká, že stát je povinen zdržet se jednání, které by mohlo mařit předmět a účel smlouvy, poté, co tu smlouvu podepíše a já doufám, že Česká republika bude vždy dodržovat své závazky, které vyplývají z mezinárodního práva.

Jaroslav Skalický: Tolik poslanec za ČSSD, exministr zahraničních věcí Jan Kavan a předtím také předseda Senátu Parlamentu České republiky Přemysl Sobotka z ODS na téma summit Evropské unie v Bruselu. Pánové, já vám děkuji, že jste přišli do Radiožurnálu. Na slyšenou.

Host (Jan Kavan): Na slyšenou.

Host (Přemysl Sobotka): Na slyšenou.

Jaroslav Skalický: Za malou chvíli budeme mluvit o cenách elektřiny, poté o žádosti Františka Příplaty, odsouzeného v Rumunsku o vydání do vlasti a připraven je také tradiční fejeton Jana Pokorného.

Cena elektřiny a ČEZ

Jaroslav Skalický: Elektřina u nás zřejmě brzy podraží, tvrdí to její dominantní výrobce energetická společnost ČEZ. Vyšší ceny budou platit podniky i domácnosti. ČEZ s tímto oznámením přišel poté, co jako první v Evropě prodal na německém trhu dodávku elektřiny za více než 40 eur za jednu megawatthodinu. ČEZ to vidí jako důkaz, že ceny musejí jít nahoru i v Česku. Myslí si to i redaktorka Mladé fronty Dnes Jana Klímová, která situace v energetice soustavně sleduje? Dobrý den.

Host (Jana Klímová): Dobrý den. Je to otázka samozřejmě kam se cena elektřiny v České republice dostane, protože zatímco ČEZ ještě na začátku tohoto týdne mluvil o růstu řádů třicet procent nebo prostě desítek procent, na konci tohoto týdne už se ukázalo, že pro domácnosti by zdražení v příštím roce mohlo znamenat tři procenta a ani v příštích letech by se zdražení nemělo dostat na vyšší úrovně, než je několik procent. Faktem je, že v zahraničí, v západní Evropě roste cena elektřiny. Je ale potřeba vidět, co to je za elektřinu a v jakých je to zemích. ČEZ argumentuje tím, že kromě toho, že tam elektřina roste, jde nahoru, tak už nyní jsou tam dejme tomu až o 20 procent vyšší ceny za elektřinu, než jsou v České republice. Jenomže to jsou ceny velkoobchodní, to nejsou běžné prodejní ceny, které platí konečný zákazník, dejme tomu domácnost a další věc je, že ceny rostou na německé burze, což je samozřejmě důležité, ale na druhou stranu to prostě nejsou konečné ceny. Ta konečná cena má spousta položek, jako jsou například daně, které právě v Německu, když se máme srovnávat s Německem mají, běžná rodina platí v Německu kolem 50 euro, což znamená 1.500 korun za měsíc účet a z toho čtvrtinu jenom na daních, což samozřejmě zase nemůžeme potom srovnávat, protože u nás prostě ta cena je složená jinak.

Jaroslav Skalický: Trh s elektřinou se u nás příští rok otevře, to by mělo přinést konkurenci a konkurence sebou obvykle přináší zlevnění. To se tedy u nás asi nestane?

Host (Jana Klímová): Ne, je to paradox, ale od příštího roku se to určitě nestane. Od příštího roku se otevře už jenom poslední část toho trhu, to jsou ty nejmenší odběratelé a právě domácnosti, ale trh se otevírá už několik let a když se třeba otevřel pro ty největší zákazníky, tak cena šla dolů, ale postupně se začala opět zvedat a teď to vypadá, že ty poslední zákazníci, jako jsou domácnosti, nebudou mít tedy žádný prospěch z toho, což třeba ve srovnání s oblíbeným Německem, které je oblíbené i pro společnost ČEZ, tak tam když se otevřel trh již v roce 1998, ceny výrazně spadly a přestože jdou od té doby nahoru, tak i nyní jsou tam ceny pro domácnosti o 12 procent nižší, než byly v roce 1998. Takže z toho je vidět, že tržní prostředí v České republice v elektroenergetice se asi nepodařilo úplně nastavit tak, jak jsme si možná představovali.

Jaroslav Skalický: Je to tím, že tedy ČEZ je spíše než dominantním výrobcem, monopolním výrobcem, který má pod kontrolou jak zdroje nebo možná bude mít pod kontrolou zdroje, uhlí, tak distribuci energie?

Host (Jana Klímová): Určitě, protože ČEZ svoji výrobou a hlavně dodávkami elektřiny pokrývá více než tři čtvrtiny trhu, má pod kontrolou jak výrobní kapacity, tak chystá se k privatizaci uhelných společností, ale i když je nevlastní, tak už nyní má uzavřené dlouhodobé smlouvy, takže zavázené je má, tak potom i všechny přenosové sítě a přes regionální distribuční společnosti vlastně má i konečné zákazníky, takže bojovat proti takovéhle mu subjektu je nesmírně těžké, jestliže zbývá 15 procent trhu, tak těžko může někdo prorazit.

Jaroslav Skalický: ČEZ se staví do role evropského hráče, říká, že chce konkurovat v rámci Evropy, vypadá to tedy, že na české spotřebitele mít ohled nebude z tohoto pohledu?

Host (Jana Klímová): ČEZ nepochybně na evropském trhu je úspěšný, což ukazuje i cena akcií a čísla o vývozech elektřiny, to znamená, kolik se mu podařilo tam získat zákazníků a tak dále, ale český zákazník z toho asi velký benefit mít nebude.

Jaroslav Skalický: Trh tedy bude od příštího roku zcela liberalizovaný, znamená to, že si ČEZ bude moci dělat, co bude chtít?

Host (Jana Klímová): Ne, to v žádném případě si nemůže úplně dělat, co bude chtít, protože existuje nezávislý energetický regulační úřad, který má právo určovat ceny za přenos a rozvod elektřiny po sítích. Dále ČEZ má jako majoritního vlastníka stát, takže nepochybně stát bude chtít dělat svoji politiku a určitě se bude snažit to ovlivňovat.

Jaroslav Skalický: Tolik redaktorka Mladé fronty Dnes Jana Klímová. Na slyšenou.

Host (Jana Klímová): Na shledanou.

Vydání odsouzeného českého podnikatele do Česka

Jaroslav Skalický: Ministerstvo spravedlnosti se chystá vypracovat žádost o vydání podnikatele Františka Příplatky z Rumunska do České republiky. Na začátku června tam českého podnikatele odsoudil Rumunský nejvyšší soud k osmi letům vězení za podněcování k vraždě odborového předáka. O případu budu mluvit s náměstkem ministra spravedlnosti Romanem Poláškem. Přeji dobrý den.

Host (Roman Polášek): Dobrý den.

Jaroslav Skalický: Jak je příprava žádosti daleko?

Host (Roman Polášek): V současné době byly ze strany ministerstva spravedlnosti učiněny všechny formální kroky, které je nutno učinit k tomu, aby ministerstvo různě neporušilo mezinárodní smlouvy, které se k této záležitosti týkají, musíme dohledat řadu ukazatelů a obligatorních náležitostí ještě před tím, než ona žádost by mohla být vyexpedována, požádat rumunskou stranu o některé podkladové materiály, což s v současné době činí a v okamžiku, kdy dostaneme odpověď z rumunské strany podle smlouvy evropské úmluvě o předávání odsouzených, tak poté budeme moci vyexpedovat onu oficiální žádost o předání osoby k výkonu trestu.

Jaroslav Skalický: Přesto nárok na vydání František Příplata určitě nemá.

Host (Roman Polášek): Tato mezinárodní smlouva samozřejmě neukládá povinnost do žádané strany, do žádaného státu, aby vyhověl žádosti. My tuto žádost samozřejmě budeme expedovat rumunské straně a bude plně v kompetenci rumunských orgánů, aby na naši žádost reagovaly.

Jaroslav Skalický: Máte už nějakou zkušenost právě s rumunskými orgány v těchto záležitostech?

Host (Roman Polášek): Pokud se týká posledních několika málo let, tak bohužel nemáme konkrétní zkušenost s předáváním k výkonu trestu z Rumunska, naopak od roku 2001 tuším žádalo celkem přibližně asi 10 rumunských občanů o předání k výkonu trestu do Rumunska a z 60 procent bylo těmto žádostem ze strany jak České republiky, tak ze strany Rumunska vyhověno.

Jaroslav Skalický: Nepřitíží Františku Příplatovi skutečnost, že ten jeho případ obestírá plno nejasností a že ho tedy budou rumunské orgány raději držet doma pod kontrolou?

Host (Roman Polášek): Já bych nechtěl v této chvíli spekulovat. Já se naopak domnívám, že aniž bych chtěl odhadovat reakci ministerstva, Rumunského ministerstva spravedlnosti, my věříme, že žádost pana Příplaty posoudí rumunská strana zcela nestranně.

Jaroslav Skalický: Jak dlouho takové posuzování žádosti trvá?

Host (Roman Polášek): Záleží vždy samozřejmě od konkrétního individuálního případu. Jsem však přesvědčen, že samozřejmě Rumunské ministerstvo bude onomu případu věnovat maximální pozornost a pokud se týká spíš naší zkušenosti s vyřizováním těchto záležitostí v jiných případech a ve stavu k jiným zemím, tak ta lhůta je obvykle déle jak jeden rok.

Jaroslav Skalický: Jaká pravidla tady vůbec obecně platí pro vydávání odsouzených k výkonu trestu v jejich vlasti?

Host (Roman Polášek): Jednak odsouzený musí souhlasit s předáním, stát, v němž má být trest vykonán, musí zajistit uznání tohoto rozsudku na svém území, což v České republice činí krajský soud, nanejvýš by mohlo dojít k přeměně trestu, pokud by nějaký zvláštní druh trestu u nás nebyl třeba zaznamenán, zpravidla jde o zařazení do konkrétního druhu věznic, možné snížení trestu v případě, že za daný trestný čin by u nás byly nižší sazby.

Jaroslav Skalický: Všichni si pamatují kauzy pašeráků drog Novotného a Hanykowitze, kteří byli nakonec z Thajska převezeni do českých věznic, jistě jsou i další případy. Kolik jich tak ročně řešíte?

Host (Roman Polášek): No, těch případů samozřejmě není mnoho. Maximálně do desítky do roka. Především je to samozřejmě ze sousedních zemí. Také je to například ze Spojených států a již dva zmiňované případy z Thajska.

Jaroslav Skalický: Víte kolik si českých občanů odpykává si trest v zahraničí?

Host (Roman Polášek): Ministerstvo spravedlnosti tuto statistiku nevede, tento údaj samozřejmě spíš padá do kompetence konzulární agendy ministerstva zahraničních věcí. Často se bohužel stává, že čeští občané, kteří jsou nějakým způsobem zadrženi v cizině či odsouzeni v cizině, tak nemají zájem se se svým osudem nějakým způsobem chlubit, takže my tu zpětnou vazbu nemáme, však na základě evropské úmluvy nám může stát, kde byl český občan odsouzen, zaslat na vědomí takzvaný trestní list, na základě tohoto pak může Nejvyšší soud rozhodnout o zápisu odsouzeného do českého trestního rejstříku, aby potom následně například orgány činné v trestním řízení mohly zohlednit recidivní chování takovéto osoby.

Jaroslav Skalický: Takže z toho, co říkáte, vyplývá, že asi ne všichni odsouzení v zahraničí také touží po tom vrátit se do vlasti a být uvězněni tady.

Host (Roman Polášek): Zcela jistě ne, já myslím, že známe z krátké minulosti několik případů mediálních. Jednalo se například o vraždu české studentky ve Švédsku, kde pravomocně odsouzený pachatel na doživotí nepožádal a ani neudělil souhlas o předání k výkonu trestu do České republiky. Tento trest si bude odpykávat ve Švédsku a těchto případů je zcela jistě i více.

Jaroslav Skalický: U našeho mikrofonu byl náměstek ministra spravedlnosti Roman Polášek. Děkujeme za rozhovor a na slyšenou.

Host (Roman Polášek): Děkuji, na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Jaroslav Skalický: Týden v tahu jsme začali v Evropské unii a také s ní skončíme. Jana Pokorného přivedl jeden výrok českého ministra zahraničí z konce tohoto týdne k typicky mužskému pohledu na Evropskou unii.

Jan Pokorný: "Ministr zahraničí Cyril Svoboda mluvil v uplynulých dnech v Bruselu o tom, že Evropská unie musí být pro občany víc sexy. Děkujeme za tento výrok. Konečně se může o unii rozproudit mezi chlapama v hospodě živá debata. Dosud to šlo těžko. Kdo chtěl zavést řeč třeba na vymezení kvalifikované většiny v Evropské radě a v Radě Evropy s tím, že kvalifikovaná většina je vymezena jako nejméně 55 procent členů Rady tvořených nejméně 15 z nich a zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 procent obyvatelstva unie, zůstal obvykle oslyšen.

Sexy Evropa, to je jiná káva. Začněme tím, co je to vlastně být sexy. Když tuhle otázku zadáte na internetu do vyhledavače, dozvíte se, že pro tento stav je podstatný vhodně vybraný parfém. To je dobrý nápad, i pro ty, jimž Evropská unie nevoní. Sexy unie může být přitažlivější i pro odpůrce jejího dalšího rozšiřování, protože být sexy předpokládá i štíhlost, žádné faldíky. Jedno úskalí ale vyjádření šéfa české diplomacie má. Budiž, možná se dočkáme Evropy, která bude ztepilá, atraktivní, trochu poodhalená, voňavá, svůdná, Evropy, mezi níž a veřejností přeskočí jiskra a začne se rodit něco neobyčejně krásného, milostný románek, zálet, avantýra nebo se na ni se zalíbením jenom podíváme.

Ale v sexy Evropě, aspoň v dosavadním chápání významu toho slova, může být zakódováno úskalí přelétavosti, prchavosti. Pro hlubší a trvalejší vztah je to asi málo. Většinu se člověk brzy vrátí k té staré, dobré, malé zemičce ve středu Evropy, na kterou už jsme si zvykli. Třeba by pro začátek stačilo, kdyby se ta Evropská unie osprchovala, přičísla a ukázala, že si umí i leccos vyžehlit."

Jaroslav Skalický: To byl Jan Pokorný se svým fejetonem. To byly alespoň některé události, které nás zaujaly ve 24. týdnu tohoto roku. Co přinese týden příští, o tom zase v sobotu po 17. hodině. Příjemný večer přeje Jaroslav Skalický.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.